Nová společnost, nebo jen vize nové společnosti? 15

Nehledejte a buďte připraveni na dobu, která se pomalu blíží tím, že pochopíte vše již dnes.........

Komunismus začíná hned (Owen) s ateismem, ateismus je zprvu ještě na hony vzdálen tomu, být komunismem, jako je onen ateismus spíše ještě abstrakcí. — Filantropie ateismu je proto nejprve filozofickou abstraktní filantropií, filantropie komunismu je hned reálná a bezprostředně hotová působit. (str.77)Na tuhle otázku se dá odpovědět jednoduše. Komunismus dospěl do stavu, kdy není realizovatelný a stav, který popisuje je jako pohádka bez konce, kdy se všichni v této pohádce ztratí a vše postupuje do nicoty. Takový závěr udělá každý člověk, který studuje komunistickou myšlenku. Tahle myšlenka se však vehementně opakuje, že musí být vysvětlena jednou provždy. Celé toto nedorozumění je počátkem snahy lidí zbavit se závislosti na majetku. Přitom by stačilo si připustit a říci si co je to majetek. Majetek je poznání hrubé duše, která plyne světem jako toho, kdo stvořil svět. Takové vysvětlení však, ne každý dokáže přijmout, bohužel. Jsou lidé ctící Božství a tito lidé již Ví. Tito lidé jsou prostoupeni Božstvím a lidstvím tak, že Ví a to tak, že nemá cenu cokoliv opakovat či vysvětlovat. Pro ostatní mám jednu zprávu: Nehledejte poznání vně, ale podívejte se dovnitř své bytosti co se v ní nalézá. To co naleznete, naleznete i vně, je to stejná nádoba jen je hrubší. Proto každý myslitel i člověk myslící vážně tento svět, utíká do svého nitra, které objevuje tímto způsobem, protože ví, že lidské nitro je totožné s vnějším světem, jen není tak hrubé. Na samý závěr bych měl připomenout to, proč je to tak zařízené, že vnější strana je hrubá a ta vnitřní je jemná. Je to z toho důvodu, že svět je jako děloha světů dalších, které vyplývají z těchto poznání, že vše má svůj význam i prostředek k realizaci, jako stvoření v nás i vně. Děkuji vám za pozornost.J.H. Společnost je tedy dovršená bytostná jednota člověka s přírodou, pravé vzkříšení přírody, provedený naturalismus člověka a provedený humanismus přírody. (str.77)Společnost vzniká jinak, než se snaží naznačit Karel Marx a Engels. Společnost je produkt chtění člověka, že vše má svůj obraz v mnohosti a touto mnohostí se zobrazuje jako společnost. Taková společnost je tak konstrukt člověka, který Ví a ne lidí co tápou. Společnost však tvoří všichni jedinci. Jak je to možné? Společnost má totiž mnoho vrstev a ty se mezi sebou vzájemně prolínají a dávají člověku poznat co v dané situaci potřebuje. Projevuje se zde Božství, které koná ve svém zájmu a to tak, že společnost vzkvétá pod jeho taktovkou. To že společnost je dnes ve stavu úpadku je na vině člověka, který odmítá dávat ze sebe nic a chce jen brát. Toto je rozkladný prvek každé společnosti, kdy tento rys je obsažen vždy, ale jeho míra dnes je taková , že ohrožuje samotnou existenci společnosti. Nesmíme zapomenout na vývoj společnosti a to tak, že jak se vyvíjí lidé vyvíjí se i společnost. A to takto: Společnost počátku:Na počátku společnosti je tvořena společnost malými tlupami lidí, kteří hledají ochranu před tím vším co je obklopuje. Společnost vývojeTato společnost již dává lidem poznat výdobytky lidí a dávající lidé tvoří kostru společnosti.Další je postupný úpadek, který má několik řádů:Řád prvníSpolečnost již nekoná pro blaho jedince ani společnosti, ale je jen přívěskem obojího. Taková společnost degeneruje a lidé to tak třeba necítí, jen opravdoví lidé to vidí a dávají rady jak se chovat aby společnost opět vzkvétala.Řád druhýNikdo již ničemu nevěří, ani ve společnosti není situace jiná. Lidé tak propadají skepsi, že společnost je paralizovaná a lidé nechtějí již nic tvořit. Jen ti nejodolnější jedinci tvoří budoucí zárodky nové společnosti a takovým lidem vzdávám hold. Co říci závěrem?Na samý závěr dám jednu radu. Nechtějte po společnosti aby byla spravedlivá. Spravedlnost je výsada lidí - králů a lidé tak budou na koni, když pochopí že spravedlnost společnosti je jako chiméra života, která nás provází na každém kroku. Jenže i když jsem činný vědecky atd., což je činnost, kterou mohu zřídka provádět v bezprostřední pospolitosti s druhými, jsem činný společensky, protože jsem činný jakožto člověk. Nejen materiál mé činnosti — tak jako i řeč, v níž je myslitel činný — je mi dán jako společenský produkt, moje vlastni jsoucno jest společenská činnost; proto to, co ze sebe udělám, dělám ze sebe pro společnost a s vědomím sebe jako společenské bytosti. (str.78)Je pravda co napsal o společnosti  a mohu potvrdit jeho slova. Jen bych doplnil, že společnost je taková jací jsou lidé v ní. Nedá se tvořit společnost jen vědci, nebo jen pracujícími. Společnost je tvořena skutečnou mnohostí, jako takovou musíme ji chránit, aby každý dostal příležitost sdělit co cítí a co Ví. Jedině takto bude společnost vzkvétat a lidé nabudou dojmu, že vše je pro ně, jako osoby činné. Člověk — jakkoli je tedy zvláštním individuem a právě jeho zvláštnost ho činí individuem a skutečnou individuální pospolitou bytostí — je právě tak totalitou, ideální totalitou, subjektivním jsoucnem myšlené a pociťované společnosti pro sebe — je tu i ve skutečnosti jednak jako nazírání a skutečný požitek společenského jsoucna a zároveň jako totalita životního projevu. (str.78)Takové slova zaznívají méně často. Je vidět, že tento člověk pochopil člověka v celé jeho šíři. Jen bych podotkl, že celková totalita života není jen o člověku, ale o všem co žije. Tedy jsoucno je projevem života a to celého v celé šíři záběru života. Tato definice si myslím, že je nyní úplná. Smrt se zdá jako kruté vítězství rodu nad určitým individuem a jako by odporovala jejich jednotě; ale určité individuum je jen určitá rodová bytost a jako takové je smrtelné. (str. 79)O smrti by se dalo napsat toto: Smrt je vzdálená připomínka života věčného, kdy konec je začátkem  a začátek je novým i starým koncem. Tedy smrt je poznatek tak hluboký, že člověk, který pochopí mysterium smrti pochopí i život. O smrti by se dalo napsat skutečně hodně, jen však lidé bdící, poznají co smrt znamená. Že to není vysvobození ze života, ale že je to život sám. A to tím způsobem, že život je jako smrt, který je smrtí toho, čí je život. Myslím, že tato definice smrti vysvětluje vše. Člověk si přivlastňuje svou všestrannou podstatu všestranným způsobem, tedy jako totální člověk. Každý z jeho lidských vztahů k světu, vidění, slyšení, čichání, chutnání, hmatání, myšlení, nazírání, cítění, chtění, činné bytí, milování, zkrátka všechny orgány jeho individuality, tak jako orgány, které jsou bezprostředně svou formou pospolité orgány, jsou ve svém předmětném chování nebo ve svém chování k předmětu jeho přivlastňováním. Přivlastňování lidské skutečnosti, její chování k předmětu je činné uplatňování lidské skutečnosti. (str.79)Na tomto příkladu se zobrazuje člověk, který dosahuje svých schopností tím, že dokáže přijmout život. Takové to dělení je však zavádějící a člověk nedokáže přijmout vzletnou myšlenku lidství, protože jeho blaho ho přesahuje. Takový lidé jsou obětí systému, který produkuje lidi ploché a lidi bez kousku charakteru. Bohužel, doba takovým lidem přeje a lidé si myslí, že to čím způsobují poznání své vlastní skutečnosti, že jdou dál. Nejdou a nemohou jít, protože svůj kapitál spotřebovávají a chtící víc, dokážou být neuvěřitelně krutí. Soukromé vlastnictví nás udělalo tak hloupými a jednostrannými, že nějaký předmět je náš, teprve když ho máme, tedy když pro nás existuje jako kapitál anebo když ho bezprostředně držíme, jíme, pijeme, neseme na svém těle, obýváme atd., krátce používáme. Ačkoliv soukromé vlastnictví chápe všechna tato bezprostřední uskutečňování držby opět jen jako životní prostředky a život, jemuž tyto prostředky slouží, je život soukromého vlastnictví, práce a kapitalizace. (str.79)Soukromé vlastnictví má atributy lidské, teprve tehdy, když člověk je na duši uvědomělý. A toho se dosahuje takto: Jednání má takovou povahu rádo, protože sděluje pravdu, která hýbe světem. Jednání první:Nechtějte poznat víc, protože pak vzrůstá vaše odpovědnost. Taková slova pronesl člověk, který ví co ho čeká. Ale zároveň je napnutý jak struna, co jej čeká. Je to obojakost poznání jak dobrého tak zlého, co provází člověka. Na tomto příkladu se dá uveřejnit toto: Kdo chce víc a koná tak, že nabude důležitost člověka, bude víc, ne z pohledu člověka ani duše, ale obyvatele tohoto světa a to tím, že bude jako on. Jednání druhé:Druhé jednání má povahu jinou a sděluje světu tuto: Na počátku stálo něco nehmotného a tak jemného, že jediný a celý bude tehdy až projde vším. Toto nehmotné se stalo vámi a vy jste se stali jím. Toto je o počátku světa a tento počátek je zakotven v každém z Vás. Tímto bych toto téma uzavřel provoláním:Kdo pochopí počátek i konec života, najde to co mu bylo sděleno a co má pochopit. U každého člověka je to jiné, ale jsou lidé co na to přijdou a takoví lidé najdou vše.