Nová společnost, nebo jen vize nové společnosti? 16

Nehledejte a buďte připraveni na dobu, která se pomalu blíží tím, že pochopíte vše již dnes........  

Místo všech fyzických a duchovních smyslů nastoupilo tedy jednoduché odcizení všech těchto smyslů, smysl mít. Na tuto absolutní chudobu musela být redukována lidská bytost, aby mohla ze sebe vydat své vnitřní bohatství. Zrušení soukromého vlastnictví je tedy úplnou emancipací všech lidských smyslů a vlastností; ale touto emancipací je právě proto, že se tyto smysly a vlastnosti jak subjektivně, tak objektivně staly lidskými. (str.79)Strana vlastnictví si žádá, aby byla probrána do podrobna. Nedivím se Engelsovi a Marxovi, že tak činili s takovou vehemencí a chtěli se podělit o vše co zastávali. Nyní k úvodu. Na počátku stálo něco a to něco se stalo majetkem. Ne majetkem mým nebo tvým, ale majetkem, který zastává jedno. Takový majetek je jediný přístupný lidskému vnímání. Takový majetek se tváří jako hmotná věc a přesto není. Jak to tedy je? Je to takto: Na počátku se stvořilo nebe a země v jeden čas. Ten čas byl společný a země tak získala poznání jednoho i druhého. Takový byl počátek, a jak to bylo dál? Dál to bylo následovně: Nehledíc na dobu, která panuje sdělím tajemství o počátku a konci tohoto všeho. Ten počátek, který mám na mysli se sděluje radostně, zatímco konec bude o prozíravosti všech, kteří si uvědomí jak křehká krása je tento svět. Na počátku se udála tato věc, událo se prozření toho koho nesmíme jmenovat a prozřetelnicími se stal člověkem, na krátký čas. Toto prozřetelnictví se stalo tak niterné, že si řekl, že by bylo dobré udělat svět, jako svět lidský, a stalo se tak. Toto poznání nakonec uděláte taky, pokud sestoupíte do hlubin vědomí, které je ve Vás. Toto pojednání má tak upozornit na počátek i konec, který se nese s počátkem. Co říci závěrem k vlastnictví? Na samý závěr mám tuto prosbu: Nechtějte propadnout majetnictví  a hrajte si s tím vším co vám bylo dáno jako zábava je taky život, který sděluje světu jediné. Jen dětem bude otevřeno království nebeské a přitom dospělým, který na vlastní kůži zažijí poznání duality. Takové poznání se otevírá těm lidem co brojí proti všemu a přitom souhlasí se vším. Proto konejte se stejnou věcí věci hluboké i mělké a konejte tak, aby láska a pozornost byla věnována věcem právě tak, jako všemu. Jen tak povýšíte svůj život na život toho, kdo je i není. Taková zpráva se zdá být iluzorní a přitom je pravdivá, že ve Vás je ten květ, který nesete světem. Jen jej najít a otevřít světu. Tohle vám radí člověk. Děkuji za pozornost a přeji vám hodně zdaru v dnešním dni.Tak jako teprve hudba probouzí hudební smysl člověka, jako nemá pro nemuzikální ucho ani ta nejkrásnější hudba žádný smysl, není mu (žádným) předmětem, neboť můj předmět může být jen potvrzením jedné z mých bytostných sil, může být pro mne tedy jen tak, jak jest má bytostná síla jakožto subjektivní schopnost pro sebe, neboť smysl nějakého předmětu pro mne (má smysl jen pro jemu odpovídající smysl) sahá právě tak daleko, kam až sahá můj smysl, proto jsou smysly společenského člověka jiné než smysly člověka nespolečenského; teprve předmětně rozvinutým bohatstvím lidské podstaty je zčásti pěstováno, zčásti teprve vytvářeno bohatství lidské smyslovosti, hudební ucho, oko pro krásu formy, krátce teprve smysly schopné lidských požitků, smysly, které se potvrzují jako lidské bytostné síly. (str. 81) Takové otázky jsou důležité a jsem rád, že se jimi dříve zabývali stejně, jako dnes. Na tuto otázku se dá odpovědět jednoduše takto: Co má člověk? Vlohy nebo zájem? Na jedné straně je to zájem a na druhé straně vlohy, nebo je to obráceně? Na tuhle klíčovou otázku se musíme podívat pod drobnohledem. Na počátku takové otázky zní jedna věta a ta věta zní:Chtící, je po všem, a nekonajíc je taky po všem, co tedy mám konat? Jako odpověď vám ukážu jeden příklad, který bude příkladem ze života. Byl jeden člověk, který si rád hrál a nebyl jen člověkem jak pochopil dále. Tento člověk si uvědomil sám sebe tím, že utrpěl těžký úraz, však co s tím, dalo by se říci, přeci nemůžeme my všichni čekat na takové seslání z nebe? Ve skutečnosti je to tak, že dar Boží se dává lidem stejně jako v každém údělu života, tak i tím co zažijí, jedno i druhé je společné a nedá se od sebe rozdělit. Lidi tedy spojuje to, co čím jsou a co konají. Jsou lidé vnímající vše jemné, přesto nedokáží v hrubosti takovou akci, aby to jemné se dostalo na povrch, protože mají pocit, že vše jim ubližuje. Taková prozření bývají a bývají i odpovědi. Jedna taková odpověď se mi dere z úst. Na počátku se sděluje s radostí nový úděl života, však život nese kříž a takový kříž je to, co má udělat společné, jemné i hrubé. Tohle je o čem je život, kdy společné je to, co se nedá spojit. Jak jsem psal již dříve, svět se podobá děloze, kde se vše vyvíjí a to tak, že sílí a roste způsobem, že nakonec se projeví jako život. Kdo pochopí tuhle myšlenku pochopí i život, který se zrodí z toho probuzení duality. Tato dualita, tedy jemné a hrubé jsou spojeny ve vás a stejně tak i žijí s vámi. Nejedná se však o život, ale o květ, který je oblopen jinými květy a mezi nimi probíhá čilá výměna. Lidé tak nakonec pochopí, že ta hlavní výměna je život, který stvořil vnitřní dualitu jako jedno a dodává celému stvoření to co mu chybí, tedy poznání hloubky i pozná dualitu na nejniternější úrovni. I takové může poznání udělat člověk, který uvěří životu, že je jiným než se zdá, že vše je jedním a přesto jiným. Tohle je vše co jsem chtěl k tomuto tématu sdělit. Omlouvám se za použité příměry, kdy jediný příměr života je Váš život a vaše poznání, které se zrcadlí v druhých. Děkuji Vám za pozornost a přeji Vám hodně zdaru v dnešním dni.  Vidíme, jak subjektivismus a objektivismus, spiritualismus a materialismus, činnost a trpnost ztrácejí teprve ve společenském stavu svůj protiklad a tím své jsoucno jakožto takové protiklady; (vidíme, jak řešení teoretických protikladů je možné zase jen prakticky, jen praktickou energií člověka, a tudíž jejich řešení rozhodně není jen úkolem poznání, nýbrž je skutečným životním úkolem, který filozofie nemohla vyřešit právě proto, že ho chápala jen jako úkol teoretický. (str. 82) Tato otázka je komplikovaná. Poměr této otázky byl dán a nebylo odpovězeno přesně. Přesto odpovím takto. Když člověk koná, koná z lásky, kterou prožívá jako život. Taková láska je životem a láska se stává tím, co určuje život. Život je tedy láskou a láska je životem. Tato dualita se tvoří na nejzákladnější úrovni. Nejvýše položený člověk, který tu byl a to byl Ježíš Nazaretský, dokázal přijmout lásku takovým způsobem, že nikdo z lidí již nic takového nedokáže. Proč? Protože láska jakou měl k dispozici nebyla jiná, ale jeho přístup k lásce byl jiný. Nechtěl spoutávat to co měl, ale nechal vše žít. To žití v něm i v tom co tvořil produkovalo takovou kvalitu, že láska se stala jím. On byl láskou a lidé to viděli. Takových lidí bylo víc, však Ježíš to dotáhl k dokonalosti tím, že byl vyvolený. Lidská touha je však mocná a najde-li se člověk, který bude spravovat lásku stejným způsobem dojde tam odkud vyšel, tedy najde sám sebe. Taková láska je určujícím faktorem života. A nyní se určitě zeptáte, jak takové lásky dosáhnout? Jde to jen jediným způsobem. Tento způsob je určen nejvyšším lidem, kteří obývají tuhle část vesmíru a takové poznatky se udávají v něčem podobným kvantech, i když kvanta jsou nespolehlivým příměrem, protože tato kvalita je daleko vyšší. Nyní k odpovědi: Nejdále dojdeme vždy tehdy, když věříme, zněla otázka a odpověď byla stejná. A přitom se zapomíná na lásku, která v tomto procesu musí být obsažená. Láska je tak jemná, že musí být ve všem. To ve všem znamená, takový to postoj. Co si máme vůbec myslet o vědě, která vznešené abstrahuje od této velké části lidské práce a nepociťuje sama v sobě svou neúplnost, pokud jí tak rozšířené bohatství lidského působení nic neříká, leda to, co je možné říci jedním slovem: „potřeba“, „hrubá potřeba“? Přírodní vědy rozvinuly obrovskou aktivitu a přivlastnily si ustavičně rostoucí materiál. Filozofie jim však zůstala zatím právě tak cizí, jako ony zůstaly cizí filozofii. (str.82)Tato otázka je zajímavá. Potřeba je všeho, ale čeho je potřeba víc, zněla by otázka? Ta potřeba víc, je potřeba vnořit se  do problému celou svou bytostí a udělat maximum pro pochopení situace. Takové vše  se nedá udělat rychle a chce svůj čas. Proto odpovím takto: Hledíc na dobu, vidím, že vše má svůj čas jak bytí, tak tvoření. To jen nevědomé bytosti si myslí, že někam jdou. Vědomý člověk již Ví či tuší, že cesta je jako růže, která vykvete právě tam kde je, pokud ji bude chtíti objevit. Dějiny samy jsou skutečnou částí dějin přírody, stávání se přírody člověkem. Přírodní věda bude později právě tak vědou o člověku, jako věda o člověku pojme do sebe vědu přírodní: bude jedna věda. (str.83)Tato myšlenka je velice důležitá a musíme si ji rozebrat dokonale. Co příčinou toho, že příroda je jako člověk a člověk je jako příroda? Počátek stvoření totiž nerozlišuje mezi oběma. Dává každému co jest a nedívá se na kvalitu člověka jinak, než na kvalitu přírody. Příroda je v mnohých ohledech dokonalejší než člověk, jak to tedy ve skutečnosti je, že všem bylo naděleno stejně? To stejně, znamená toto: Hledíc na dobu říkám toto, že nadejde doba, kdy člověk nalezne v sobě tolik odvahy a lásky, že bude stejně jako příroda jako jedno. Do té doby budou soupeřit jeden s druhým a budou si dávat věci ke škodě i užitku. Kde je tedy chyba, že člověk je tak nízko? Ta chyba je v tom, že člověk nedává všemu co si zaslouží. Vím, že tahle písnička je obehraná, ale také vím, že stále tyto slova lidé nechápou. Co je těžké k tomuto pochopení? K pochopení je těžké to, že člověk si musí prvně uvědomit onu bázi toho společného jednoho i druhého aby uviděl celek, který bude prýštit z toho vztahu jak nová jednota. Taková jednota, když se stane člověku blízká a člověk ji jako jednotu pochopí nadejde čas změn a člověk nadejde cestu sblížení se vším, tedy celou přírodou a celým stvořením. Tato jednota je tak silná, že dá člověku poznat vše a přitom dokáže zůstat člověkem. Taková síla pramení z tohoto postoje a taková síla pramení z člověka, který uvěří jednotě jako sám sobě. Děkuji Vám za pozornost a přeji Vám hodně zdaru v dnešním dniJ.H.