Jak jsem obchodně selhal a byl jsem za to rád.

Už je to spoustu let, co jsem spolu s otcem a jeho obchodním partnerem zkoušel v samém srdci Prahy své podnikatelské umění. Myšlenka dokonalá - parádní prodejní prostor, zboží vysoké kvality přímo od výrobce, který měl v projektu dokonce také svůj podíl - cenová politika se zdála býti pro budoucí zákazníky neodolatelnou. Konkurence? Zboží stejné nebo horší kvality, ceny dvojnásobné. Výsledek? Po dvou měsících jsem se raději nechal někde zaměstnat. Proč?

Měl jsem chuť, měl jsem produkt, měl jsem snahu, ale neměl jsem ty správné nástroje. A tak jsem sedel a koukal a divil se, proč to jenom nejde. Že by zákaznici úmyslně chtěli kupovat dražší věci s otřesnou kvalitou? Jak čas plynul, došlo mi, že pravděpodobně bude chyba jinde. Že jsem jediný myslící člověk se zdálo nepravděpodobné. Vsadil jsem teda na to, že nás zákazníci ještě moc neznají a přece jen jsou všichni zvyklí nakupovat jinde. To dávalo větší smysl. Ovšem naše zboží zrovna nebylo jako housky na krámě, aby se někdo musel učit pravidelnému nakupování při každodenní cestě do práce.

Podobných teorii jsem za ty 2 měsíce (když jsem všude všeho viděl 20 zákazníků a z toho si něco koupilo 5 dobrodinců) vyplodil mnoho. Každopádně nějaká spása nepřicházela a já jsem s nezdarem projekt ukončil. A tak jsem šel do práce.

Naštěstí jsem se dostal na asistentskou pozici v oddělení marketingu a najednou to do sebe začalo zapadat. 50 milionu ročně na reklamu, billboardy, web, inzeráty, corporate identity atd. Bylo to jako zázrak a začal jsem se cítit jako kouzelník, co dovede přinutit smrk, aby z něho opadalo listí (smrk je jehličnan – pozn.). Nová „věda“ mi učarovala. Ve volném čase jsem si četl i několik let staré magazíny o marketingu a komunikaci obecně. Nejdříve ty populárně naučné, postupem času profesionálnější a odbornější.

Z vědy se vědeckost vytratila a zbyl jen zdravý rozum. Pochopil jsem, že markeitng není nic jiného, než uvažování v souvislostech a myšlení ne jen na dnešní, ale i na zítřejší prodej.

Největší chybou byla představa, že obchodu není třeba pomáhat, pokud je dělán dobře. Marketing bylo to něco, co my chybělo. Tak jsem se naučil respektovat marketing jako celek, přestal jsem ho vnímat jen jako reklamu. Marketing je podle mě to, co skutečně prodává - je to to, co dokáže prodat dobrá produkt, ale také zabít ten špatný.

Od té doby jsem už nikdy nebyl u neúspěšného projektu – bohu dík.