Nová společnost, nebo jen vize nové společnosti? 13

Nehledejte a buďte připraveni na dobu, která se pomalu blíží tím, že pochopíte vše již dnes.........

Od feudalismu ke kapitalismu a co dál? (str.71)
Kdo pochopí tato slova najde odpověď na otázku co bude dál. Ta slova zní:

Jednej jako člověk v každé době a uvidíš, že rozmnožíš svoje statky jako nikdo před tebou. Nemusí to být statky fyzické, ale i duchovní se dají rozmnožit.

Co tedy bude dál? Bude to, co si lidé svou činností vytvořili. Jsou lidé, kteří došli tak daleko, že dál již jít nemohou a jsou lidé, kteří nevykročili. Co tedy s tímto materiálem udělat? Dalo by se říci jediné, nebudete trpět za chyby druhých, ale svými chybami budete poměřovat svět. Proto pravím:

Nechcete-li kráčet společně, pak půjdete společně, ale každý zvlášť. Celý rozdíl je v tom, že to sám znamená společně, jako společně jako dva, jen jeden o druhém nebude vědět.

Toto pak způsobí, že se najdou v určitý čas, aby kráčeli opět společně. Proto nezoufejte, že společnost je rozdělená, to rozdělení je v každém okamžiku nutné, je to proto, abychom jsme se mohli nadechnout a pak říci: Chceme jediné, jít opět spolu.

To spolu je slovo, které dá vzniknout v budoucnosti novému systému, ke kterému tu nyní připravuji půdu. Tedy to, že stále nejdete spolu znamená, že čas a doba tomu nenazrála, abyste spolu šli. Věřte, že všeho do času a pak nastane doba, hledání jednoho společně. Toto jednání je specifické tím, že dává odpovědi lidem, co hledají již nyní, pro tyto lidi mám vzkaz:

Kdo najde Boha již nyní, najde zdroj všeho pro budoucnost. Není to však budoucnost, co se tímto tvoří, ale trvalá přítomnost, která bude vycházet z nás jako budoucnost.

Těmito slovy budeme častovat stvoření a těmito slovy se budeme oslovovat. Jedině nyní mohu napsat proč tohle vše vzniká, je to z důvodu, že Bůh si přeje sdělit světu poznatky tak hluboké, aby i lidé nabyli dojmu, že jsou milování jako celé stvoření.

Děkuji za pozornost.

Půda ještě není kapitálem, je ještě zvláštním způsobem jeho jsoucna, který má platit ve své přirozené zvláštnosti a kvůli ní; ale půda je přece všeobecný přirozený živel, kdežto merkantilní systém zná jako existenci bohatství jen drahý kov. Předmět bohatství, jeho látka obdržela tedy zároveň nejvyšší obecnost uvnitř hranic přírody — pokud je ještě jako příroda bezprostředně předmětným bohatstvím. A půda je pro človéka jen prostřednictvím práce, prostřednictvím agrikultury. Subjektivní podstata bohatství se už tedy přesouvá do práce. Ale zároveň je agrikultura jedinou produktivní prací. Práce tedy ještě není pojata ve své obecnosti a abstraktnosti, je ještě vázána na zvláštní přírodní živel jako na svou látku, (str.71)
Toto dílo je výjimečné tím, že učí lidé přemýšlet o věcech jinak. Ne jinak tomu bude i v tomto tématu.

Kdo pochopil půdu? Byl to člověk, který se nebál práce a chápal půdu jako poslání, zušlechťovat vše tím, že budu pracovat. Tímto bych definoval práci, která je stejným poslání jako práce s půdou. Jsou však lidé, kteří pracovat nedokáží. Těmto lidem mám jeden vzkaz:

Nehledejte jak se vyhnout práci, ale dělejte vše tak, že vše je zábavou a tím i prací, jen tímto pochopením najdete práci i zábavu jako jedno. Nebude rozdílu, ale bude jednoho.

Byla doba, kdy lidé si vážili půdy a ta doba se vrátí. To jen dnes lidé tápou a to tápání má jediný význam. Hledají a to co hledají je něco, co ztratili. Tu ztracenou věc najdou a pak řeknou:

Jsem to byl ale blázen, že jsem hledal něco tak nepatrného a malého, přesto je to pro mne vším.

Toto celé pojednání je utvořeno pojednáním jednoho a celek tak tvoří jednotu a s čím je v jednotě? Je v jednotě se vším, nejen s tebou či oním, ale všemi co žijí a bytují na této planetě. Není to víra co nabízí toto poznání, ale je duchovní stav člověka, který říká:

Jsem tu proto abych se naučil žít ne jako člověk, ale jako ten, kdo je i není. Právě jím budu poměřovat svět a právě jím budu měřit i míru světa, a těmito slovy se rozloučím.

Děkuji za pozornost a přeji Vám hodně úspěchů, právě v tento den.
 

Veškeré bohatství se stalo průmyslovým bohatstvím, bohatstvím práce, a průmysl je dovršená práce, tak jako je podstata továrny rozvinutou podstatou průmyslu, tj. práce, a průmyslový kapitál dovršenou objektivní podobou soukromého vlastnictví.— Vidíme, jak také teprve teď soukromé vlastnictví může dovršit svou vládu nad člověkem a stát se v nejobecnější formě světodějnou silou. (str. 72)
Takové pojednání je definováno láskou, která proudí světem. Proto odpovím takto.

Hledáme-li práci i bohatství nalezneme obojí tehdy, když se dáme do rukou toho co ji způsobil. Dávat práci je ošidná věc a jedině člověk chápe dar práce stejně jako dar odměny, která s prací souvisí. Tento poměr dělá lidi šťastné a dává jim poznat svět ve kterém žijí. Bez práce je člověk ztracen a musí si hledat vlastní obživu, což může být řešením v krizových oblastech, přesto pro běžný způsob života tohle již není. Takový člověk, který se rozhodne žít ze své práce, je tak připoután k této práci a člověk nedokáže se již rozvíjet. Onen rozvoj je dán do vínku toho, kdo nabízí práci a proto by jsme neměli dát na řeči, že kapitalisté co dávají práci jsou vydřiduši a škrťové, jsou i nejsou, ale musíme vidět to hlavní, systém dávání práce, který nabízí vzestup člověka.

Soukromé vlastnictví a komunismus (str.73)
Jednoduchá odpověď, která leží na počátku. Ten počátek zní: Je možné uvést komunismus v realitu?

Kdo se takto zeptá, jistě si i odpoví. Komunismus v podobě v jaké byl vymyšlen není realizovatelný a to ani tehdy, když společnost projde vývojem, který předpokládám. Tento typ komunismu je tak chimérou stvoření.

Co říci k tomu celému. Ne komunismem bude poměřován svět ani osobním vlastnictvím, ale bude to víra a důstojnost člověka, která provede společnost dále. Bude to víra v to co tvořím a důstojnost v to, že jsem jako člověk. Těmito slovy se stává spolupodílníky budoucích věcí, které musíme postupně přijmout. A jaké jsou to podmínky? Jedna zní takto:

Kdo si dá práci a nechce být kým je, bude nakonec robotem, protože i takový osud čeká lidi.
Další podmínky budou obdobné, jen ti technokraté nabudou na vývoji svých sil takovou úroveň, že lidé ustrnou ve vývoji. Každý si bude myslet, že technika jej spasí. Nespasí, technika bude technikou a člověk člověkem, nikdy nedojde k propojení techniky a člověka, protože to je stejné jako spojovat vítr a déšť do jednoho, nejde to protože duše člověka je tak jemná, že ti co se o to pokusí budou trpět až nakonec zajdou vlastní rukou.

Tento fenomén vývoje přesto bude v plánu. Lidé si tak nakonec budou muset projít vším. A kde nakonec skončí? Skončí tam kde začali. Budou se stvořitelem na jedné lodi a půjdou s ním kam si bude přát, protože jeho přání bude i jejich přání.

Myslím, že jsem z budoucích věcí řekl již dost, přesto doplním jedno. Nehledej a nechtěj být jako stvořitel, tato podoba je člověku zakázána, to o čem celou dobu mluvím je jako stvořitel, kdy ta realita bude odlišná podle podmínek v jakých člověk žije.

Celé bych to ukončil slovy jednoho velikána:
Nehledíc na problémy nalézám sebe a pak najdu i to ostatní.

Otázky:
Jaký systém musí vzniknout, aby lidé našli to co hledají?
Systém, který má být nalezen je takový, že bude obsahovat vše nejlepší z předchozích systémů. Takto hovoří jasně zákon vývoje, kdy to nejlepší se vezme a utvoří se z toho systém, který bude lidský.

Ten vývoj ovšem není zrovna přímočarý, jak se má jít dál, abychom našli to nám chybí?
Ten vývoj opravdu nejde správným směrem. Jak to vidíš sám, vidíme to i my. Jediná cesta je vývoj sám popohnat směrem, kde se vše vyřeší samo, což se pomalu děje. To co vidíš kolem sebe, je zárodek toho nového co má vzniknout, alespoň lidé to tak cítí. Proto jsem spokojen s takovou otázkou, protože vím o co ti jde a co je tvým cílem.

Ty zárodky se však snaží uzmout vládnoucí garnitura a vytvořit z toho systém, který bude zvrácený, co pak?
Je to tak, systém je tak zvrácený, že hledá svoje poslední stéblo naděje a tím stéblem je vše co se dá prodat, to se prodá. Tím myslím, že to, že něco lidé vlastní bude v daleké budoucnosti pasé a lidé o vše přijdou. Jedině, že by se tomuto postavili, ale jak znám lidi omámeni konzumem, tak k tomu nikdy nedojde.

Co by pak nastalo, kdy nikdo nebude v Evropě nic vlastnit, to by byla tyranie nejhrubšího zrna, ne?

Nebyla by to jen tyranie, ale bylo by to odcizení se lidem a to tak, že tito co tohle rozhodli propadnou šílenství. Nemohu říci podrobnosti, přesto věz, že ta tvoje filosofie je záchranným kruhem pro lidi a lidé to tak budou cítit.

Děkuji za rozhovor

Vlastní téma:
Jak by měl vypadat systém, který bude lidský, který bude dávat naději lidem a celému stvoření. (pracovní název)
Kdo si řekl větu života: A tím životem, bylo vše. Co bylo obsahem onoho sdělení? Toto sdělení bylo tvořeno posláním člověka a posláním člověka bylo stvořit svět, podle vzoru toho, kdo jej poslal. To jak se to lidem nakonec podaří, záleží na osobnostech, které pochopí stvoření, o ničem jiném to není.

Kdybych mohl něco říci k tomuto tématu, tak jedině to, že člověk nakonec dojde tam odkud vyšel, tedy, že člověk je míra světa a tento svět je mírou toho, kdo jej poslal na svět. Těmito mírami bude zabezpečen život vezdejší. Kdo by chtěl zažít zemský jako Božský, ten bude muset vykonat víc než pouhopouhé bytí. Je toho víc, co bych lidem sdělil, přesto záleží na možnostech daného jedince, kdy úkol, který má splnit je úkolem tak niterným a přesto i v tak niterném úkolu, může být místo na zlepšení systému lidského a to tak, že člověk najde to co má najít již za života, tedy nečeká se na smrt a její produkt ve formě těla věčného, ale to stejné se dá dosáhnout již za života.

Toto pojednání má charakter sdělování systému, jaké jsou jeho možnosti a co by měl najít. Otázky, které tu padly jsou otázkami člověka, který si prošel peklem, přesto vytrval a tento člověk chce sdělit lidem co cítí a to jsem já, který sděluje světu to co cítí. Obojakost poznání, tedy vnitřního i vnějšího dává člověku celkový obraz o světě, kdy tento svět je definován těmito slovy:

Kdo se pohrouží do života, najde život, kdo se pohrouží do zničujícího života, najde stejný život. Jedině ten, kdo pochopí život, najde to co nabyl jako svobodná osobnost Boha, tedy toho kdo je i není.

Tahle svobodná osobnost se musí vysvětlit. Celé je to postavené tak, že člověk najde vždy to co má. Tedy, že existuje zákon stvoření, který říká:

Kdo najde sebe, najde i mne.

Přesto jsou zákony života, které tohle popírají, jedním je zákon života bdělého, ten zní:

Kdo najde život a nepozná ho, najde život takový, že bude plakat, ne štěstím, ale budoucími problémy, které jako štěstí nebude chápat.

Slova definující život jsou hluboká přesto jim chybí poznání, které musíte udělat sami v sobě tím, že se otevřete světu i Bohu, který žije ve Vás.

Myslím, že jsem řekl vše co bylo důležité a budu se těšit na další vstupy v tomto členění.