Kdo buduje štěstí tady na zemi, tomu se ho nebude dostávat tam odkud přišel, proto si štěstí važte a neplýtvejte jím, protože je to esence života.
Jaké by to bylo štěstí, kdyby nebylo (pracovní název)
I.
Štěstí je pozlátko, řekl by jeden, však má přínos pro každého znělo vzduchem. A jaký přínos má? Má takový přínos, že si každý uvědomí, to co žije v hloubce, která je. Štěstí je tak hloubka situace, kterou zažíváme. Kdo nepoznal štěstí je ochuzen o tuto hloubku, která provází život.
II.
Jeden z názorů tu zazněl. Druhý názor dávám na posouzení. Co je to štěstí? Štěstí je jako dychtit po něčem co nemám, a přitom vím, že se bez toho obejdu. Je to jako květina, která si myslí, že je nejkrásnější květinou a přitom je, protože její krása je jedinečná.
Toto by mohlo stačit pro zobrazení štěstí, protože i štěstí potřebuje to co dokáže každý z nás. Trvalou přítomnost, protože bez trvalé přítomnosti by nebylo štěstí. Štěstí je tak závislé na životu, který je životem projeveným.
III:
Myslím, že se štěstí vyčerpalo, jedině, že bys ještě doplnil o svůj názor. Ano, doplním:
Štěstí je jako květina, která ví kdy má kvést, není to z její hlavy, ale toho, kdo ji poslal na zem. Proto i květina je ve vleku toho kdo je a jsme to i my sami, kdo jsme květinami. Proto bych popřál lidem hodně krásy v životě, protože štěstí je skutečně jako zlatá muška, která přiletí a odletí, zatímco život zůstává.
Na závěr bych napsal malou úvahu o štěstí:
Musíme být šťastni? aneb co je pro jednoho štěstí je pro druhé poznáním.
Musím začít ze široka. Štěstí se nám lepí na paty. Tohle zná jistě každý. Jde ale o skutečné štěstí? Pokud se podíváme na štěstí podíváme se Bohu do tváře a přitom zůstáváme lidmi. Toto lidství co tento pohled reprezentuje je pohled jeho i náš. Proto zažíváme štěstí, které je štěstím toho kdo nás poslal, i naše. Toto štěstí je poslem toho kdo je a není, a přitom dokáže být i tím co je i není jako člověk. Tohle je pohled člověka i Boha který dává to co musí a člověk co může.
Ten to pohled je jednostranný a uvědomuji si to, přitom každý pohled, který pronesu je mým názorem a je jednostranný, protože mnohostrannost v lidském těle neexistuje. Je to jen názor toho kdo jej pronese a tím je to celé vyčerpané. Skutečný mnohostranný názor uděláme tím, že budeme v Bohu a to ne tím co tvoříme, ale i tím co nejsme. Tohle je skutečná výzva pro každého člověka.
