České vlaky aneb výlet do osmdesátých let

Nedávno vyšel v MF Dnes článek o dotacích na rychlíky Českých drah. Za každý ujetý kilometr doplácí stát ČD například na trati z Prahy do Českých Budějovic přes 125 korun, na trase z Brna do Plzně je to přes 141 Kč. Jsou to vysoké částky, když si uvědomíme, kolik takových kilometrů vlaky během roku ujedou.

Za toto platí stát ČD obrovské dotace.

Hromadná doprava je ekologická, má se tedy podporovat. Toto jasné tvrzení má však v českých podmínkách trhliny. Za tyto peníze cestující očekává kvalitu. A všichni, kdo cestujeme vlakem z Českých Budějovic jakýmkoli směrem, pokud nepočítám směr do Rakouska, musíme přiznat, že kultura cestování ve vlaku je katastrofální.

            Za posledních třicet let se totiž v těchto vlacích nezměnilo prakticky nic. Stále stejné koženkové sedačky, všudypřítomná špína, sprosté nápisy, toaletu člověk navštíví, když už skutečně není jiné východisko, pak si ale dlouho myje ruce. O klimatizaci si můžeme nechat zdát.

            Kam tedy ty peníze z dotací tečou? Do kvality vlaků určitě ne. Vše se zdá jasnější, když občas noviny zveřejní astronomické platy vrcholných manažerů Českých drah. Proboha za co?

            Člověk si třeba ale řekne, přesto všechno nechám auto doma a pojedu tím vlakem. Je to přece jenom ekologické, a navíc ušetřím. Ha, ha. Za lístek z Českých Budějovic do Jindřichova Hradce (65 km) však cestující zaplatí neuvěřitelných 93 Kč, z ČB do Brna (236 km) pak 322 Kč. A to vás ten vlak veze do Brna čtyři a půl hodiny, pokud ovšem není zpoždění nebo výluka. Jízdné tedy vychází skoro tak draho jako jízda autem, pokud započítáváme pouze pohonné hmoty. Autem jste navíc v Brně o dvě hodiny dřív.

ČD nabízí množství slev, které jsou ovšem tak nepřehledné, že se v nich často nevyznají ani pokladní na nádraží nebo průvodčí. A přece po nás nikdo nemůže chtít, abychom před půldenní cestou do Brna studovali ještě další den všechny možné i nemožné slevy, které pro nás úředníci ČD připravili.

            Takže proč vlastně tím vlakem jet? Asi jen z nostalgie, ale to stačí třeba jednou za rok. Vlaky tedy jezdí prázdné, ale ono to vlastně nikomu moc nevadí. Ztrátu dorovná stát. Jen je potřeba se zuby nehty bránit konkurenci, která by mohla zrušit monopol Českých drah. Ale to už zařídí ministr dopravy Antonín Prachař (ANO), který podle zmíněného článku není konkurenci na železnici příliš nakloněn. Asi moc vlakem nejezdí. ČD se tak nemají čeho obávat a dál mohou vozit vzduch sem tam.

            Kromě vlaků samozřejmě jezdí i autobusy, na dálkových linkách jsou většinou nedotované. Například Student Agency vozí cestující z ČB do Brna za 190 Kč, do Jindřichova Hradce za 60 Kč. Je to podstatný rozdíl a autobusy navíc jezdí zcela bez dotací.

Přesto jsou často těmto společnostem házeny klacky pod nohy (viz například můj článek http://jiriheller.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=401804&bk=64652). Společnost Student Agency nesmí přepravovat cestující mezi ČB a Jindřichovým Hradcem, protože kraj ji odmítl udělit licenci s odůvodněním, že lidé by pak nevyužívali dotované spoje. Tuto odpověď jsem obdržel od samotného hejtmana Zimoly, který mně doporučil právě jezdit vlakem. Zapomněl však dodat, že pojedu ve špinavém vagonu, delší čas a o nějakém servisu jako kávě a novinách si můžu nechat zdát (u Student Agency je toto běžný servis). Za tuto cestu vlakem zaplatím ale o 33 korun více.

            Politikům by mělo jít především o lidi a voliče. V tomto případě tomu však rozhodně není. Ministru Prachařovi (ANO) jde zejména o zájmy ČD, neváhá klidně obětovat cestující, kteří za špatné služby musí platit velké peníze. Hejtman Zimola (ČSSD) je vůbec kapitola sama pro sebe. Blokování dopravy mezi dvěma okresními městy nemá nikde v republice obdoby, i když kraj se snaží tvrdit opak. Jeho nezájem o cestující bije do očí. Pokud mu to za to stojí, pak je legitimní se ptát proč.