Nová společnost, nebo jen vize nové společnosti? 11

Nehledejte a buďte připraveni na dobu, která se pomalu blíží tím, že pochopíte vše již dnes.........

Soukromé vlastnictví tvoří páteř ekonomiky. Proč nemůže jiný druh vlastnictví konkurovat právě soukromému, nebo může? (str.56)
Tato otázka je stěžejní pro pochopení celku. Soukromé vlastnictví, jak je dnes chápáno má jedno omezení. Nemůže udělat nic, co nechce majitel. Takto funguje každé vlastnictví a přesto u toho soukromého je to nejvýraznější. Od toho se odvíjí bída i lesk tohoto stavu. Bída vzniká tak, že člověk je hamižný a nedává všemu co si zaslouží a lesk je tím, že člověk pochopí vlastnictví jako mantru pokroku a udělá vše proto, aby vše dostalo co má. Těmito slovy nás častuje Bůh a těmito slovy častujem i my své stvoření.

Co bude dál? Dalo by se říci, že vlastnictví zdánlivě osvobozuje, ale ve skutečnosti spoutává, pokud člověk dělá svou práci důsledně a pořádně. Takové vlastnictví tak není pro každého a lidé tápou jak dál.

Mnozí pochopili vlastnictví jako něco co by se dalo sdílet, i takto lze chápat vlastnictví, ale kde je to hlavní gró? To hlavní leží v pojmu vlastnictví, které zní:

Kdo chce vlastnit, musí vlastnit aby si vyzkoušel co to obnáší, kdo nechce vlastnit, může poznat vlastnictví přes sdílené vlastnictví, kdo však chce obojí, ten nalezne skutečné vlastnictví, protože skutečným vlastnictví se člověk nepřipoutává k dané věci, ale využívá ji jako svého partnera, který si žije svým vlastním životem. I takto lze pojmout vlastnictví.

Dělení vlastnictví na družstva a podobné spolky lze také, přesto je to spíš forma spolčování, než vlastnictví. Skutečné vlastnictví leží tam, jak jsem napsal. Leží u nohou Boha, který vše stvořil a je na nás, jaký my budeme správci toho všeho.

Je základem ekonomiky konkurence nebo kooperace. (str.57)
Nehledíc na dobu, která panuje odpovím takto. Jedině spoluprací se tvoří hodnoty. Konkurence v podstatě neexistuje. To jen člověk vidí konkurenci tím, že druhý koná totéž. Každý si tak musí uvědomit, že když dva dělají totéž, není to vždy totéž.  Proto na konkurenci nemůžeme nahlížet jako na protivníky, kterého musíme zničit, ale jako symbol toho, že kde rostou druzí mohu růst i já. Takto ve zkratce, se dá popsat konkurence.

Dá se to popsat i jiným slovy, kdy kooperace neboli spolupráce vytvoří pokračování toho, že jsem. Nejde dělat vše sám, stejně nejde udělat firmu, která si udělá vše sama. Kooperace musí být vytvořena proto, že jen mnohost tvoří jednotu a jednota je projevem všeho. Tohle je sice filosofická poučka, přesto to platí i pro ekonomiku.

Ekonomika není vyjmuta ze světa filosofie, naopak, je filosofií života, kdy lidé prostřednictví své filosofie dávají ze sebe to nejlepší světu a tím pádem i ekonomice.

Tato úvaha však nezahrnuje to, co je silou v ekonomice a tím je zisk, přeci, namítl jsem. Ano máš pravdu. Síla v ekonomice je taková, přesto i přesto může ekonomika obsahovat tak hlubokou pravdu, kde zisk jakoby ustoupí do pozadí.

Kdo se pachtí za ziskem na konec zjistí, že nic nemá, jen velké trápení.

Tímto si myslím, že se tato malá úvaha vyčerpala, děkuji za pozornost.

Dělník nemůže nic tvořit bez přírody, bez smyslového vnějšího světa. Příroda je látka, na níž se jeho práce uskutečňuje, v níž je činná, z níž a jejímž prostřednictvím produkuje. Ale tak jako příroda poskytuje práci prostředky k životu v tom smyslu, že práce nemůže žít bez předmětů, na nichž je vykonávána, tak na druhé straně poskytuje také prostředky k životu v užším smyslu, totiž prostředky fyzické obživy dělníka samého. (str.58)
Příroda a dělník, toto přirovnání není nejobsažnější, přitom příroda a výroba, která tvoří základ všeho je obsažná jako celek. Dělník vytvoří v přírodě jen zmatek, když by postupoval podle tohoto textu. Dělník si musí uvědomit co je příroda pro člověka. Je jen dárcem, nebo i vykupitelem? Dobrá rada nad zlato. S přírodou se nedá bojovat, protože tento boj je předem prohraný. To  jen člověk si ve své pýše může myslet, že může zvítězit. Prohraje a všichni lidé s ním. Proto jako lidé bojujme za práva přírody jako za práva člověka, protože jen tímto spojením jako jedno dosáhneme shody, kdy nebude rozdílu mezi námi. Tento rozdíl totiž není, oba pocházíme ze stejného zdroje, jen je rozdíl v kvalitě, kdy příroda představuje mnohost a člověk jednotu.

Dalo by se pokračovat, co nám lidem však chybí k tomu, abychom přijali přírodu jako příroda přijímá nás? Chybí nám pokora k tomu co příroda tvoří. Nechceme poznat její kvality, ale chceme prvně brát a pak se ptát. Tento přístup nejde do nekonečna. Jednání má pokračování.

Co je oním pokračováním? Pokračováním je to, že příroda se může vzepřít člověku což se děje a vyjít jako vítěz z takového klání, může zase jen příroda. Proto ta pokora je na místě a lidé by cítit onu velikost, která zahrnuje vše živé.

Příroda nejsou jen zdroje, ale je to celek, který říká? Nehleď na své potřeby, ale přizpůsob se i mým. Tedy buď se mnou v harmonii.

Takto mluví k nám příroda a co dělá člověk? Člověk se neptá, jestli může, ale myslí si, že má nárok na vše. Takto ovšem přírodě neporozumíme. Příroda s námi jedná jak s dětmi, které si postavili hlavu. Přesto jedná s mírností Boha.

Co říci závěrem? Závěr bude nejtěžší, jak tak velké téma jako je příroda zastřešit do několika vět.

Ty věty budou znít asi takto:

Nehledejte štěstí tam kde není, hledejte je v sobě i v tom, co tvoříte pár, a tím je příroda. Vy jste synové Boha a Já příroda jsem smyslovým prožitkem tohoto spojení. Dejte všemu co mu přísluší, protože jen takovým přístupem, dáme jeden druhému vše.

Děkuji za pozornost
Co bylo příčinou toho, že vztah mezi prací byl tak pokřiven, že dělník si nevydělal pomalu ani na ten chléb? (str.59)
Tato úvaha nás provede dělnictvem jako takovým. Kdo je to dělník? Dělník je ten, kdo koná a kapitalista je ten, kdo žije z práce druhých. Takto zněla poučka a nyní je situace obdobná. Kdo koná je opět dělník a kdo již nežije z kapitálu, ale ze spekulace je kapitalista. Toto otočení je důležité pro pochopení. Majitelé podniků se tak pomalu dostali do role dělníků a vůbec o tom netuší. Tento systém, který panuje je tak nastaven, že nedokáže produkovat bohatství jiným způsobem, než dluhem. A toto se odráží v celé ekonomice. Ta ekonomika je tak tvořena ne, reálnou prací, ale dluhem, kterému sloužíme. Sloužíme mu dobře, protože systém funguje. Jsou tu jisté známky toho, že systém se zadrhává a vše již nefunguje tak hladce. To že nefunguje vše hladce znamená, že může dojít ke zhroucení, které nebude jen podívanou pro dělníky, pro kapitalisty, kteří vydobyli takové majetky, že je nejsou schopni nikde je udat. Toto udání je tak velké, že nedokáže již nic. Proto se vše zhroutí. Tohle je hlavní příčina tohoto zhroucení, které nastane. A kdy to nastane? Na tuhle otázku hledají lidé odpověď, poslední dobou stále více. Jsou lidé, kteří si myslí, že Ví a i tito lidé neví nic. Ve skutečnosti tento krach nastane tehdy, kdy lidé prokouknou tuhle hru, což může být kdykoliv. Zatím lidé žiji ve své nevědomosti, pokud by se našel někdo, kdo jim otevře oči. Systém nekrytých peněz se zhroutí přes noc.

Takové poselství je dáno lidem, kteří pochopí skutečnost, která panuje, co však stojí za touto skutečností?

Za touto skutečností stojí poznání Boha jako stvořitele. Lidé si musí uvědomit, že to že nic nemám, je jisté štěstí, což bude štěstí pro toho, kdo uvěří stvořiteli. Pro ostatní to bude další forma trápení a tito lidé nakonec taky poznají onu příčinu, ale bude jim to trvat podstatně déle. Proto tahle krize neodezní nijak rychle.

Tohle Vám pravím s vůlí toho, kdo je i není.
Dřív byla práce dělníka systémem vynucena a jak jsme na to dnes? (str.60)
Svobodná vůle se nedá popřít ani v práci. To že se dnes lidem zdá, že tito lidé byli nesvobodní, je to mýlka. Byli svobodní mnohem více než mnozí dnes. Dokonce bych řekl, že svoboda byla tak velká, že každý nalezl to co měl. Jak to chápat k dnešku? Co je to svoboda? Svoboda je pojem, který říká:

Nejsem proto abych otročil, ale abych konal. Proto se chovám svobodně.

Taková svoboda byla aplikována lidmi v dřívějších dobách. Tyto doby se nám zdají být temné, přesto byli mnohem svobodnější než dnes. A jak by se definovala svoboda dnes? Mohlo by to být takto:

Kdo mě vidí, chápe mě, že musím konat to co konám. O svobodě nemůže být ani řeči, protože můj status každý zná.

Těmito slovy častují dnes zoufalci dobu, která panuje, ale jaká je skutečná svoboda v nás lidech? Ta svoboda je tak niterná, že jedině člověk vědomý Ví, co vykonat aby byla svoboda aplikována na celé stvoření. Tohle myslím vážně. Dnešním lidem, kteří skutečně to myslí se svobodou vážně, již nehledají svoji svobodu, ale hledají svobodu pro vše. Taková svoboda však vyžaduje podmínky a ty podmínky vytvářejí právě takoví lidé. Jsou výspy svobody a chtějí více, ne svobody, ale života do svobody.

Děkuji za pozornost a přeji vám hodně zdaru.
Rodový život člověka, je podobný zvířeti, které je stejně sepjaté s přírodou. (str.61)
Život člověka je sepjatý s přírodou asi takto:

Jednou se zeptali jednoho muže, jak si představuje život. A on odpověděl: Nežiji přeci proto, abych život mrhal na takové zbytečnosti. Žiji proto, aby každý den byl svátek nejen mým, ale všech, které ten den potkám. Takto odpověděl, tento starý a moudrý muž.

Co z toho plyne pro nás? Z toho plyne jedno. Nejen přírodou je definován člověk, ale i duší, která dokresluje celkový obraz člověka. Tento obraz je definován takto:

Kdo uchopí svoji ruku, budu cítit svoji ruku. Kdo uchopí cizí ruku, bude cítit co? Bude cítit opět ruku, ale svoji, která je jeho, stejně jako moje.

Tady je datován počátek vzájemnosti života člověka. Tato vzájemnost je definována slovy:

Jednej jako já, tehdy, když budeme odděleni, jinak jednej jako bys byla sama sebou a to tak, že jsme spolu navždy.

Myslím, že tato slova nebudou vyslyšena ani pochopena. Jak byla myšlena? Ta ruka moje, jako její je ruka naše a ruka co vede jí ruku je naší rukou, která je společnou. Tato ruka je však neviditelná a jednáme ve shodě tak, že jsme jakoby jedno. Takto vzniká vzájemnost a tato vzájemnost je životem budoucích lidí.