Za tři kilometry tisíc korun
Rád poznávám nové kraje, zároveň peněz se úplně nedostává. Již delší dobu mě lákal Istanbul, město, kde se kříží kultura evropská s asijskou. Abych ušetřil, vyrazil jsem na tuto cestu autobusem, výhodou bylo, že jsem si naplánoval strávit den v Sofii, hlavním městě Bulharska, kde jsem musel přestupovat.
A tam se to také stalo. Po krátkém bloudění jsem se rozhodl, že do svého hotelu dojedu taxíkem a prohlídku města zahájím odtud. U autobusového nádraží jich stálo mnoho, stačilo tedy mávnout a jet. Na kapotě jsem si všimnul ceníku, který věstil, že jeden kilometr jízdy stojí v přepočtu necelých 20 korun. Hotel byl vzdálený asi pět kilometrů, takže pohoda.
S taxikářem jsem si anglicky báječně popovídal. O Češích, Bulharech, Evropské unii, prostě o všem, co ho i mě tížilo a zajímalo. V průběhu cesty jsem se ještě zeptal, kolik to asi bude stát, přičemž jsem ukazoval na vylepený ceník. V tu chvíli ale můj řidič přestal rozumět a tvářil se, že anglicky nedá ani slovo.
Začal jsem tušit, že to asi nebudu mít jednoduché. Navíc jsem si všiml, že se k hotelu přibližujeme v soustředných kruzích, čímž se jízda protahovala a hlavně prodražovala. V cíli naší cesty si taxikář řekl o sumu, která v přepočtu činí asi tisíc korun.
Vzhledem k tomu, že jsem celou svou dovolenou pojímal úsporně, se mi opravdu nechtělo tuto částku zaplatit. Strhla se hádka, během níž jsem stihl vystoupit a naštěstí si i vyndat zavazadla z kufru. Trval jsem na tom, že chci vědět, kolik kilometrů jsme ujeli, nebo mluvit s jeho šéfem. Obojí se však zdálo neproveditelné. Nakonec taxikář něco kutil v autě a na taxametru mi vítězoslavně ukázal, že jsme ujeli třicet kilometrů. To byl samozřejmě nesmysl, jeli jsme asi patnáct minut, navíc, tisíc korun by bylo i za třicet kilometrů moc. Po další hádce jsem řidiči položil na sedadlo v přepočtu 200 korun a odešel jsem. Taxikář za mnou křičel, že se ještě uvidíme. Přiznám se, že jsem měl strach, taxikář věděl, ve kterém hotelu jsem ubytovaný, a mě čekal půldenní pobyt v Sofii.
Naštěstí jsme se už nepotkali, jeho výhružky se nenaplnily. Přesto díky tomuto zážitku na mě Sofie zanechala negativní dojem. V Istanbulu jsem se s něčím podobným nesetkal, i když tam taxikáři ceník neměli vyvěšený veřejně. I dobře míněný předpis se dá obejít, nakonec vždy záleží na poctivosti lidí.
Někdy si v novinách přečtu, že pražští taxikáři vybírají někdy i desetinásobek částky, než jakou by opravdu měli chtít. Už se dovedu vžít do pocitů těchto turistů. Určitě nebudou na Prahu a Česko vzpomínat rádi, příště si asi vyberou jinou destinaci. A to je nakonec škoda pro nás všechny.
Velmi proto vítám, že se situace snad pomalu zlepšuje. V Praze nyní působí několik větších firem, které své podřízené efektivně hlídají, a eliminují tak riziko, že si taxikář přihraje něco do své kapsy. Poctivost taxikářů tak nějak ukazuje kulturu země. Přál bych si, aby se Česko zařadilo mezi západoevropské země, nikoli po boku Bulharska. A tomu taxikáři v Bulharsku přeji, aby mu příště upadla ruka.
Jiří Heller
Dva nesmiřitelné tábory již nejsou schopny spolu vést diskuzi
Naše společnost přestala diskutovat. Je rozdělena na dva nesmiřitelné tábory, které na sebe pouze pokřikují a nálepkují se. Základem demokracie je však právě diskuze a schopnost ji vést.
Jiří Heller
Konvičky a podobných xenofobů se bojím víc než zubožených uprchlíků
Martin Konvička a jeho parta reagovali na můj blog z minulé středy takovým způsobem, že bylo nutné napsat reakci.
Jiří Heller
Proč se církev bojí dialogu a jinakosti?
Církev se snaží prezentovat jako otevřená všem lidem, události kolem Praque Pride a přednášky americké řeholnice o šikaně však dokazují opak.
Jiří Heller
Češi se bojí neexistujících uprchlíků.
Česko se bojí uprchlíků z celé Evropy nejvíce, přestože u nás téměř žádní nejsou. I Řecko zasažené obrovskou uprchlickou vlnou a hlubokou hospodářskou krizí je na tom lépe. Proč se Češi bojí něčeho, co vlastně neexistuje?
Jiří Heller
Halík kope kolem sebe, kde je ta otevřenost pro druhé a jejich názo
Považuji za nutné reagovat na poslední výplod Tomáše Halíka: http://nazory.ihned.cz/c1-63448430-honzejk-me-urazi-pripisuje-mi-necestne-motivy. Pana Halíka si osobně velmi vážím, i když je to v posledních týdnech po teroristických útocích ve Francii stále těžší.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Chci víc peněz na vědu i bezúročné půjčky pro doktorandy, říká nový ministr
Pavel Tuleja, který má být příští týden jmenován novým ministrem pro vědu, výzkum a inovace za TOP...
Green Deal nikdo nezmění. Vnímejme ho jako příležitost, radí Pavel Telička
Premium Česká republika slaví 20. výročí vstupu do EU. Pavel Telička tehdy český vstup v Bruselu...
Von der Leyenová s kampaní navštívila Prahu, na Národní třídě čepovala pivo
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v souvislosti s předvolební kampaní Evropské...
Co mírová konference v Čapím hnízdě, napadla Černochová Babišovu kritiku
Ministryně obrany Jana Černochová ostře reagovala na kritiku české muniční iniciativy pro Ukrajinu...
- Počet článků 31
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1521x