A protože se jedná o trojboj neolympijský, jsou i disciplíny jiné, vzaté z běžného každodenního života. Soutěžící má během jedné minuty sníst talíř polévky, zavázat si boty a pomilovat ženu. Prostě věci "každodenní potřeby"
Je to samozřejmě vtip a to vtip dosti fousatý a pro někoho také nevtipný až blbý.
Ovšem, ten, kdo se dokáže srdečně zasmát, ho strpí i dnes, v této moderní, politicky superkorektní době. Tak třeba, jedna z námitek by mohla být, že vtip diskriminuje homosexuální populaci.
A tak, Rus dokáže za jednu minutu sníst talíř polévky, Francouz pomilovat ženu a Američan zavázat si boty. Na pódiu pak nastoupí Čech, figurantku si ohne do pravého úhlu, dá ji na záda ten talíř polévky, miluje ji, jí tu polévku a ona mu zavazuje boty.
Čech tedy vyhraje a porota se ptá: Jak jste na to proboha přišel? To je prosím Kosora? A co to je Kosora, mladý muži, ptá se porota: No přece, komplexní socialistická racionalizace.
Je to dostatečně pitomé, ale tehdy jsme se tomu docela smáli. Co jiného také v tom Husákově žaláři národů dělat, když jsme nesměli nic dělat, že? Tedy, kromě pořádání takovýchto a podobných soutěží. To ani tehdy nebylo nic proti ničemu.
A proč mě to vlastně napadlo? Jednoduše. Zamyslel jsem se nejen nad přístupem jednotlivých národů k soutěži, ale také a to hlavně, nad našim přístupem k nim. Tedy k těm národům, resp. státům a samozřejmě také k jednotlivcům.
Pokud by zde existoval nějaký protipól pana Zieglera, řekněme nějaký pan Pferdler, tak už by oni čtyři američtí plavci byli na tapetě.
Nemohu samozřejmě předjímat, co by pan Pferdler konkrétně řekl, ale kdyby byl stejně fanaticky protiamerický, jako je pan pan Ziegler fanaticky protiruský, pak by dozajista na něco přišel.
Hanba, ostuda, ukazuje to na úroveň celého národa, žijí v papundeklových krabicích, po tuctech se střílejí v gay barech a jinde. A taky, samozřejmě, bijí Černochy. A přitom, kdyby to nebyli Olympionici a a američtí medailisté, tak po tom jejich prohřešku pes neštěkne.
Ale přesně z toho důvodu o tom také prozatím nikdo nenapsal, protože nepsaný a podprahově vytyčený úkol je, strefovat se výhradně do Rusů a nad prohřešky jiných zavírat oči. A samozřejmě to funguje i vůči jednotlivcům.
Vždyť to všichni dobře známe. Pokud něco udělá někdo z tábora protivného táboru pravdy a lásky, věc se zveličí a rozmazává. Konkrétně, jeden prezident žertovným způsobem přemístil před kamerami protokolární pero, které zásadně patří tomu, kdo smlouvu podepisuje.
A když ten, kdo byl prezidentem pověřen smlouvu podepsat, na to pero rezignuje, pak nastoupí ten, kdo dle Ústavy mezinárodní smlouvy podepisuje. Ovšem, pravda a láska, tentokrát v ČT ten skrytý záznam zneužije, zmanipuluje a pošle do světa k ostudě nás všech.
A rozmazává se to neustále a ne, že ne. A když naopak jiný prezident si pomůže k pěkným pár miliónům tím, že svou nemovitost prodá za nadhodnocenou cenu svému nepřímému podřízenému, tak to se nic neděje, na idol a modlu se nesmí sahat, protože proto.
A tak to u nás u svišťů chodí stále. Vypůjčil jsem si ta milá zvířátka z úst jednoho klasika, který se ovšem jeden čas také velmi nechal zlákat krásami socialismu. Ostatně, stejně, jako jeden z těch dvou zmíněných prezidentů. Ten, o kterém se to nesmí říkat.
