Nová společnost, nebo jen vize nové společnosti? 9

Nehledejte a buďte připraveni na dobu, která se pomalu blíží tím, že pochopíte vše již dnes.........

Je základem člověka, pracuj tak až se upracuješ, nebo žij tak, že dostane vše co mu přísluší? (str.51)
Co se skrývá za touto myšlenkou? Skrývá se poznání věcí tak hlubokých, že kdo je jednou odkryje, najde onen zlatý grál. Tento zlatý grál nevychází z nás, ani není definován Bohem, ale je společným vlastnictví života, mého a toho, kdo mě poslal. Takto chápu onen zlatý grál života, tedy, že jednotlivost je složitostí a složitost je jednoduchostí a to tím, že se projeví v životě, kdy dotyčný život si vybírá co mu je předurčeno a čím bych se chtěl stát.

Tato rovnice zlatého grálu má jediné vysvětlení. To vysvětlení zní: „Jsem a budu, tedy nekonám vše ze sebe, ale i z toho, kdo mi dal život věčný.“

Myslím, že tato slova měla padnout a myslím, že padla v pravý čas, kdy lidé pochopí buď její část, tedy poselství o mírnosti, nebo jako celek, kdy lidé pochopí onen zlatý grál v sobě jako život.
Děkuji za pozornost.

Je práce dělníka odměnou kapitalisty, nebo je odměnou i ta práce? (str.51)
Poznat práci jako odměnu je poznání jako každé jiné. Jen lidé berou vše tak, že peníze jsou jediná mantra úspěchu. Přitom úspěch je měřitelný tím, co dokáží a co jsem schopen vytvořit. Tohle je jediný úspěch člověka, vše ostatní netvoří z člověka nic. Kdyby byla společnost nastavená tak, že bude dávat do rukou lidem dílo, bude tomu odpovídat i společnost. Kdy dílem se myslí, to co má člověk vykonat a podle toho mu náleží i odměna. Na počátku tak stojí dílo a odměna je až na konci.

Tohle členění převzal člověk a dostává svůj plat za odvedenou práci. Co však v současnému systému chybí je míra poznání práce. Hned uvedu jak to myslím: To celé je myšleno tak, že člověk sám musí chtít něco dokázat a tomu pak bude odpovídat odměna, ten co se veze nemůže očekávat žádného skvělého ocenění, i když ne každý je schopen vynikat na poli práce. Složitost mě nutí použít příměr:

„Jak by vypadal svět, kdyby lidé měli vše zdarma?“ Vypadal by tak, že nikdo by se nesnažil žít jako člověk a vše by se rozbilo tak, že nikdo by nebyl již člověkem. Taková to odměna je určena jen těm, co dokáží přinést lidem vzpruhu a poznání, zatímco oni sami trpí a to může znamenat mnohé. To že člověk trpí znamená, že tvoří, protože tvořením se rozumí trpění. Nedá se tak tvorba měnit za tvorbu jinou, ale měla by být nastavena právě takto.

Nyní vysvětlím podrobnosti k tématu. Téma trpění v práci je dané tím, že člověk koná ze sebe to nejlepší, které se setkává s nepochopením, to nepochopení netvoří kostru jeho činnosti, ale dotváří jeho obraz. Člověk tak je otrokem toho, co tvoří.

Myslím, že se téma vyčerpalo, budu se těšit na další vstupy.

Hromadění kapitálu zmnožuje dělbu práce, dělba práce zmnožuje počet dělníků; a obráceně počet dělníků zmnožuje dělbu práce, tak jako dělba práce zmnožuje nahromadění kapitálu. Touto dělbou práce na jedné straně a hromaděním kapitálu na druhé straně se dělník stává více a více závislým čistě na práci, a to na určité, velmi jednostranné, strojové práci. (str.51)
Toto členění patří minulosti. Takové členění platilo a platí jedině tehdy, když takovou strojovou práci výroba umožňuje. Pak se jedná o otročinu, to uznávám. V praxi by takovou práci měli zastoupit stroje a dělník by měl být z takového otrockého přístupu vymaněn. Naskýtá se otázka, co pak s takovými dělníky, když se budeme bavit o práci strojové, jako práci otrocké? Tato analýza bude udělána hned.

Základním předpokladem společnosti je vytvořit dost pracovních míst pro lidi, kteří chtějí pracovat. Tento příměr je důležitý a podtrhuje to, o co tu jde. Jde tu o plnou zaměstnanost, která bude tvůrčí silou ekonomiky. Každá doba tohle vnímá jinak a to jak se vyvíjí trh práce znamená to, že se vyvíjí i společnost, který je tvořena podobným vývojem. Tedy vývojem práce a společnosti je souhra obou  směrů, které splývají do jednoho. Společnost tak tyje z práce lidí a lidé poskytují společnosti své poznání. Takové to uspořádání je nejdokonalejší co zatím člověk vymyslel. Lidé však chtící víc jdou dále. A jak dále můžeme jít? Můžeme jít takto:

Naděje vkládaná do lidí se stala skutečnou tím, že lidé uvěřili. A to ne ekonomice ani společnosti, ale sami sobě. Právě od těchto lidí vzejde nové světlo společnosti. Takový lidé tu jsou a zastávají různé práce a přesto mají jedno společné a to je poznatek tak hluboký, že dost často o tom s nikým nehovoří. A to je:

Nikdo nejde s Bohem tak těsně, jako stvoření, které vzešlo z něj.

Toto bude nová mantra společnosti, který si vezme nový systém k srdci a lidé jdou.

Co říci závěrem? Na samý závěr dám jednu radu: Kdo si myslí, že být člověkem je výsada, bude zklamán. Všechno stvoření je sobě samému rovné, ať si tedy člověk nebo strom, či bylina, vždy budeš jedním. Tato mantra je mantrou člověka, který Ví.

Děkuji Vám za pozornost.

Kde blahobyt je tvořen rozkladem společnosti, dá se ještě mluvit o pokroku? (str.52)
Dá se mluvit o pokroku v každém okamžiku. Lidé cítí tu změnu, která se chystá, stejně jako dříve tak i nyní si tu změnu uvědomují, ale neví jak by měla vypadat. Mohu jim dát příměr, aby si dokázali představit o co se tu v nynější době hraje. Ten příměr zní:

Nehledejte lidé už nic, My máme pro vás vše, sice to bude na dluh, ale s tím si hlavu nelamte. Za odměnu tu budete otročit, do skonání světa.

Takto vypadá poselství dnešní a jak by mělo vypadat poselství budoucnosti?
Nehledám, protože jsem našel. To co jsem našel zní jako pohádka a jako pohádku ji chápu, proto jsem ji uchoval v sobě na nejkrásnějším místě v srdci, aby mohla vyrůst v květ, který provoní celou společnost.

Takto vypadá naše budoucnost. Taková budoucnost však vyžaduje lidi pevné vůle i rozhodnutí vědouc si toho, že i na konci můžeme zakopnout a spadnout, nejde tedy o to jít bez zakopnutí, ale dát všemu co si zaslouží. Takové to heslo se protíná celým tímto dílem a patří k těm nejdůležitějším. Proto uvedu ještě jeden příklad:

Byl jeden člověk, který si rád hrál. Jeho hraní mělo však povahu práce a tento člověk tak tvořil. A co tvořil? Tvořil svět, který bude světem budoucím, světem do kterého musíme dorůst a tento svět můžeme zažít již dnes v sobě. Taková byla vize tohoto člověka, proto si hrajte s představou, kterou budete naplňovat prací, že tento svět je skutečný, stejně jako vaše představy.

Děkuji Vám za pozornost.

Kapitál se musí točit, ale ne tak , že dojde k destrukci společnosti i lidí tvořící společnost. Kapitál má ukazovat tvořivou složku a pokud jej člověk nepochopí pak i tu ničivou. Takto hovoří zákon. (str.52)
Tento zákon je daný tím, že lidé věří. Bez zákonů světa tak nemůže vzniknout víra. Takových zákonů je spousta a lidé nepochopíc jeden, nechápou i další. Nehledíc k době, která panuje jsou tyto zákony stále ještě nepsané a stále se děje to, že jsou lidmi ohýbané. Přitom by stačilo tak málo. Věřit tomu co děláme jako sobě i tomu, kdo nás poslal. Tímto bych tuto kapitolu uzavřel provoláním:

Není nad zákony nikdo, jsou jen lidé chtící víc a tito lidé jsou zákonem.

Co znamená, otročení kapitálu (str.52)
Otročení kapitálu je definicí člověka, který propadl svodům peněz a toho co nabyl v životě. Většina lidí to má tak, že věří a jdou a tito lidé tak dostávají co mají. Jsou však lidé ctící chudobu peněz. Touto chudobou pak poměřují svět. Tato chudoba peněz je dána těm duším, co nevěří ničemu, jen penězům.

Co znamená pojem nadvýroba, je to pojem výroby či hamižnosti (str.52)
Pojem nadvýroba vznikl celkem nedávno. Byl to kapitalista, který chtěl zbohatnout tak, že bude vyrábět o sto šest, aby utržil co nejvíce. Nezajímala ho ekonomie, jen ho zajímal zisk a tímto ziskem uvedl v činnost proces nadvýroby. Co je problémem nadvýroby? Problémem nadvýroby je plýtvání zdroji, které by měli být alokovány jinde. Nadvýroba tak zatěžuje společnost stejně, jako nedostatečná výroba a co hůř, je to výroba, která se nedaří udat.

Tímto bych ukončil téma nadvýroby.

Volné téma, otázky z pohledu nadvýroby:
Je tedy plánování smyslem poznání stavu, kdy výroba bude odpovídat spotřebě?
Je to tak, ovšem otázka zní: Jak plánovat výrobu, když neznáme budoucnost? Tahle otázka je tak důležitá, že si ji rozebereme dopodrobna.

Kdo si myslí, že plánovat výrobu je snadné, nikdy to nezkusil. K tomuto tématu existuje spousta návodů i příruček a jedno se musí dát do souvislosti. Co lidé chtějí, toho je většinou nedostatek. Takto funguje výroba, která má za úkol toto chtění v lidech objevit a dodat jim to co lidé potřebují. Takové je základní pravidlo výroby.

Dřív se lidé snažili svůj život dát do souladu s prostředím a výroba tak byla vždy uspokojena. Co však vidíme dneska? Vidíme postoje lidí jako postoje konzumentů, které zajímá jen to, co si mohou koupit. Takové uvažování dělá jakkoliv dobře myšlené plánování jako nemožné. Zkrátka lidé se budou muset vrátit do doby, kdy pojem nadvýroba bude dán do souvislosti s tím, že lidé jsou skromní a tím dokáží vyjít s málem. Což se nedotýká dnešních lidí, proto se tak těžko plánuje výroba.

Ona skromnost lidí musí být objevena a vyzdvižena na úroveň zákona. Tento zákon je dalším střípkem zákonů, které zatím nebyly sepsány. Tímto střípkem míním poznatek, že vše je jedním a aby jedním bylo a zůstalo, musíme najít skromnost ne jen v duši, ale i v těle. Tohle je další střípek zákona, který definuje svět. Tato skromnost je tak definována těmito slovy:

Chci více a dělám více, přesto dokáží to udělat z mála, protože málo je mantrou skromnosti a skromnost je povýšená na systém, který vládne světu.

Tímto bych se rozloučil, a děkuji za otázku.