Ústava těla i ducha, lidí žijících v České republice

Jedině těmito kroky, tedy probuzením člověka se budou věci zlepšovat, do té doby jsou věci člověka odsouzeny k pomalému úpadku.

Tyto poznatky dokáží oblažit nejednoho člověka, který Ví. Lidé jako celek, jsou však nepoučitelní a nedokáží dát všemu co si zaslouží, proto je tato úvaha vedena tak, aby se stala zákonem člověka, který poznal sám sebe jako Jeho.

  1. Na území České republiky žijí bohabojní lidé, kteří jsou svobodní a věří sami sobě, stejně tak tomu kdo je poslal, kdy úkolem jednotlivců je dávat lásku a její poznání.
  2. Svoboda je nejvyšším poznání člověka, proto nechť je ji dodáno tolik, kolik člověk unese. Kdo nectí svobodu, nectí ani toho kdo jej poslal. Proto se cenzura zakazuje a nechává se otevřena světu jako svoboda, která protíná celou populaci lidí, žijící v České republice.
  3. Láska a pravda je dalším bodem: Jedná-li člověk v lásce, svobodě a pravdě, nemůže nic ohrozit postavení člověka, protože jeho míra bude jako míra toho, kdo jej poslal. Tato slova jsou slovy nejvyššího, který je.
  4. Podíváme-li se na další bod, uvidíme postavu, vynořující se ze tmy. Tou postavou je Člověk.

Vysvětlení v malé úvaze:

  1.  Lidé žijící a bohabojně obhospodařující zemi, ve které žijí jsou posli, kteří poslouží jedinému cíli: „dostát sami sobě, stejně jako tomu kdo jej poslal“. Tato úvaha budiž udána tak, že každý člověk pochopí slova, které budou tónem ve společnosti, tím, že každému člověku budou promlouvat řečí, které bude rozumět jen právě on.    Že lidé žijící budou jako ten kdo je poslal, tato slova budu opakována mnohokrát, aby jejich pochopení bylo pochopení nás všech, kteří jdou světem jako pohádkou Boží. Jedině tito lidé budou mírou budoucích generací, generací, které budou alfou a omegou života a to tím, že budou dávat všemu co jest zapotřebí. Kdo bude číst tuto úvahu, možná si pomyslí, cožpak nedávám to co si zaslouží? Toto rozhodnutí nechť udělá každý sám, kdy člověk je nádoba a Bůh je ten kdo ji plní. Proto odpovím takto, každý má svou míru v životě a budoucí stav je určován tím jak věří. Kdo pochopí svoji víru nabyde důležitosti, protože se stane člověkem. Tato malá úvaha však není o víře, ale o poznání, které bude tvořeno tím, že lidé budou jako on.
  2. Svoboda je člověku tak blízká natolik, kolik věří. Lidé bez svobody nevěří ani sobě ani tomu kdo jej poslal. Tito lidé by rádi určovali míru svobody druhých a to ne podle mustru toho kdo jej poslal, ale podle vlastní míry, kdy jejich míra je mírou natolik nízkou, že ani oni sami nedokáží ji naplnit jako svobodu. Svobodě tedy učiněno za dost tím, že dokáže těchto lidí se zbavit jako míry, které nepředstavuje pro budoucí pokolení žádnou míru, ale škodlivý kód, který je určen k tomu, aby lidé poznali a ctí míru svobody tím, že poznají její druhý protipól.
  3. Slova o lásce a pravdě a svobodě, jsou slovy našeho pána, který ač nepoznán žije v nás. Tímto bych tuto úvahu uzavřel slovy: Jedině člověk je nabádán k tomu, aby žil jako On, Protože jeho slova jsou našimi a opačně. Kdo pozná tuto pravdu, nabude síly a moci jako člověk nejvyšší, protože tato slova jsou spojena právě s ním.
  4. Slovy člověka je poznání vším čeho se dotkne jeho ruka, tímto bych tuto úvahu ukončil slovy: Jedině člověk nabude síly a moci tím, že je člověkem. Kdo pochopí tato slova bude skutečným člověkem.
Autor: Jiří Herblich | středa 4.1.2023 10:27 | karma článku: 0 | přečteno: 66x