Mladí kluci, ještě ve studentském věku, nemohli přijmout události a útisk, který po komunistickém převratu uplatňovala KSČ, aby zastrašila jakýkoliv odpor proti revolučním změnám, které KSČ zahájila. Byla to tvrdá a často bezohledná komunistická revoluce, která stála hodně životů i zničených rodin.
Nikdo si nebyl jistý
co se s ním stane a kde skončí. Komunisté vytvářeli v podnicích závodní rady a formovali závodní milice. ČSSD se spojila s KSČ. Mimo národních výborů vzniklých po válce, byly zakládány akční výbory Národní fronty, které měly očistit společnost od kolaborantů. Za revolučními aktivitami se skryla spousta lumpáren. K moci se dostali i lumpové, kteří zneužívali svoje postavení. Snaha udržet občany ve strachu, vedla k následné inscenaci zločinných a manipulovaných procesů i k jejich veřejné prezentaci. Uzavření hranic a násilné potlačování jakéhokoliv odporu bylo pro mladé lidi opatřením, které museli chápat, jako zlo a omezení vlastní svobody.
Pro bratry Mašíny,
s ohledem na jejich zkušenosti z doby německé okupace a na prožitou popravu jejich hrdinného otce německými okupanty, byl jakýkoliv náznak omezování svobody obzvláště citlivou záležitostí a to i s ohledem na pobyt Ctirada za mřížemi. Po propuštění Ctirada bylo zcela jasné, že Mašínové půjdou ve jménu svobody do vlastní války s komunistickým režimem a že jedinou jejich cestou ke svobodě bude následný přechod na západ.
Poprava otce Mašínů,
částečné znalosti o odbojové činnosti jejich otce a zkušenosti z okupace, jim dávaly jasné vědomí, že pokud neprojdou, tak zahynou na cestě za svobodou stejně, jako jejich otec. Postupovali proto tvrdě a bezohledně. Lidé, kteří sloužili komunistickému režimu byli pro ně nepřátelé, kteří je mohli zabít, nebo udat. Likvidace nepřítele pro ně nebyla vraždou, ale nutností, která jim umožňovala přežít a dosáhnout cíle. V případě neúspěchu je čekala jedině smrt! Nelze se divit, že nemohou ani dnes litovat těch, které zabili. Odboj proti okupaci, totalitě a útisku je právem každého občana.
To byl skutečný odboj
založený na otevřeném boji proti komunistickému režimu. Nebyli sami. Další byli zastřeleni na hranicích, či byli popraveni, nebo odsouzeni k dlouhodobému vězení. Zákon o odboji a odporu proti komunistickému režimu schválený poslanci je atrapou spravedlnosti umožňující poskytovat náhradu i bývalým komunistům. Ctirad Mašín by s takovým pokřiveným zákonem nikdy nesouhlasil. Jeho návaznost na Ústav pro studium totalitních režimů s jeho současným vedením, nemůže být garantem spravedlivého posuzování odbojové činnosti. Posuzování odporu je zcela nesmyslné. Rok 1968 i rok 1989 potvrdil, že v odporu proti totalitnímu režimu se angažovala naprostá většina našich občanů.
Ctirad Mašín sledoval
politický a ekonomický vývoj v naší zemi. Pro něho byl Václav Havel jednohlasně zvolený komunisty, nepřijatelná komunistická loutka, zejména pro jeho bratříčkování s komunisty a pro doživotní jmenování komunistických soudců. Proto vyzval Václava Havla a celý jeho spolek, který již v té době prokazoval neschopnost k řízení ekonomiky státu, k odstoupení již v roce 1996.
Jak se mohl Ctirad Mašín
který byl v roce 1946 vyznamenán presidentem republiky Dr. Edvardem Benešem medailí „Za chrabrost (za osobní statečnost v době okupace) za účast v protinacistickém odboji“ a který byl synem hrdinného důstojníka a protifašistického odbojáře Josefa Mašína z odbojové skupiny „ Tři králové“, popraveného německými nacisty 30. června 1942, dívat na svoji zem, kde president Havel se omlouvá Němcům za pookupační odsun schválený vítěznými mocnostmi, kde potomek knížat z rodu Schwarzenbergů v pozici ministra zahraničí chce odprodat Němcům Lobkovický palác, vzácnou českou národní kulturní památku, kde se zase množí spousta proněmeckých kolaborantů a kde se na místech pravděpodobně zabitých gestapáků či esesáků na konci války staví památné kříže? Komu a koho mají připomínat nikdo mimo kolaborantů neví.
Bratři Mašíni odmítli přijet do Česka
protože v současné republice není svoboda ani skutečná demokracie. Zůstává právní kontinuita s minulým totalitním režimem, zůstává způsob rozhodování soudů a především je nutno podívat se, kdo sedí na rozhodujících místech. Dle Ctirada Mašína je právní situace v Česku nepřijatelná. Rycheckého považoval za zločince a komunistického politruka, který by měl jít k soudu a prokázat že nikomu neublížil. Ústavu napsal zločinec Jičínský, který napsal poúnorovou komunistickou ústavu a televize je manipulovaná bolševiky. Výsledek vývoje v Česku považoval za velmi špatný a právní stav za degenerovaný totalitní systém. Je pravděpodobné, že pokud by Mašínové byli mladí a žili v současném Česku, neváhali by proti současnému režimu opět tvrdě vystupovat.
Zdeňka Mašínová,
sestra bratrů Mašínů potvrzuje úctu k národu a názorovou spojitost rodiny Mašínu v boji za svobodu a demokracii. Zásadně odsuzuje situaci v justici a policii, zejména skutečnost, že lidé, kteří deptali v komunistickém režimu milióny spoluobčanů desítky let, zůstali ve svých funkcích, které jsou pro demokracii stěžejní a to je nepřípustné s tím, že současný stav vyhovuje machinacím a oblbování slušného, po právu volajícího občana. Zároveň upozorňuje na skutečnost, že rodina musí být základem státu a vychovávat slušné a zásadové lidi. Za základní princip fungování společnosti považuje morálku, která v této zemi zcela chybí. V současném stavu společnosti se rodina rozpadá a to jistě není dobře pro národ.
Ctirad Mašín odešel,
a zůstává za ním stín člověka, který se nebál jít do skutečného boje proti těm, kteří omezovali svobodu a špinili demokracii. Nepřijel a nevrátil se, aby nedal příležitost současným politikům těžit z jeho činů, či špinit jeho boj. Odešel za svobodou a demokracií. Mnoho z nás by v té době a v těch letech rádo odešlo s ním, ale chyběla nám potřebná odvaha. Nemohl se vrátit protože skutečná demokracie tady dosud není. Vládnou zde panáci, kteří si z politiky, funkcí a peněz udělali živnost. Jak tvrdil Ctirad „ Stačí jim 4 roky a dost“ a měli by odejít!
Za odvahu a pravdu mu patří dík!
Pozn.
Některé informace byly doplněny z internetu.
