Nová společnost, nebo jen vize nové společnosti? 3

Nehledejte a buďte připraveni na dobu, která se pomalu blíží tím, že pochopíte vše již dnes.........

Revoluce potřebují pasivní element, materiální základnu (str.19)
Základem každé revoluce je základ, ze kterého vychází. Tento základ může být různý. Byly různé revoluce  ty měli různé základy. Jak to shrnout? Dalo by se to shrnout do jediné věty: „Kdo bude dělat revoluci, musí být sám revoluční, než nejposlednější z posledních a přitom první, kdy prvním je myšleno to, co získá revolucí“
Tato myšlenka bude muset být vysvětlena. Jsou lidé první a přitom poslední a jak je na tom revolucionář? Je poslední, aby se stal první. Tato myšlenka je revolucí samou a lidé ctící zákon revoluce, najdou ji ve všem.

Revoluce však není revolucí, když lidé jsou vlažní, či nechápou myšlenku, která revoluci provází. Proto každou revoluci musí provázet myšlenka, která je důkladně vysvětlena. Taková revoluce se uhnízdí v lidech jako červík, který hlodá a hlodá. Lidé pak sami hledají další informace, pokud dostanou příležitost.

A jaké myšlenky by měli udeřit na společnost? Společnost nepotřebuje jen revolucionáře, ale i lidé mírné jako jarní vánek, který sděluje že přichází nový čas. Tímto časem se sděluje lidem, že je dobré opustit zavedené pořádky a nahradit je takovými, kdy vše dostane co má. Tedy ne v hrubosti, ani revolučním vypětím sil. Ale v mírnosti lidské povahy, kdy každé skutečně obdrží to, co obdržet má. Myslím, že tato slova opakuji mnohokrát a stále lidé si myslí, že to je mírnost, která je bezbranná, co má vládnout. Jaká mýlka. Bezbrannost není mírností, ale hloupostí člověka, který stojí na konci jako na začátku, člověka, který svému životu nedal to co potřebuje a chce si svůj život koupit. Takoví lidé jsou skutečně lidmi, kteří selhali a selžou kdykoliv. Takoví lidé nejsou lidmi, ale loutkami lidí.

Těmito loutkami se však nepoměřuje svět. Svět ctí revoluci mírnosti, která proudí světem jako moudrost, která obsáhne vše a taková moudrost, když se rozprostře v lidech dokáže skutečné zázraky.
Proto na samý závěr radím lidem, nedejte na lidi co říkají, nemožné, či neproveditelné. Kdo nalezl jiskru života v sobě a pochopil život, pro něj je taková praxe denní rutinou a nehledíc na obtíže jde. Takové jití podobá se kolébání ve větru, kdy již není člověka, ale toho kdo přišel, aby sdělil světu co si myslí o všem.

V čem spočívá částečná, pouze politická revoluce? V tom, že se část občanské společnosti emancipuje a dosáhne všeobecného panství, v tom, že určitá třída, vycházejíc ze svého zvláštního postavení, provede všeobecnou emancipaci společnosti. (str. 21)

Tato otázka je důležitá. Kdo by si dokázal představit, že by někdo rád zůstával ne emancipovaný. Takový člověk neexistuje. Proto odpovím takto. Revoluce je dítětem lidí, co pochopili svět. To, že jej pochopí nesprávně je bohužel realitou toho, že lidé nedávají životu co si zaslouží. Takoví lidé jsou tak mimo a nemohou přinést lidem onen závan nového větru ve společnosti. Takoví lidé jsou otroky těch, co poslouchají.

Házení svých chyb na druhé, je otázka nevyspělosti a ne revolučního nadšení (str. 21) (volně pochopená otázka)

Jak chápu správně, zde autor použil poučku života. Život říká, že kde jsem selhal, tam mají přeci selhat i jiní, nebo ne? Toto není poučka člověka, ale přání, přeci někdo nemůže být lepší než já.

Nedá se říci přesně co vede lidi k takovým úvahám. Jsou to nízké myšlenky či poznatky tak hluboké co vypustili na povrch, to nikdo neví. Lidé tak jdou a doufajíc v zázrak, modlí se ke světlu, aby mohli jít i s těmi chybami co mají. Nikdo nechce se chyb zbavit, protože tuší, že by to byla práce, což neradi slyší.

Problém těchto lidí je v každé revoluci stejný. Své chyby dávají na odiv druhým, jako by byli ukřivděny, přitom nechápou, že nepochopili nic.

Revoluce tak musí oslovit všechny lidi, bez rozdílu. Ten jediný rozdíl je v míře pochopení myšlenek a ne v tom co tvoří. Myšlenka musí být jednotná jako je jednotný člověk a nesmí dorůst takové velikosti, že by člověka přesahovala. Takové myšlenky lidi nemají rádi, protože jsou nešťastní z toho, když nemohou dát všemu co potřebuje a taková myšlenka je právě z tohoto arzenálu co ji splňuje, že se nedá naplnit.

Dělení společnosti na třídy (str. 21)
Na začátku nikdo nepomyslel, proč se má společnost dělit do tříd. Jsme přeci lidé, zaznívalo odevšad. Však jací jste, určuje vaše třída přeci, zněla odpověď.

Na tuhle větu a otázku samou se musíme podívat pod drobnohledem. Co znamená třída v pojmu lidství? Je to poznatek toho, že jsme každý jiný. Z čeho taková jinakost vychází? Vychází z nás je učiněn zjevným tím, co činíme. Lidé se tak dělí podle toho co konají či nekonají a ne podle příslušnosti k třídám. Tohle je první omyl. Mezi další omyly patří dělat mezi lidmi bariéry, kdy jedna skupina má házet špínu a své problémy na druhou skupinu, která prý za jejichž problémy může. Takové počínání je primitivní a dělá z lidí nemyslící stádo. Dnes jsme však dále a lidé ctí jeden druhého. Zatím je tato nauka v plenkách, je to jak bych řekl prvnička a nemá žádnou zkušenost, jenže jak půjde čas lidé pochopí. A co mají pochopit? Že jedině od nich musí vzejít systém, který bude systémem lidí, bude to systém nedávající lidem to co nejsou a chtící poznat víc, budu dávat všemu co si zaslouží. Jenže jak na to? Jedině tak, že nebudu pasivní součástí stvoření a nabudu síly tím, že jsem jako člověk i Bůh jako jedno. Tato nauka lidem uniká a každý si myslí, že to není možné. Je to možné a lidé dojdou na cestě k poznání, že tohle je jediná cesta k možnostem člověka, které má v sobě. Do té doby bude lidská cesta lemována neporozuměním a lidé nebudou schopni dát druhému co mu náleží.

Ona revoluční smělost, která vmete protivníkovi do tváře vzdorné heslo: Nejsem ničím a měl bych být vším! (str.21)
Takové heslo by mělo být heslem každého člověka. Co chápat pod takovým heslem? Jediné heslo a dokáže změnit svět, tak se člověku zdála doba minulá. Co jsme se naučili? Naučili jsme se chápat hesla jako poznatky duše. To že chápeme hesla je, chápeme duší, která je v nás. Tímto bych začal. Duše však nemá taková hesla ráda. Je ráda bez hesel, kdy život miluje tak, že dává vše a všemu tak aby hesla nebyla zapotřebí. Jak to tedy celé chápat? Kdosi řekl jednu moudrou větu: Budeme jako Vy tehdy, když pochopíme Vás.

Na samý závěr dám radu. Nechtějte ubližovat duši hesly, které nese člověk. Hesla mohou být sebe krásnější a vzletná, však život nevyžaduje hesel, ale pochopení. Konejte tedy pochopení a ne hesel, kdy život je jako heslo toho co cítíte a jak jednáte. Takový závěr na samém sklonku života udělá každý člověk. Proto chápejte život tím nejlepším způsobem, a on se vám odvděčí tím, že nebude heslem.

Stránka 22, nečitelná

Kde je praktický život právě tak bezduchý, jako duchovní život nepraktický, nemá žádná třída občanské společnosti potřebu a schopnosti všeobecné emancipace, pokud k tomu není donucena svou bezprostřední situací, materiální nutností, svými vlastními okovy. (str. 23)
Tahle věta je nadmíru důležitá. Autor chápe člověka jako někoho, kdo se vyvíjí a člověk podle jeho slov nejde tak jak by si člověk přál. Přitom sám nenavrhuje řešení celé situace. Vůbec si neuvědomuje příčinou tohoto stavu, ani jaké řešení by mělo být nastaveno. Proto to tu probereme ze široka.

Jeden rolník, říkejme mu Jíra, byl rolníkem, který obsáhl celý svůj obor, ale co bude dál, ptal se všech, přece se nemohu zastavit, ptal se všech? A lidé mu odpovídali, pokud si myslíš, že jsi vše nabyl, pak se bav v životě tak, jako by nebylo zítra, protože jsi vše splnil.

Tato věta je tak důležitá a dává odpověď, na spoustu otázek.

Kdo jsem my lidé? Jsme tím, čím se považujeme být. Nejsme lidmi, pokud nejsme lidmi tím, že se za ně považujeme. Sice to  zní divně, ale je taková pravda zjevná, že člověk je právě tím, čím se cítí být. Proto revolucionáři jsou stavem duše a ne tělem. Proto lidé nechápou svět, protože nechtějí být lidmi.

Co říci závěrem? Závěr bude nejlepší, kde si ukážeme řešení, celého problému. Řešení:

Jednej jako člověk a mysli jako ten, kdo byl a nebyl, není důležité jestli věříš Bohu, ale jednej, jako by si jím byl.

Tato slova dávají lidem naději poznat víc, než mohou vlastními silami dosáhnout.

Proletariát se počíná v Německu teprve tvořit s nástupem průmyslového hnutí, neboť proletariát není živelně vzniklá, ale uměle vytvořená chudoba (str.23)
Co je to proletariát? Proletariát je postoj člověka k práci. Jsou to lidé co odhodili to co uměli a šli dělat to co jim přinášelo okovy. Tímto bych toto téma uzavřel provoláním:

Nebuďte těmi co soudí svět, ale buďte těmi co odsoudí svět, poté co poznají vše.

Král, který prohlašuje národ za své soukromé vlastnictví, vyslovuje jen to, že soukromý vlastník je králem. (str.24)
Takové království nikdy nebylo. Králové světa byli odhodláni bránit, ne to co nazývali jiní majetkem, ale oni v tom viděli poslání z hůry. Taková myšlenka nebude překonána, proto se lidstvo v této době vyvíjelo svobodněji než dnes.

Dneska lidé neví, co je to svoboda. Myslí si, že svoboda je daná tím, že platí zákony. Myslí si, že svoboda je tím, čím jsem já. Takoví lidé netuší, že svoboda vzniká ne z člověka, ale z Božství, které propůjčuje člověku poznatky lidství. Takové poznatky lidé ctí tím, že je mají v oblibě.

Myslím, že bych měl uvést příklad takového chování:
Byl jeden člověk a nechtěl již být. Jeho slova byla, přeci nemohu žít tak dlouho, když již dnes mi život nemá co nabídnout.

Jedině těmito slovy se posouváme dál a to tak, že chápeme Božství jako ono chápe nás.

Těmito slovy se s vámi rozloučím a budu děkovat stvořiteli, že mi dává sílu, dát všemu co mu přísluší.

Děkuji za pozornost.