Václav Havel má zákon. K čemu nám asi bude dobrý?

Na světě se dějí různé věci, dobré, špatné, divné, logické i nelogické. Mezi ty poslední řadím „velký počin“ naší korupční, proti občanské a  profláknuté vlády a jejich partajních nohsledů v poslanecké sněmovně, když na světlo Boží vytáhli a urychleně v PS schválili nový zákon pro zesnulého Václava Havla: „ Václav Havel se zasloužil o svobodu a demokracii!“

Jsem z toho na větvi. K čemu nám bude dobrý tento zákon?  K čemu bude samotnému V. Havlovi? Je jasné, že se páni ve vládě, resp. ti pokrytečtí politikové, tvářící se tak dojatě nad smrtí V. Havla, snaží zachovat konsensus s uznáváním osobností v historii našeho státu, aby tak navázali na vyhlášení zákona na počest T.G.Masaryka, E.Beneše, M.R.Štefánika a naposledy tedy zesnulému V. Havlovi.  Ale když už tak učinili, bylo to nutné tak brzy?
Václavu Havlovi se dostává různých poct v zahraničí. Jistě k tomu mají své důvody, nicméně, znají V. Havla natolik, aby alespoň trochu nepocítili nějakou nejistotu, zda je opravdu tím, za co jej pokládají? Nejspíše ne, protože si neuvědomují, jak se V. Havel rozcházel (především doma, v ČR) mezi svými slovy a činy. Slova zapadly, činy převažují. Nikoliv však pro dobro či blaho českých občanů, protože cizina si jej oceňuje především a jen z titulu, že byl v čele nenásilné listopadové, klíči zvonící revoluce, kterou byla skončena éra vlády komunistické totality. Pravda, počin nemalý, záslužný, ale opravdu jen jeho? Nejspíše ne a proto mu tlaskají a vyjadřují úctu, že naplnil představy jistých mocností, jak uplatnil jejich dlouho plánované zájmy. Proto ten slogan: „Zasloužil se o svobodu a demokracii“. To mohou v cizině také jen ocenit a vládní garnitura má další znaménko plus k dobru. I to se počítá na mezinárodním politickém kolbišti, kde se naplňují ne zájmy občanů, ale zájmy mocných. A Havel byl mezi ně zařazen, svět mocných na něj nezapomene!
Nezapomenou však ani občané České republiky. Ani uznání premiéra Nečase, že „Havel patří mezi nejvýznamnější osobnosti v českých dějinách. Zasadil se o pád komunistického režimu, prosazoval myšlenky demokracie, svobody a humanismu a dosáhl uznání v zahraničí,", není přesvědčující. O uznání již byla zmínka, nyní jen stačí vyzdvihnout Havlovo prosazování humanity, např. jeho „ humanitární bombardování Jugoslávie“! To nelze považovat za uznání vhodné, protože to byl počin zavrženíhodný. Jenže podle pana premiéra to „neocenit“ jako humanismus by byl hřích! Ani toto mu občané nezapomenou na rozdíl od těch venku, kteří naopak jeho bombardování považují za akt vrcholného politického činu! Jaký paradox, že? Není také od věci si připomenout, jak se V. Havel zasloužil o demokracii v ČR, zde (výňatky z Havlova projevu):
„Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností. Není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků. Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím….“
„Za třetí svůj úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národnostních menšin a vůbec občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují….“
„Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci, ani jiné problémy, jak se někteří z vás obávají. Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by to mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat….“
„Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor. Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražování? Mnohokrát a jasně vláda řekla ve svém programovém prohlášení včetně dalších dokumentů a ministři na tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od neekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti, nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí nebo podobně. Jestli se semtam pohne cena cigaret nebo něčeho, to v téhle chvíli nevím. Zatím je snaha, aby se nehýbalo nic, alespoň v nejbližších měsících. Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme….“
„Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme. Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury. Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci, nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který byl zadán. Zde neplatí žádné nejde to."
Bylo toho víc, ba hodně,co a kdy řekl a napsal a není toho málo, co zůstalo jen u slov. Vývoj ve společnosti se ubíral nikoliv v intencích Havlových slov, ale v potřebách politiků, jak jim byla nastavena či dána možnost po r. 1989 uchopit se moci, kterou si sami navrhli, schválili a praktikovali. Že to bylo pro občany ČR špatné, není třeba zdůrazňovat, že tomu V. Havel nikterak nebránil z titulu svého postavení (prezidenta, později svého vlivu a jména), rovněž není potřeba připomínat. A v tom je ten problém, neboť tím se stalo, že silná, pro mnoho občanů  nadějná a slibující lepší budoucnost, tedy slova V. Havla splaskly jako mýdlové bubliny. Zůstalo u slov a činy, které se konaly, byly ve zcela opačném gardu, než V. Havel občanům sliboval. Jinými slovy, šly právě proti občanům!
Nezbývá mi než se znovu zeptat: k čemu nám, občanům, je dobrý tento zákon? Pokud by měl ve svých důsledcích ovlivnit život občanů a celé společnosti, pokud by měl rozhodným způsobem způsobit  změnu politiky, vylepšit ekonomickou situaci státu atd., pak bych nějaký rozumný důvod k takovému zákonu našel. Ale takhle?