Kritika některých soudních rozhodnutí od presidenta ČR Miloše Zemana měla jistě svůj důvod. Ani rozhodnutí Ústavního soudu ČR týkající se platů soudců, církevních restitucí, či přejetí dítěte u supermarketu, nezískala nadšení.
Podstatnější je, ale rozhodování nižších soudů
ve věci různých rvaček a napadení, jejichž některé záznamy uvolnila policie na Internet. Rozhodování soudů je velmi rozdílné. O tom, že by soudy měly držet přibližně stejnou úroveň pro chování osob ve společnosti, není pochyb. Rozhodně za kop do ležícího člověka, či za údery do člověka, který leží na zemi a už nebrání, by měl být trest ve výši minimálně 10 let o to nepodmíněně. On by si pak každý cvok takové jednání už předem rozmyslel.
Dřív byly rvačky
na potřebné společenské úrovni. Vzorem rvaček byl gentlemanský anglický box i když dobře mířená rána, měla taky svůj účinek. Po tom, co nám v Anglii zabili řetězem našeho krajana, je vidět, že ta úroveň společnosti, policie i soudů v Anglii, už značně poklesla a to bychom neměli dopustit u nás.
Přitom pravidla pro rvačku
jsou zcela jednoduchá. Hlavní je zásada jeden, na jednoho. Nikdy se nenapadá ve skupině, či zezadu, nebo ve chvíli, kdy soupeř není připraven. Boxuje se vždy zepředu a nikdo nepoužívá boxery, či jiné prostředky umožňující těžké zranění soupeře.
Pokud se soupeř vzdá s tím,
že již nechce zřetelně pokračovat, tedy uznává prohru, soupeř to musí respektovat a dál neútočit. Pokud soupeř upadne, druhý počká až vstane a pak se může pokračovat ve rvačce. Pokud se soupeři chytí a zápasí na zemi, tak prohrává ten, kdo to vzdá, ale nepoužívají se žádné chvaty, či údery, které by mohly soupeři způsobit značné ublížení na zdraví.
Rozmáhající se použití kopů
a to nejen do hlavy, či jiných nebezpečných úderů patří do ringu totalitních zápasů, nikoliv do společnosti a cvičitelé bojových sportů by měli varovat své cvičence, aby se do rvaček na veřejnosti nezapojovali s tím, že nesmí kopy a nebezpečné údery používat při rvačkách, ve společnosti. Soudy by podobné jednání cvičitelů, cvičenců a absolventů tréninků bojových sportů měly posuzovat zásadně mnohem přísněji.
Jakékoliv kopy a rány do ležícího soupeře,
je nutné považovat za unfér a za zcela nepřijatelné. Soudy by takové jednání měly vždy hodnotit, jako pokus o těžké ublížení na zdraví, či přímo, jako pokus o vraždu, pokud jsou údery mířeny na hlavu. Totéž i v případě, že někdo vytáhne nůž, či jiný nebezpečný předmět a začne s ním útočit. Takové jednání není přijatelné a zaslouží si ten nejpřísnější trest.
Hlavní zásadou vždy bylo,
neprat se zbytečně, ale zastat se slabšího, zejména pokud ten slabší to vzdává a nechce se už prát. Nekoukat, ale snažit se zastavit rvačku a tím ochránit slabšího, bývala hlavní zásada. Pro ty, co se bojí stačí, alespoň zavolat policii. Pokud by ochranu a pomoc slabším učila škola, nebyla by na školách žádná šikana. Pokud by soudy postupovaly dostatečně přísně a držely by laťku chování ve společnosti dostatečně vysoko, chovali by se lidi k sobě lépe a různí cvokové by si dali velký pozor!
Za to, co nám tady předvedli cvoci z Nizozemí, si zaslouží odpovídající tvrdé tresty.
