Tento významný den, ať se nám to líbí, nebo ne, nepřipomene pouze den první hořící protestní pochodně studenta Jana Palacha ze dne 16.1.1969, ale bude připomínat i následující protestní lidské pochodně, Pražské jaro 1968 spojené se snahou reformních komunistů za demokratizaci komunistické společnosti s likvidací cenzury a s možností svobodného vyjadřování názorů, včetně vzniku nezávislých politických klubů K 231, který sdružoval politické vězně 50 – tých let a KAN (Klub angažovaných nestraníků) který sdružoval a sdružuje občany, kteří nechtěli být členy KSČ, či jiných politických stran a přitom chtěli prosazovat své politické názory.
Připomene nám
zcela jistě okupaci Československa vojsky především Rudé armády dne 21. srpna 1968, která se zde setkala s světově unikátním odporem občanů beze zbraní, kteří se snažili ruským vojákům, kteří mnohdy ani nevěděli kde jsou, vysvětlit, že tady nejde o žádnou kontrarevoluci, ale o demokratizaci komunistické společnosti. Bude i připomenutím památky 108 občanů, kteří zahynuli při střetech s vojáky, nebo při dopravních nehodách zaviněnými ruskými dopravními nehodami. Připomene i mimořádnou solidaritu a celonárodní odpor občanů Československa proti okupaci i odchod tisíců občanů za hranice z okupované Československé republiky.
Připomene nám
probuzení z naivity, že si můžeme uprostřed Evropy, dělat co chceme. Mnozí občané právě počátkem roku 1969 pochopili, že Československo není žádný solitér světa, kde lze zkoušet nové společenské systémy, ale že jsme pouze malým středoevropským státem, který bude vždy pod vlivem silnějších sousedů, či pod tlakem některé z mocností. Sovětský svaz nám svojí okupací připomenul, že náš stát je součástí komunistického tábora a že naše západní hranice je součástí železné opony mezi komunistickým východem a kapitalistickým západem.
Připomene nám,
že jsme neměli na výběr a reformní komunisté po návratu z Moskvy, byli postupně zbavováni svého vlivu i svých funkcí, nebo byli v rámci stranických čistek vylučováni z KSČ. Komunistická strana se vracela k svému systému totalitního vládnutí a společnost upadala do skepse a letargie. Hořící pochodeň studenta FF UK Jana Palacha se ještě pokusila probudit národ a vyburcovat národ k odporu proti návratu starých pořádků.
Připomene nám
že pohřeb studenta Jana Palacha, kterého se účastnili desítky tisíc občanů, byl zároveň pohřbem posledních politických snah o novou demokratickou komunistickou společnost, která měla podporu naprosté většiny občanů. Následně byla přerušena i činnost klubů K 231 a KAN a sledování jejich členů převzala komunistická StB. Odpor mnoha tisíců občanů, kteří se aktivně účastnili protirežimních protestů v následných letech, vždy k výročí okupace 21. srpna na Václavském náměstí, už byl tvrdě potlačován policií i milicí. K zabránění protestů byl přestěhován i hrob studenta Jana Palacha mimo Prahu. Částečným přínosem roku 1968 pro občany byla snaha komunistů snížit napětí ve společnosti intenzivní výstavbou bytů i částečným zlepšením životní úrovně.
Soudruh Grebeníček z KSČM
nemá pravdu, protože student FF UK Jan Palach se skutečně upálil za účelem probuzení společnosti z nastupující skepse a letargie, právě proto, že nechtěl návrat starého totalitní systému komunistické společnosti, ale z důvodu toho, že chtěl i přes trvající okupaci, návrat k budování demokratické komunistické společnosti, prosazované reformními komunisty. Je skutečností, že bude nezbytné rozdílně hodnotit jednotlivá období vývoje komunistické společnosti, neodsuzovat komunistickou minulost, jako celek a přijmout jiný pohled na reformní komunisty, kteří se snažili zásadně demokratizovat komunistickou společnost, mezi které patří také náš nový president Miloš Zeman a rovněž rozdílně hodnotit negativa i pozitiva různých fází vývoje naší komunistické minulosti.
Čest a úctu památce studenta FF UK Jana Palacha !
