Kraj Vysočina spočítal, že mu na opravu poničených komunikací chybí 700 milionů korun. Ministerstvo dopravy, respektive Státní fond dopravní infrastruktury, je ve své pokladně pro Vysočinu také nemá. Klasické zdroje vyschly a tak je zapotřebí nesedět s rukama v klíně, ale hledat nové zdroje a odstranit netransparentnost a předraženost veřejných zakázek v této oblasti.
Kraj nevyužívá možnosti, které se mu nabízí. Kromě dotací ze strukturálních fondů na modernizace dopravních sítí a výstavby jsou další možností půjčky od Evropské investiční banky (EIB), díky nimž by silnice II. a III. třídy mohly být zrekonstruovány kvalitně, a nikoli v provizoriu. Důležitým úkolem kraje musí být hledání úspory uvnitř systému údržby komunikací. Například částečnou privatizací činností se dá výrazně ušetřit.
Dávám tak impuls krajskému odboru dopravy a silničního hospodaření, který se návrhem na financování dopravních komunikací bude zabývat v příštím týdnu na jednání Rady kraje Vysočina. Jako alarmující shledávám netransparentnost ve veřejných zakázkách. Oproti jiným zemím máme zbytečně předražené práce na dopravních stavbách a opravy se šijí dost horkou jehlou.
Silnice dostávají rok od roku zabrat jednak narůstající automobilovou dopravou, teplotními výkyvy a nevyzpytatelnou zimou v drsném kraji, kterým Vysočina bezesporu je. To je nevyvratitelný fakt, který se bude opakovat. Proto provizorní opravy jsou pouze krátkodobým řešením a návrhy na efektivní řešení vidím v nedohlednu. Opravy po zimě nereflektují nárůst intenzity dopravy, chybí diagnostika silnic, a tak jsou i výsledné opravy řešeny co nejlevněji s nekvalitními materiály. To se ale v dlouhodobém horizontu kraji neúměrně prodraží. Výmoly se vrací a způsobují spirálovitý efekt růstu nákladů na údržbu komunikací.
Proto navrhuji raději kvalitní práci na komunikacích i za cenu půjčky od EIB, která se do budoucna vrátí v podobě zdravých silnic a spokojených řidičů.
