Trochu zamlžená vzpomínka z dětských let na tu milou a příjemnou paní v lehkých májových šatech v kanceláři v Melantrichu, nemůže zastínil ani následné sledování oslav 1. Máje z budovy Melantrichu na Václavském náměstí.
KSČ zvítězila
a političtí fanatici získali moc. Vše se měnilo v duchu programu a pokynů KSČ. Národní socialisté neměli mnoho šancí. Emigrace, nebo politická podřízenost KSČ. Otec odmítl odlet rodiny do USA z důvodu péče o matku a později po 48 hodinovém těžkém výslechu na ÚV KSČ unikl i z procesu s Miladou Horákovou, ale jako malý kluk jsem politickou i rodinnou situaci příliš nevnímal, protože jsem měl zcela jiné starosti. Zlobil jsem tak, že mne nechtěli přijmout ani k pionýrům.
Víra Milady Horákové ve standardní demokracii
byla mimořádně odvážná zejména v době, kdy se KSČ snažila upevnit svoji moc a kdy hrozila další válka. Snahu Milady Horákové o organizování neoficiálního opozičního hnutí ve spolupráci se Sociálními demokraty, Lidovci a exilovými kruhy v zahraničí, využila KSČ k vyvolání veřejného monstrprocesu tak, aby zastrašila všechny podobné snahy opozice.
Výsledné tresty a zejména tresty smrti,
jsou především ostudou celé naší Justice, která sloužila tehdejší politické moci, nikoliv právu a ještě brala ohled na veřejné mínění, které požadovalo v naprosté většině tresty smrti. Není to jen ostuda tehdejší vládnoucí KSČ, tehdejší právní obce, ale i ostuda těch občanů, kteří se dali zmanipulovat a požadovali pro Dr. Miladu Horákovou trest smrti.
Memento pro nás všechny
“Skutečná odvaha je, nenechat se manipulovat politickou mocí, ani politickými fanatiky a bránit právo všech občanů na vlastní názor, protože každá totalita začíná především nenávistí k jiným názorům, k jiným politikům, cenzurou názorů a hlásáním jediné pravdy.”
Čest a úcta patří Dr. Miladě Horákové!
“Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám. Přeji vám to, přeji vám to ....”
