500 uprchlíků měsíčně? Nic než trik bývalé svazačky...

Ona to z dob NDR socialismu, jako bývalá funkcionářka FDJ, (obdoba našeho SSM) velmi dobře zná. Jsou to taková opatření, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Za totality bylo takovýchto úliteb opravdu hodně, až to prasklo.

Já uznávám, že přijímání uprchlíků či azylantů, je pro každou vládu velmi citlivou věcí a asi musí být řešeno případ od případu. Jinak to prostě nejde. Ale, pak se samozřejmě mohou ty vlády dostat do dvojích morálních problémů.

Vezměme případ Židů, pronásledovaných v Německu. Postupně začínalo být zcela jasné, že je Hitler chce vyhladit, ale západní státy to příliš nereflektovaly.

Dostat vízum do USA se rovnalo malému zázraku a pokud rodina zůstala třeba ve Francii, mohla skončit v plynu. Což se velmi často také stalo.

Ohrožení židovského národa jako celku i všech jeho příslušníků bylo tak obrovské, že kdyby státy, kterých se to tehdy týkalo, postupovaly tak, jak postupují dnes, kdy stupeň ohrožení současných uprchlíků je malý nebo dokonce nulový, bylo by vše jinak.

Nemohu, než opětovně zmínit naši emigraci po roce 1968. Netvrdím, že Husákův režim byl nějak zvlášť lidumilný, ale ohroženi na životě, tedy trestem smrti, byli jen jedinci odsouzení za vraždu. V paměti nám asi navždy zůstane popravená Olga Hepnarová.

To ale byl absolutní extrém, nic podobného se za celých 20 let Husákovy vlády nestalo. A jediným skutečným ohrožením, pod kterým jsme, skoro bez výjimky, všichni žili, byl vnucený "socialistický způsob života".

A to, proč tehdejší Německo, tedy Spolková republika Německo, uznávalo toto "ohrožení" jako důvod k udělení politického azylu, je jednoduchý. Jednak tak dostala hotové pracovní síly, do jejichž výchovy a vzdělání nemusela investovat.

A za druhé, a to si myslím je ještě podstatnější, bylo to, že s každou pracovní silou ubývalo komunistickému režimu něco z jeho produktivity. Sice málo, ale ubývalo. A známe to přísloví, že stokrát nic umořilo osla.

Ovšem, tyto důvody dnes, u uprchlíků hlavně z Asie či Afriky, vůbec neplatí. Množství inženýrů, lékařů, kvalifikovaných dělníků nebo lidí alespoň schopných a hlavně ochotných vykonávat i ty nejpodřadnější práce je mezi uprchlíky naprosté minimum.

Oni totiž do Evropy nepřišli pracovat. V tom je ten základní vtip celé věci. Jinak by nějaký ten milión uprchlíků nehrál v Německu vůbec žádnou roli. Turků je v Německu odhadem něco mezi 2,5 a 4 milióny osob a pozdvižení kolem nich sice občas je, ale jiného charakteru.

A důvod? Je jediný. I když Turci jsou muslimové, tak ale nepřišli do Německa tak, že by, obrazně řečeno, přeplavali Bospor a požádali o bezpracný azyl. Ale prostě a jednoduše, i když v trochu jiné formě, přišli do Německa za stejným účelem, jako Češi. Žít, pracovat, vydělávat.

Takže, zpět k nadpisu článku. 500 osob je takové hezké, zaokrouhlené číslo, které v celoněmeckém rozměru nehraje žádnou roli. Otázkou ale je, proč právě 500? To ty další potřebné nechá Angela kysat někde, kde trpí?

Nebo naopak: Doplní Angela to číslo 500 dalšími osobami, které vlastně na azyl nemají nárok? Odpověď je velmi jednoduchá. Prostě to je tak, že kritéria udělování azylu jsou velmi gumová a dají se v případě potřeby nafouknout nebo naopak smrštit.

Prozatím ale je situace taková, že Německu obecně a kancléřce Merkelové konkrétně ta guma, obrazně řečeno, praskla a urodilo či narodilo se to, co dnes v Německu je.

Nekontrolovaný a nekontrolovatelný milión uprchlíků, u kterých úřady často ani nevědí, jak se vůbec jmenují.