Nová společnost, nebo jen vize nové společnosti? 7

Nehledejte a buďte připraveni na dobu, která se pomalu blíží tím, že pochopíte vše již dnes.........

Ukázali jsme, že u slezského povstání nelze mluvit o odtrženosti myšlenek od sociálních principů. Zbývá nám tedy ještě ,,neblahá izolace lidí od pospolitosti“. Pospolitostí se zde rozumí politická pospolitost, státnost. Je to stará písnička o nepolitickém Německu. Nepropukají snad všechna povstání bez výjimky v neblahé izolaci lidí od pospolitosti? Což každé povstání nepředpokládá nutně izolaci? Bylo by bez neblahé izolace francouzských občanů od pospolitosti vůbec došlo k revoluci roku 1789? Jejím posláním bylo právě tuto izolaci zrušit. (str.40)

Toto téma o pospolitosti je dané dobou, ve které vznikalo. Dnes jsme dál. Pospolitost jak byla myšlena, je tím dnes, co znamená být občanem dané země, kdy rozumíme sobě stejně tak druhým. Tato forma pospolitosti musí být překonána tím, že nabyde poznatku, který bude vším. To vše znamená najít, co jako lidé zastáváme nyní a co očekáváme. To vše se dá shrnout do jednoho slova: Vzájemnost.
Není vyššího slova v nynější době, než oné vzájemnosti. O co tu jde? Vzájemnost je tak niterný pojem, že potřebuje vysvětlení a budu rád, když ji pochopíte právě tímto.

Následující pojednání bude právě o této vzájemnosti.
Nebýt vzájemnosti, nebyl bych člověkem, znělo vzduchem. Přesto co je to ta vzájemnost, zeptal se opatrně jeden muž.
Vzájemnost je poznatek, který vyplývá z toho, co činíš. Jsou dvě pózy a jedna je hluboká a druhá proudí při povrchu. Bude záležet na každém člověku jakou si vybere. Ta hlubší znamená to, že vše je spojeno se vším. Není rozdílu mezi stvořením a dokáži pochopit vždy vše. Taková je vzájemnost, která je vzájemností všech.

Druhý typ vzájemnosti říká: Nejste tak dobrý, abych pochopil vše, přesto bych rád byl člověkem. Co mohu pro to udělat? A rozhovor nám řekne dobrý příklad:

Jsem a nejsem, víš co to znamená?, zeptal se znenadání člověk, člověka.
Nevím, co tím myslíš, odpověděl mu.
Myslím to, že být, je stejné jako nebýt, jen se to týká postoje k životu a celé situaci, tedy, že dokáži být ve všem a přesto nejsem.
Jak to souvisí s hloubkou, optal se muž?
S hloubkou to souvisí tak, že kdo koná podle své vůle, může dorůst mne, a kdo jedná v mém jméně dokáže být jako já. Tento postoj je ryze lidský a dává poznat vše co člověk zastává.
Mohu se ještě zeptat, žadonil muž?
Ptej se.
Kdo ví o všem, co je stvořeno, Já nebo Bůh?
Oba víte stejně, jen ty si nepamatuješ z toho nic a je na tobě, abys to v sobě objevil.

Revoluce vůbec — svržení existujícího násilí a rozloženi starých vztahů — je politický akt. Socialismus se však nemůže uskutečnit bez revoluce. Potřebuje tento politický akt potud, pokud potřebuje destrukci a rozklad. Avšak tam, kde začíná jeho organizující činnost, kde vystupuje jeho samoúčel, jeho duše, tam socialismus odhazuje politickou slupku. (str.41)

Tato otázka je záludná. Co je podstatou otázky? Podstatou otázky, je zdali revoluce je příčinou socialismu. Socialismus však může vzniknout i bez revoluce. Je to mírnost, která má být v příští době zjevena jako revoluce. Tato mírnost je takovou kvalitou, že lidé si uvědomí tu svoji kvalitu a půjdou za ní. Tohle bude ona revoluce, která musí proběhnout, právě tohle je to, čím si lidé musí projít.

Mzda

Přirovnání dělníků k hovadům božím a ke zboží, které kapitalista potřebuje jako druh. (str. 49)
Myslet si, že člověk je jako hovádko boží je úzus a tento úzus skutečně panoval v této době. Co říci k době, která panovala? Dalo by se napsat hodně. Kdy lidé skutečně dřeli bídu s nouzí a vyvolenci žili v blahobytu. Taková byla tehdejší společnost a z toho vyplývající poznatky, které udělali revoluční změnu. Ta revoluční změna se jmenovala, poznatek, že zboží je zbožím teprve tehdy, když si je může člověk koupit.

Takové poznání udělali kapitalisté a od té doby se počítá zlepšování pracovních podmínek, které vyvrcholilo poválečným vývojem.

Co bylo, to bylo, ale musíme obrátit svůj pohled k dnešku. Dnešek je specifický tím, že lidé tápou. Lidé jako by nevěděli co chtějí, tak byli očarováni konzumem, že zapomněli dýchat, znělo by pořekadlo. Ten konzum je takového rázu, že lidé nechápou nic z toho je vytvořeno. A to co je vytvořeno, tvoří kostru jejich životů.

Nyní musím to celé vysvětlit. Vysvětlení bude takové to: Kdo by nechtěl být bohatý, tak jednají lidé, kteří chtějí být páni. Takové počínání ovšem plodí bídu, když člověk není vědom si své a obecné kvality. Tato obecná kvalita říká:  Nehřeš a buď tím kdo jsem a to tak, že přijmu tebe, jako přijímáš, ty mne.

Takové je počáteční stádium a nyní je konečné stádium, které panuje a to zní: Kdo zavítá ke mně, bude bohatý, ne tím co vlastní, ale tím co prožije.

Takové pozlátko tvoří současnost a lidé tomuto uvěřili a jsou podle nich bohatí a přitom jsou chudí jak kostelní myši. Lidé totiž se nenaučili zacházet s penězi. Lidé si myslí, že peníze tu byly vždy a  mají hodnotu podle toho jak si myslí, že mají, což je chyba.

Myslím, že bych měl vysvětlit jak se tvoří hodnota peněz. Peníze jsou tvořeny prací a hmotným či duchovním zbožím. Takové to peníze, jsou poznatky světa a jako takové pracují pro růst společnosti. Pouze takové peníze mají atributy peněz, kdy peníze nejsou dluhem a nástrojem dluhu, který produkuje nestabilitu. V dnešní době je nestabilita již tak velká, že se nedá říci nic určitého, kdy to celé krachne a lidé tak si užívají poslední chvilky toho, jak to vše funguje. Říkám poslední chvilky a v předtuše problému osopí se na každého, kdo by jim chtěl radit či jim chtěl dát omezení, jejích zábavy.

Zábava je totiž slovo dneška, které válcuje vše. Není to o penězích, ale o zábavě, které lidé propadali a to tak, že již peníze nevidí a vidí jen zábavu. Bavit lidi musí vše, počínaje prací a tak i tim čím trávím volný čas, a tak lidé hloupnou protože není nikoho, kdo by jim vysvětlit co by měli chtít.
Téma II.
Peníze nejsou vysvětlené celé, omlouvám se, ale to první muselo ze mě ven.

Nechtící poznat víc, lidé trpí a to tak, že peníze nevidí. Jak to souvisí s dneškem? S dneškem to souvisí tak, že lidé ztratili vše, co se týče peněz. Lidé se dnes dělí do několika kategorií, přitom ta nejmenší je ta, co ví, co peníze znamenají a dokáží s nimi zacházet tak, jak si zaslouží.

První případ: První případ zní: Nejsem tak bohat, abych si mohl dovolit levné věci.

Tento případ je případem života, kdy se ztratilo povědomí o kvalitě a člověk propadá mnohosti života. Ta kvalita, která říká právě toto, je totiž duchovní a význam této duchovní pravdy je tento: Nehledej, protože jsi našel, buď takový, jaký jsi.

Případ druhý: Jeden se nadechl a vyjmenoval místa, kde byl. Jaký to mělo smysl, pomyslel si skutečný člověk? Nemá to cenu mu říkat pravdu, jeho pravda není mojí pravdou, proto ho v ní nechám.

Takto uvažují lidé o bohatství, pokud sklouznou do zábavy. Tou zábavou je myšleno cokoli, je to pozlátko doby, že poznat zábavu, poznávám sám sebe, přitom nic z duchovních pravd nevidí. A z jaké duchovní pravdy se rodí toto poznání? Rodí se z toho co tvoříme, tedy to čím jsem. Pokud by lidé dali na to čím jsou, nikdy by takovému poklesku nepropadli.

Nebuďte lidmi, ale buďte Bohy tím, že pochopíte život. Toto je poslední kapitola, třídění lidí.

Tato třetí kapitola znamená mnohé. Tito lidé ctí život a dávají mu co si zaslouží. Jsou to výspy civilizace, která jde ať se děje co se děje. Lidé tak nacházejí sami sebe v tom co tvoří. Takoví lidé pracují s penězi obezřetně. Takoví lidé jsou penězi nasáklí tím způsobem, že ví jak s nimi naložit aby byly rozmnoženy a ne utraceny. Takové počínání je moudré a tito lidé pokud by nastoupili cestu moudrosti Boží, dokázali by pozvednou vše, čeho by se dotkli. Bohužel je v této skupině i spousta skrblíků, kteří nevědí co dřív, jestli šetřit či získat. Tito lidé jsou temnou skvrnou této skupiny, přesto dokáží mnohé.
Téma III. Mzda, odměna
Téma mzdy je veliké ať je to myšleno jako odměna za práci, či jako výsluha. Vždy je to poznatek hluboký.

Takové poznatky dávají člověku poznat jediné, svou odměnu si člověk zaslouží , ano či ne a od toho se odvíjí její spravedlnost. Jak působí taková odměna v ekonomice? V ekonomice působí takto:

Jsou názory, že mzda může být jakkoliv vysoká a vždy se ustálí na nějaké hranici. Tohle říkají ti, co ničemu nerozumí a neví co znamená mzda v ekonomice. Mzda je jako odměna a to tak, že odměnou se poměřuje práce, která je vykonaná. Člověk tak sám nejlépe chápe odměnu jako práci, kterou by musel vykonat, pokud by šlo o něj, nebo o jeho zaměstnavatele. Taková práce je jednoduchá či složitá, přesto má atributy práce, kdy hodnoty, které tvoří, jsou zdrojem dalších hodnot.

Od toho celého systému se odvíjí hodnota. Nejde se dívat na absolutní hodnotu čehokoliv a dívat se jestli je vysoká či nízká, ale vždy se musí člověk dívat dál, co se s touto hodnou uděje poté co byla vyplacena. Takové vyplacení je jednoduché a jednoduché je i pochopení smyslu odměny. Smysl je takový, že člověk buduje tak, že tvoří hodnoty a to tak, že nebude nikoho, jen jeho samého co vytvoří nadhodnotu. Pojem nadhodnota je však jiný než chápal Marx či Engels. Nadhodnota je výsledek, který vytvoří něco konkrétního co se oceňuje potřebností a cena je tak potřebná a důležitá složka toho to procesu. Kdyby věci nebyly potřebné, jejich hodnota by měla být nízká, přesto jsou a nejsou hodnotami. Taková hodnota nevypovídá o stavu důležitosti, ale o stavu, co by rád viděl člověk a člověk vidí problém, že nedokáže ocenit kvalitu. Myslí si, že cena obsahuje kvalitu přeci? Neobsahuje. Cena obsahuje podíl práce a zisk a kvalita je pojem, který ční z toho zboží jen tehdy když je pochopena jako ne hodnota, ale základní stavební kámen hodnoty. Hodnota je tak rovná kvalitě čili jedné a nekvalita je rovná druhé mocnině její velikosti. Tedy se diametrálně cena snižuje, což je to co nikdo nechápe. Proč tomu tak je? Je tomu tak proto, že není možné produkovat kvalitu lineárně, ale děje se tak ve skocích, kdy kvalita odpovídá poměru ceny a přidané práce, tedy to co je rovné jedné. Jakkoliv budeme čarovat s kvalitou budeme jednat i s cenou, která bude klesat podle daného vzorce.

Nevím jestli budu pochopen, přesto doufám.

Téma III. Doplnění, co jsem napsal.
Téma hodnota a peníze, čili odměna je pochopitelná tehdy, když se člověk vžije do situace toho, kdo si bude tento produkt kupovat. Pokud se mu podaří vžít se dokonale, pozná to co je hodnotou a hodna je v tom to případě poznání, které uděje přes prozření.

Co říci závěrem, nedá se vše popsat tak, že pochopíme vše na poprvé. Text si musí nechat svoje kouzlo tím, že nebude pochopen, alespoň ne hned. Jsou však lidé co poznají od prvního momentu, o čem píši. Takoví lidé jsou však výjimkami, těmto lidem vzdávám hold.

Čím jsou způsobeny výkyvy v ekonomice (volné téma str. 50)
Nahodilost je poznámka toho, kdo si říká člověk. Člověk vždy jedná tak, že nahodilost se stává systémem. Proto bude cena vždy kolísat. Není to na vině ekonomický model, ale na vině je člověk, který si říká: Co ještě nemám a co bych si tak mohl pořídit. Takovými poznatky častuje pak své okolí a takový člověk rozkolísává trh. Pokud je takových lidí víc, děje se to ve vlnách a ty připomínají moře, které vše splachuje dobré i zlé. Inu takoví jsou lidé, dávajíc svou nedokonalost na viditelná místa, místo moudrosti je nedokonalost povýšena na systém.
Cena práce a zisk (str. 50)
Malé filosofické zamyšlení:
Jedno velké téma, které definuje vztahy v ekonomice. Vztahy se dají popsat takto:
Kdo bude jako člověk, jsme to Já nebo Ty? Jsme to oba a dáváme ze sebe to nejlepší tím, že věříme.

Víra je tedy poznání a ekonomika je o víře. Ekonomika dává ze sebe to nejlepší, dává jako lidé dávají. Mezi lidmi a ekonomikou není tak rozdíl. To jen lidé v dávných dobách si mysleli, že lidé jsou odděleni od ekonomiky. Dnes lidé již pochopili, že jsou její součástí. Bohužel dnešní  pochopení je však jiné, než by mělo být.

Jednej jako člověk a nabuď síly jednotlivce i toho kdo tě poslal. Těmito slovy vyslovíme ekonomiku.

Na počátku nestálo slovo, ale byl poznatek, že vše je jedním. Tento poznatek byl vysloven, aby se vše projevilo. Toto projevení se děje i v ekonomice, jak již lidé chápou. Na počátku všeho tedy stojí opět slovo a to slovo je u toho, kdo jej pronáší. Ekonomika je tedy projevem světa jako Božství je projevem světa.

Dalo by se říci, že není rozdíl mezi dílem člověka a Boha. Tedy je rozdíl, ale poznatky, které je uvedly v chod jsou podobné. Nemyslím si, že by tohle bylo o náboženství, ale o pochopení pravdy, která hýbe světem. Tato pravda je stvořena tak, aby každý pochopil to co má pochopit, tedy není rozdíl mezi Bohem a lidmi.

Ekonomika se tak dá přirovnat ve svém smyslu k náboženství. Nebýt ekonomiky, lidé by nepropadli konzumu, protože co je to bezbřehý konzum, v dnešní době? Je to poznatek, že vše je jedním a lidé chápajíc tento fenomén mají míru a mírou je jim ne jejich duše, ale ekonomika, ve které žijí.

Co tedy dál? Dalo by se odpovědět jedním slovem, nazneteli(+) (naznání) ekonomiku, hledejte sami sebe ne v ní, ale sami sebe v sobě, kde naleznete poznatky tak hluboké, že ekonomika nebude mít již nad vaší osobou takovou moc. Ta moc pramení z poznání, že ekonomikou je poměřován svět. Je to mýlka, ne ekonomikou, ale duchem je poměřován svět, tedy lidé dbající na svého ducha dbají na svou ekonomiku a obráceně. V takovém prostředí vše vzkvétá a lidé ctící ducha nalézají v ekonomice právě to, co mají nalézt, tedy poznatky hluboké úměrné jejich poznání. Načež narážím na dnešní situaci, kdy je vše postavené na hlavu a člověk již nehledá sám sebe, ale vše vně. Toto vně jej však neuspokojuje a lidé tak bloudí světem jako nomádi, nechtějíc pochopit nic.

Děkuji za pozornost a přeji lidem hodně zdaru v hledání sama sebe.
Vysvětlivky:
(+)(Naznání ekonomiky, je naznání takového rázu, že pochopíte vše tehdy, když budete člověkem.)
II. část pojednání
V této druhé části se budeme bavit o zisku a práci, kterou zisk provází. Toto pojednání má charakter zprávy o stavu světa.

Nechtějte víc, když nejste pověřeni, takto by zněl odkaz lidem, co se snaží tvořit, aniž by věděli co tvoří. Takto častuje Bůh své stvoření a člověk vykonává tak to, čemu věří a co dokáže jako člověk.

Na počátku stál zisk nebo práce? Tahle otázka bude rozebrána. Na počátku byl zisk, který rozhoduje o tom jakou práci vykonám. Takto to bylo od počátku a bude to i nadále, přesto musím odbočit a říci, jak by to mělo být ve skutečnosti. Ve skutečnosti by po práci měl následovat přiměřený zisk. Tento zisk je daný tím co vykonám a nikdo nesmí mít dojem, že mu bylo dáno tak málo, že nedokáže vyjít. Kde tedy míra? Míra je v člověku, kdy zisk není ziskem jeho, ani společnosti, ale jeho pudů, které provozují systém člověka. Jak tedy určit zisk v případě, kdy člověk je veden jako zástupce říše moudrých?

Ukazatel moudrosti bude rozebrán později, dnes se postavíme čelem k postoji člověka, který říká: Jsem a budu a tímto poměřuji svět. Tento postoj říká to, že zisk je tvořen mým vědomím si věcí, které tvořím. Toto povědomí věcí je dáno člověku a jen jemu je dána odpověď k tomu, aby poznal jaký zisk či odměnu potřebuje aby byl naplněn jako člověk. Člověk je naplněn tímto:

Naplňuje mě láskou a životem. Zde se jedná o nejvyšší poznání člověka, tohle poznání udělá každý člověk, který věří. Bohužel lidstvo není tak vyvinuté a lidstvo dnes tvoří tato slova: Kdo není jako Já, nesahá mi po kotníky. Tenhle typ uvažování plodí nízkost, které jsme ve společnosti svědky. Tahle nízkost, je tvořena kořenem zla a tím je poznání sebe sama jako stvořitele, který nemá jedinou kladnou stránku, jen záporné. Jak si to vysvětlit? Lidé totiž ctí peníze jako mantru života a ta zastiňuje, vše dobré v nich. Kdo propadne penězům jako ukazatelem hodnoty, udělá pokrok tím, že si uvědomí sám sebe, přesto mu nedojde, že ta hodnota bude nízká, pokud nebude i dostatečně pevný ve víře člověka. A tohle lidé neznají, či na to zapomínají. Lidé tak tvoří jen malou část toho, co se nazývá zisk či odměna, protože lidé si neuvědomují, že odměna je duchovní odpověď člověka člověku, tedy: Nejsem tak bohat, abych se mohl rozdat, přesto ti dám vše.

Tímto se loučím a děkuji za pozornost.

Charakteristika společného majetku (volná úvaha, inspirací životem)
Co je to společný majetek? Tato definice bude průlomová a bude odpovídat době ve které vzniká. Nechtějme více, buďme lidmi, řekl by klasik a nyní k věci:

Definice společného majetku je taková to: Kdo jedná jako člověk, musí si uvědomit kvalitu, kterou sdílí s ostatními. Tato kvalita je dílem jeho a dílem společnosti. Výslednicí je společné vlastnictví, které definuje svět, jako poznatek člověka i Boha, jako strůjce myšlenek i díla, které převyšuje danou událost tak, že nabude důležitosti jako jediný možný výsledek.

Nyní k vysvětlení tohoto pojmu. Výslednicí sil je člověk, tomu rozumí každý, přesto jsou lidé, kteří mohou tápat. Jak tedy dál? Výslednicí není jen člověk, ale výslednicí je vše co je stvořeno. Tímto bych řekl tomuto tématu toto: Jednej jako člověk a mysli jako Bůh, který bytuje ve všem.

Kdo pochopí tato slova najde moudrost ve všem čeho se dotkne jeho ruka, protože jeho ruka bude rukou toho kdo jej vede. Není to vedení za ručičku, ale poznatky, které udávají tón světu, že to jsme My, kdo tvoří svět, stejně tak ten, co jej stvořil ze sebe a my jsme jeho synové. Toto synství, je tvořeno myšlenkou tak hlubokou, že lidé, kteří otevřou toto téma, podlomí se jim kolena, když si uvědomí, že život je a není, a tímto se definuje svět. Tato definice je tak otevřená, že nikdo nebude bazírovat na majetku, ale bude otevřený poznáním, že vše je jedno, tak jako jedno je vše, tedy není rozdíl mezi velikostí, ani mezi stavem, ale je rozdíl v poznání mne a tebe, v Bohu, který je naším stvořitelem.

Toto jsem napsal s čistým vědomím věcí, že kdo je pochopí, najde poznatek, jak je to se společným vlastnictví, kde se nic nevlastní, ale bytuje jako poslové toho, kdo jsme, jako lidé.

Děkuji za pozornost.