Referendum k Lisabonu....

       Pokud si kdokoliv myslí, že uspořádání referenda občanů České republiky k schválení Lisabonské smlouvy je mimo hru, velmi se mýlí.

Ratifikovat Lisabonskou smlouvu v době, kdy existují podstatné výhrady k jejímu možnému negativnímu dopadu na Českou republiku a v době, kdy naše ústavní instituce a politické kruhy nemají podstatné záruky, že nedojde k negativním důsledkům, je značně problematické.

President ČR má mimořádně obtížnou pozici při rozhodování o ratifikaci Lisabonské smlouvy a je nutné zásadně odmítnout veškeré útoky a nátlak na jeho osobu. Jedná se o ústavního představitele ČR.

          Současný stav nastal na základě lehkovážného přístupu bývalé vlády Topolánka při jednání v Lisabonu, kdy ignoroval postup Polska a následně, po rozhodnutí Ústavního soudu ČR, který se nezabýval posouzením Lisabonské smlouvy jako celku, při dovolání Presidenta ČR a svým rozhodnutím ovlivnil výsledek schvalování v Senátu ČR.

                Požadavek Paroubka, aby president doložil, že požadoval výjimku už v době jednání vlády je irelevantní. Jednáním byla pověřena Vláda ČR. Nelze ani přehlédnout neschopnost ČSSD, zaujmout v průběhu schvalování Lisabonské smlouvy uvážlivější stanovisko, které by zcela vyloučilo možné negativní dopady.

                Pravděpodobně je potřebné rovněž vzít v úvahu vyjádření zástupce sudetoněmeckého landsmanšaftu, Arnolda Posselta, který prý zastupuje 3 milióny bývalých sudetoněmeckých Němců a jejich potomků, oproti 6 miliónům Čechů s tím, že se jedná o jejich soukromé občanské nároky, které nemůže ovlivnit.

                 Může Ústavní soud ČR tyto soukromé nároky vyloučit ? Může Ústavní soud ČR odmítnout stanoviska a rozhodnutí Evropských právních institucí ?

                 Neexistuje jednoduché řešení.

          Pokud Česká republika nebude mít dostatečně záruky o nedotknutelnosti poválečného stavu a některé státy EU nebudou ochotni akceptovat požadovanou výjimku, bude pravděpodobně nutné, s ohledem na nejednotnost politické scény a Ústavních institucí ČR k ratifikaci Lisabonské smlouvy, ponechat rozhodnutí na občanech České republiky v občanském referendu a podřídit se vůli lidu.

                Řešení situace referendem občanů se nabízí i v případě, že President ČR odmítne i po zajištění záruk, Lisabonskou smlouvu ratifikovat.

 Následně, na základě některých zahraničních stanovisek, je potřebné počítat s možností, že nebudeme mít komisaře v EU, nebo že budeme žít v několika rychlostní Evropě.

Nelze vyloučit ani následnou existenci samostatné České republiky, mimo EU, v případě záporného rozhodnutí občanů.

          Klady a zápory by si musel vyhodnotit každý občan sám.