Pohádky byly motorem změny lidí, jednak v tom co si myslí a taky to čím by chtěli být. Proto bude kult pohádek tak fenomenální.
Co je na pekle tak důležité, že se dotýká tolika českých pohádek? (pracovní název)
Jednou a bylo to dávno lidé byli skutečnými lidmi. Peklo tak nebylo potřeba a nebylo člověka, který by chyboval. Tohle bylo ovšem tak daleko, že Bůh na tento okamžik vzpomíná se slzou v oku. Jak šel člověk světem, bylo zřejmější, že bez podstaty pekla to nepůjde. Nechci mluvit o pekle jako takovém, ale o představě pekla, která je v českých pohádkách specifická.
Tahle specifikace je dána vírou v dobro, které protíná zemí a nedává šanci zlu pustiti kořeny. Proto lidé tíhnou k představě pekla jako v českých pohádkách. Tyto pohádky jsou svým provedením výlučné a nemají ve světě konkurenci. To jak chápeme peklo jako Češi je dáno tím, čím jsme si prošli a znamená to taky, co nás čeká.
Představa je jedna věc, přesto uskutečnění myšlenky je druhá. O čem tedy hovořit? Hovořit by se mělo o produktu Boha, který není peklem, ale poznatkem, protože peklo je stejný nástroj jako jeho působení, jako Boha. Jedině tímto se dá poměřovat zem a lidé to chápou a proto dávají peklu v těchto končinách takový důraz. Co však musí nastat aby lidé pochopili, na tom se nepozastaví nikdo. To nejdůležitější co by lidé měli realizovat je poznat Boha v sobě aby byli bohové jako lidé. Toto poznání teprve dá člověku korunu poznání jako člověku, který si prošel zkušeností, že peklo je Bůh, ale v jiné podobě.
Zakončím to celé slovy:
Jsem rád v této krajině, kde lidé dávají do ruk pekla takové atributy, které jsou stejně kouzelné jako sám stvořitel. Je na lidech aby poznali to, co jim chybí, tedy poznání Boha ve své podstatě, tedy sami v sobě.
Proto vznikla tato úvaha, aby spojila tyto věci dohromady a lidé byli oblaženi poznatky Boha, stejně jako jeho odvrácené stránky.
