Politika trhu a podtrhu

V naší době si problemy stojí  docela jinak. Karel Havlíček kdysi zaveršoval:  „Radu dá ti každý dobrý přítel,ale málokterý dá ti mouky pytel“.Dnes problem vidíme tržně: Když tě nechá v nouzi přítel nedávej mu dobrou radu, když pro něj nemáš mouky pytel.

Jeden jinak sympatický politik prohlásil, že afera se „žrádlem pro psy“ poškozuje naší republiku.

Tu moji, tahle afera to doslova osvobozuje.

Bývalý premier rázně  prohlašuje ,že  nám v demokracii nebudou vládnout policajti.

Já bych si nepřál aby NÁM vladli policajti a prokurátoři, ale aby opravdu zavládli tam, kde KDOKOLI  porušuje zákon.

Nicméně  pokud nám  někdo složí ono nám neznámé pozadí do pořádné  teorie spiknutí, tak ani seriozně vypadající státní zástupci za boha nepřesvědčí a všechno je ještě horší než předtím. Chudák holka, ach ta láska, Nezavíra se ale odstavuje od koryta. Kdo za tím stojí?

Jděte někam.

Nahlédnutím do cizích, tedy západních novin, čteme o nečekané radosti  nad tím jak  i v zemi s tak mizernou pověstí (jistě přehnanou) se snad pomalu blíží doba, kde si už každý  nebude moci u kamarádú z tajné  služby objednat  audio CD ze štěnice pod  manželskou  postelí.

Naopak představa paní Němcové , že  bez politického handlu by skončila demokracie, ukazuje na

odzbrojující politickou negramotnost. Prý se to tak dělá i v Americe, že  prezident nominuje svoje lidi do vysokých úřadů. Jenže Trafika v dozorčí radě státní společnosti , která normalizuje vzpouru  ambiciozního kolegy s tímhle nemá nic společného. Konečně máme kapitalizmus nejlepšího zrna a konkurenční prostředí.  Nebo snad   zvláštní schopnosti takové osobnosti přijdou vhod na  kterékoli lukrativním postu, at už jde o leteckou dopravu , výrobu pravého českého čehokoli, nebo prostě  každé  terno.

Pokud si vzpomínám není mi  z Německa nebo Britanie znám podobný případ. Tam je politický žebřík známý jako „Pitt and the Ledder“. Čili žebřík v propasti, kdo uklouzne, padá. A někdy je žebřík pěkně namydlený.

Tu je rozdíl s českou recyklací. Kdo spadne do žumpy  na  jednom  postu, kvalifikuje se  tímto na post ještě významnější, prostě proto, že nyní patří mezi ty, kteří se prostě poznají po čichu. Pro naše media patří mezi celebrity.

Věřte mi,  ani pád vlady nepoškozuje pověst země tak, jako ji skutečně poškozuje  špatná vláda.

Tak mi vytanul případ z Ameriky. Prezident D. Roosevelt svůj New Deal neprosazoval zrovna snadno.

Překážkou mu byl ústavní soud. Domníval se, že se může spolehnout na soudce Barandejse, kterého dříve  na nejvyšší soud sám jmenoval. Soudce Brandejs ale zvážil, že Rooseveltův nápad podle potřeby rozpustit ústavní soud, by ohrozil podstatu dělby moci a  samotnou demokracii. Pozor:  Brandeis byl syn pražských (židovských)  přistěhovalců.  Takové vyhybky jsou časté na na cestě demokracie  a mnohá, taky demokracie jako třeba ta Chavesova  venezuelská, končí pak v kalných vodách.

Ostatně v které jiné zemi na světě by měl až do vydání pověstné amnestie, většinovou podporu prezident, který republiku světově proslavil svou chladnokrevnou „chilling action“ v Chile.

To dělení na levici a pravici mě už nebaví. Po letech dvaceti , jsou tu stále nějací MY a jiní ONI, ale kterých je tech 51%?