Mr. Greenspan byl znám svou verbální zdrženlivostí. Mnozí to považovali za oponu pod kterou dovede domyslet následky svého počínání. Jedno slovo mělo cenu milliard dolarů. A nejdráž příšlo USA to jeho poslední slovo o velkém překvapení.
V Česku, kde musí být všechno jinak, se vykládá i zákon omerty jako klepy dvou trhovkyň. A tak se i člen bankovní rady pan Lízal se ve svém příspěku k devalvaci koruny pustil odvážně do oblasti literatury. Příběh je o tom, jak česká media, zřejmně již za prahem Orwellova převráceného světa roku „1984“, kde láska je nenávist a válka je mír, postavila na hlavu železnou logiku fiskálních zákonitostí. Posunula se media 24 let po listopadu do bájného roku 1984, protože dávají prostor opačnému názoru?
Bohužel některé literární pokusy jsou tak málo srozumitelné, že se ptáme: co chtěl básník (bankéř) říci, když stačí slovo a koruna padá? Je Lubomír Lízal Orwellův hrdina Winston Smith a proč?
Nechceme-li se nechat poučit, že v mediích včetně HN, jsou zřejmně samí finanční ignoranti,( které pro jejich renomé je lépe nejmenovat), musíme se ptát, nejsou-li lepší a srozumitelnější prostředky vysvětlit kontroverzní fiskální opatření k útlumu propadu HDP a poklesu inflace, než orwellovská metafora a pokud nejsou, zvolit mlčení filosofa.
Ani se mi nechce to hrubě nepadnoucí slovo TRH říci, ale i lid, tak prostý, jako je občan, čeká od ČNB věcnost a nulové literární ambice.
V době globálních pochybností o mechanizmech finanční stimulace či deregulace je jako mnoho národohospodářů i pan Lízal prostě tak trochu nepochopen i s celou Národní bankou. I ekonomové mohou mít přece pochybnosti, zda ČNB nežije ve stejné věži ze slonoviny jako svého času Mr. Greenspan.
Jiří Gebert, architekt
