Nová společnost, nebo jen vize nové společnosti? 17

Nehledejte a buďte připraveni na dobu, která se pomalu blíží tím, že pochopíte vše již dnes.........

Co je zdrojem bohatství člověka ve společnosti. (str. 84)Zdroj bohatství je dán člověku stejně jako přírodě. Oba dokáží přijímat jediné, stvořitele, který je zdroj onoho bohatství ve všem. Co by bylo na dlouhé vypravování, a co je tohoto příčinou. Proto ve zkratce uvedu toto: Bude člověk poznán jako bohatý tehdy, když uvěří sám sobě?Ano, bude to takto, protože je tohle jediný zdroj bohatství. Tento zdroj je takové povahy, že lidé chudí jej nechápou a to nemyslím, chudí penězi, ale duchem. Skutečné bohatství je totiž duchovní to fyzické je pozlátko a zkouška daného člověka, protože zkoušek není nikdy dost, bohatství skutečné tedy hmotné je bohatstvím jen pro ty lidi, co pochopí i jeho duchovní složku. Bez té duchovní složky se bohatství nikdy bohatstvím nestane. Toto pojednání má charakter informační, kdy skutečné informace jsou obsažené v lidech a v celém stvoření. Proto si nenárokuji na výklad, který je univerzální, ale je to výklad člověka, který chápe skutečnost trochu jiným způsobem, než ostatní lidé. Proto uvedu jen dva příklady, proč tomu tak je: Ten první důvod je ten, že se nemohu dívat na bídu mezi lidmi, která panuje a nechápu příčiny tohoto všeho, proto vzniká tohle vše, je to výslednice sil, které panují mezi lidmi.Druhý důvod je ten, že jsem rád, že mohu sdělit co vidím a chtěl bych aby i další lidé pochopili krásu tohoto světa, ne stejným způsobem, ale svým vlastním, kterým bude poměřován svět. Děkuji Vám za pozornost a přeji Vám hodně zdaru.J.H. Z čeho žije člověk a jak na sebe nahlíží? (str.84)Jediná odpověď na tuhle otázku je taková to: Hledíc kupředu hledím na vše, a to vše je život všech, jako život věčný. To že umíráme a rodíme se do dočasnosti je nutným projevem hmoty, však duch žije dál, aby osvobodil hmotu z pohledu toho o kom se nesmí hovořit. Až bude hmota osvobozená, dojde ke zlatému věku lidství a lidé najdou to co ztratili. Neměli by jste tyto slova číst jako proroctví nikoho, ale dívat se na tyto slova jako slova člověka, který poznal mnohé. Aristotelés: Jsi zplozen svým otcem a svou matkou, tedy spářením dvou lidí, rodový akt člověka tedy v tobě vytvořil člověka. Vidíš tedy, že člověk i fyzicky vděčí za své jsoucno člověku. Nesmíš mít tedy na zřeteli jen jednu stránku, nekonečný progres, po němž se ptáš dále: Kdo zplodil mého otce, kdo jeho dědečka atd.? Musíš také zachytit kruhový pohyb, který je v onom procesu smyslově nahlédnutelný a podle něhož člověk v plození opakuje sebe sama, tedy člověk zůstává vždy subjektem. (str. 84)Tato moudrá slova řekl člověk, který nesl tíhu doby jako málokdo. Slova však nepokračují, proto je uvedu na pravou míru. Co tím vším myslel? Jeho slova zobrazují stav člověka a celé říše, které se jmenuje život, který je plozen, aby žil a umřel. Tato dočasnost je tak tvořená proto, že ten kdo tohle dal do pohybu je tak mocný, že dává život. Proto odpovím takto:Slova řečená Aristotelem jsou platná, přesto nejsou s to pochopit pohyb mezi duší a tělem. Co popsal je tělo, ale duše je neznámá, přesto duše je to co bylo stvořeno první a stvořené to bylo z jedné duše, která bytuje ve všem. Její síla je tedy životem duší a stejně tak životem těla. Tato dvojakost tak tvoří onu dualitu ve stvoření a slova Aristotela jsou tak doplněna o duši, která provází tělo. Tím, že bytnost člověka a přírody, člověk pro člověka jako jsoucno přírody a příroda pro člověka jako jsoucno člověka se stala praktickou, smyslově názornou, stala se prakticky nemožnou otázka po nějaké cizí bytosti, po nějaké bytosti nad přírodou a člověkem, otázka, která zahrnuje přiznání nepodstatnosti přírody a člověka. Ateismus jako popření této nepodstatnosti nemá už žádný smysl, neboť ateismus je negací boha a klade touto negací jsoucno člověka; ale socialismus jakožto socialismus už nepotřebuje takové zprostředkování; začíná od teoreticky a prakticky smyslového vědomí člověka a přírody jakožto podstaty. (str. 85)Socialismus jak byl vytvořen Marxem a Engelsem měl jednu vadu. Byl oproštěn od všeho jemného  a hrubost tak převážila nade vším. Takové počínání bylo dáno dobou a neznalostí věcí budoucích, které ukázali bezbřehost konzumu a následně vyhoření, ne lidí, ale celých generací lidí. Tito lidé však žijí, ale kvalita jejich života je tak nízká, a přitom si nedokáží pomoci. Proč? Protože materialismus doby minulé neskončil a pokračuje dál. Lidé nejsou s to pochopit příčinu toho zla, co způsobil minulý režim. Jak tedy dál?Když mluvím o socialismu, myslím, to jemné a stejně tak hrubé co již známe. To jemné se však musíme naučit poznávat, aby doplnilo to hrubé. Proto vznikají tyto texty, které mají za cíl osvětlit to jemné v nás. Sice je nečte mnoho lidí, přesto je to pokus nastolit nové poznatky v životě lidí, pokud by chtěli. Tohle však nikdo za ně neudělá a jak znám lidi, raději budou čekat na spasitele, než by sami hledali možné cesty vývoje i cesty života. Pasivita tak bude pokračovat dál a lidé nesoucí svůj kříž, najdou na konec to, co zaseli. Peníze (str.87)I.Peníze je téma, které nenechá nikoho chladným. Peníze jsou život, řekl jeden a peníze jsou moc, řekl druhý. Však co jsou peníze skutečně? Peníze jako skutečnost, jsou vším, čím by mohli být. Záleží na člověku a jeho duši, čím jsou pro něj peníze. Nedá se tak popsat nic konkrétního a lidem musí stačit, že takoví jací jste, takový bude i váš vztah k pěnězům. Peníze jsou smyslem života pro málokoho, přesto tak jednají všichni, jako by bez nich nebyl život. Takový přístup kazí peníze i lidi a takový přístup je pokroucením pravdy o penězích. Tato pravda je taková to: Na jednom muži se ukázala nová nemoc, nemoc o kterém nikdo nic nevěděl. Tato nemoc však nebyla nemocí, na kterou se umíralo, ale bylo to postižení duše. I takoví lidé žijí mezi námi, utěšoval se, přesto doufal v uzdravení. A jaký lék mu pomohl? Pomohl mu lék známý jako peněžní abstinence.Toto pojednání je však jiné, přesto to patří k  tématu. II.Peníze dávají svobodu, řekl muž a druhý podotkl, není to pravda, svoboda se nedá koupit, svoboda je pocit duše, která se otevírá světu a poznává sama sebe tím, že se otevírá jako kniha. Tato kniha je život, který pokud prožijete ve svobodě duše, dokážete všem, že duše je výdobytek poznatků člověka a že duch dokáže zvítězit nad hmotou. Tohle vítězství však není vítězstvím, připodotknul muž, ano je tomu tak. Je to vzpruha a ne vítězství, protože soutěž o stav to není, je to o životě. Nadejde doba, kdy peníze nebudou potřeba. Tato doba promlouvá již dnes a jak tedy budeme platit, zeptal se opatrně jeden muž? Platit se bude tím co dokážeš a ne tím co si vydobyješ. To vydobýtí je poznatek těla a ne duše, přitom poznat duši je taky důležité, proto se stane to, že lidé budou chtít poznat duši. Není pravda, že peníze skončí, jen na čas budou dány k ledu. Budou peníze stále, ale jejich funkce bude jiná. Protože to nemohu říci přesně, vše zaobalím to do příběhu: Tento příběh probíhá v době vzdálené a nabude důležitosti jak se udá:Na konci cesty se zeptal poutník svého druha, co jsi přinesl sem? Zeptal jsem se tě proto, že poutnictví je jako duše a ta duše nese poselství.Nesu poselství duše, že ne vše se dá koupit, odpověděl muž. A co jsi našel ty, vyzvídá druhý?Našel jsem poznání hluboké, které penězi nevyplatíš, je to poznání své vlastní velikosti jako duše, která nabyde důležitosti nejen po smrti, ale i za života.Slovo dalo slovo a poutníci se vydali na cestu. A co neseš ty, optal se poutník?Nesu také poznání duše, ale mé poznání duše podstatně skromnější. Nesu poznatek těla i duše, které splynou do jednoho.Jak to mám chápat, optal se druhý?Znamená to tolik, že cokoliv vytvoříš či vykonáš, bude jako by tvoje a přitom i toho, kdo tě poslal. Taková síla provází tento stav.Nastalo ticho a jeden z poutníků se zeptal. Co si myslíš, budeme na tom podobně až se dostaneme do cíle?Myslím, že budeme na tom podobně, protože nezáleží na tom, co neseme, ale jakými zkouškami života jsme prošli, přeci. Tento příběh je obrazem budoucích věcí. A lidé to tak budou chápat, že budoucnost se dá zažít i dnes, vlastně kdykoliv. Není tento příběh tedy omezen časem, ale stává se životem každého, kdo tento příběh pochopí. A co měl pochopit? Měl pochopit že duše je jako stěna, proti které se nedá rozeběhnout a narazit do ní, ale že je to tvoje tělo, které se musí respektovat a to tak, že nabude důležitosti stejné jako tělo fyzické. Teprve tehdy najdete vy lidé vše, co potřebujete k životu. III.Kdo definoval peníze? Peníze definoval Bůh tím, že dával věcem význam, jaký by měli mít. Peníz je tedy něco co se vyskytuje v Božské prozřetelnosti. Jak je tedy chápat? Chápat se dá takto: Peníze jsou zdrojem a poníženým zdrojem všeho, co vyprodukuje ten, kdo vnímá toho, kdo je i není. Tato definice, není úplně přesná, přesto na dobu která panuje, je rozhodující. Peníze tak rostou a rostou jako všechno, ne do nebe, ale do života. Život se tak bez peněz neobejde a přitom peníze začali být uctívány jako zdroj všeho. Tohohle dosáhli lidé teprve nedávno, kdy se změnila společnost z tvořitelské na konzumní. Tato tvořitelská společnost byla vytvořena podle přirozených způsobu existence,  kdy člověku stačí málo a peníze jsou doplněk k životu. Zatímco dnes jsou peníze hlavní mantrou společnosti. Nikdo si již nedokáže představit žít bez peněz. Cožpak je to možné? Možné by to mohlo být i dnes, ale s obtížemi, protože peníze jsou již tak prorostlé společností, že jen dítě a mladý člověk je chápe jako zbytečnost a doplněk k životu. Zatímco starší již vidí jen peníze. Stáří tedy má hendikep, kdy nezískává své bohatství na ne fyzické úrovni, ale zaměňují je za fyzické, které tvoří jen malou část člověka. Ta větší část říká: Nedívej se kolem a pohlédni na mne, tahle věta je tak silná, jak je silná tvá duše. Těmito slovy se rozloučím a popřeji dalším lidem hodně poznání a lidé to tak budou chápat, že bez duše nejsou nic a peníze jsou jen doplněk k životu. IV.Tato část peněz bude důležitá. Již Goethe udeřil hřebíček na hlavičku, když řekl: Peníze jsou tu proto, aby sloužily těm, co je mají. Tento výrok je podobný výroku Fausta, že kdo vlastní i jediný den Boha, najde spásu, proto si každý kupuje onen den Boží a tím dosahuje ne spásy, ale zatracení. Jak by tedy měl vypadat způsob užití peněz? Peníze nejsou lékem na chudobu, jak by řekl klasik. Peníze nejsou ani zadosti učiněním chyby, která stojí druhé život. Peníze nejsou ničím, přesto jsou tím jaký jim dáváme význam. Ten význam je dvojí.Jeden význam zní takto:Nehledíc na peníze konám, protože vím, že peníze jsou tím, za co si koupím vše. Takový výrok učiní člověk, který věří penězům a jako takový najde i smrt odpovídající oné víře. Smrt se totiž zajímá o peníze, stejně jako tito lidé, protože ona smrt cítí, že peníze ji stejně přitahují, jako jiné chudoba. Druhý význam je tento:Můj Bůh je Bohem tím co vykoná, ne pro mne, ale pro celé stvoření. Taková fráze je hlubokým poznáním Božské přirozenosti v životě člověka, který ji pochopí, nikdy nebude chudý, protože chudoba nectí ducha, ale tělo, které nepodléhá zkáze pokud duch je na výši. To že tělo stárne je jiná věc, tahle funkce těla je univerzem zachovaná, ale myslím to tělo, které se stará o duši, které roste a sílí z toho co duše vytvořila a pochopila. Takové tělo si nese každý člověk a ne každý, mu dá to co potřebuje, tedy míru života v moudrosti člověka i Boha. Myslím, že téma peněz se vyčerpalo a budu se těšit na další vstupy. Děkuji za pozornost.