Quod licet Iovi, non licet bovi! Aneb: Co je dovoleno pánovi, není

Jsem nepolepšitelný idealista a současně naivista když si myslím, že Britské listy jsou co do kvality jedničkou mezi portály tohoto druhu. Přesněji řečeno, abych byl spravedlivý, jsou tam velmi kvalitní příspěvky, stejně tak jako příspěvky, nestojící tak říkajíc za nic.

To se stává, otázkou však je, proč na straně jedné vysoká kvalita a úroveń, na druhé pravý opak. Protože jedinými, kdo může o této úrovni rozhodovat a ovlivnit ji, jsou pánové Čulík a Dolejší, pak je třeba vidět jejich neobjektivnost, která ne vždy odpovídá realitě obsahu příspěvků. Nechci, aby to vyznělo uraženecky, že jsou zamítány, tzn. nezveřejňovány mé příspěvky, ale není mi jedno, když uvedené důvody pro jejich zamítnutí a nezveřejnění postrádají logiku, racionalitu a objektivnost, kde hlavní názor hraje jejich subjektivita, nikoliv všeobecný názor. Abych dlouho neunavoval, dám příklad. Na zdejším blog.idnes.cz jsem publikoval článek „Drábkova encyklopedie pitomostí za 150 milionů“ s karmou cca 18,20. Tentýž článek jsem zaslal do Britských listů. Odpovědí mi bylo sdělení, uvedené v textu níže. Ačkoliv jsem si již zvykl na podobné „ (ne)objektivní hodnocení“ ze strany obou pánů, přesto mne to vytočilo a proto jsem se rozhodl na to reagovat následujícím textem: Pan Karel Dolejší ( redaktor Britských listů) se k mému zaslanému článku „Drábkova encyklopedie pitomostí za 150 milionů“ , zaslanému do BL vyjádřil stroze, nicméně cynicky: „Je to nevěcné a sprosté. Zase si jenom vylévá žluč“. A jak jinak, článek nebyl zveřejněn. K tomu bych jen chtěl dodat, že pan Dolejší ne racionálně posuzuje pravdu a slušnost, ale o to racionálněji hodnotí kdo, co a jak napsal nebo řekl. Podle toho se pak rozhoduje, zda to zveřejnit nebo ne. Jsem si plně vědom, že takovému Kalouskovi nesahám ani po kotníky, nicméně jsem stejně jako on občan ČR se všemi svými právy. Snad s tou výjimkou, že já na rozdíl od něj nemám poslaneckou imunitu. Nicméně se ptám, zda se pan Kalousek i s jeho imunitou může nevhodným, nevybíravým a sprostým způsobem vyjadřovat k řadě významných osob, mimo jiné i k prezidentu M. Zemanovi a to dokonce prostřednictvím televizní obrazovky, aniž by byl nemístně peskován, jak to činí pan Dolejší vůči mé osobě? Může, byla by zřejmě odpověď, vždyť je to pan někdo! Pak nechápu proč já, řadový občan se nemohu obecně a otevřeně, z mého pohledu však nikoliv sprostě, vyjádřit k politikům, participujících na Nečasově bývalé koaliční vládě. Pokud si pan Dolejší myslí, že všeobecné mínění veřejnosti k politikům o kterých se občané mj. často vyjadřují jako o lidech, jejichž pojmenování je na různé úrovni je vždy lichotivé nebo slušné, je na velkém omylu. Skutečně nechápu co je na tom sprostého, nazývám-li politiky „svoločí“, což v češtině znamená „pakáž“. Nevidím jediný důvod, proč politiky nazývat jinak ve smyslu toho, jak se občanům jeví, když činnost vlády a jejich podržtašek považuji (považují) za nelegitimní, nekorektní, nespravedlivou, zkorumpovanou, nečestnou a profláknutou, ale třeba i zlodějskou nebo mafiánskou. Jestliže dlouhodobě považuji činnost bývalého ministra MPSV Drábka za škodlivou, neefektivní, prodělečnou, jím samotným pak falešně proklamovanou jako úspornou, pokrokovou, zjednodušující apod., nemohu než na to reagovat jak reaguji. Také jsem ve svém článku poznamenal, že jsem na téma konání pana Drábka napsal nejednu stať, ale i osobní dopisy, ve kterých jsem na negativitu jeho práce a výsledků sdělil svůj názor. Takto jsem také učinil v souvislosti s jeho úchvatným, žel málo známým projektem Národní soustavy povolání, ve které se to jen hemží hloupostmi, které já nazývám pitomostmi. Podle pana Dolejšího si však „zase vylévám žluč“. Chtěl bych na jeho adresu sdělit, že je lepší si žluč vylívat, než ji nechat, aby sama praskla! Zda se projevy sprostého Kalouska (cituji media) nebo senilní výlevy upachtěného Schwarzenberga panu Dolejšímu zamlouvají nevím, co však vím jistě, že tito (případně jiní) pánové se mohou vyslovovat a urážet třeba i hlavu státu, zatímco já, obyčejný a podle pana Dolejšího sprostý občan bych měl držet hubu a krok. Pokud to nezavání tolik nechvalně známou cenzurou, pak přinejmenším moresy, které pan Dolejší a jeho kolegové tak rádi „jistým lidem“ alá „totalita“ tak nenávistně vyčítají. Jinými slovy: Quod licet Iovi, non licet bovi – „Co si může dovolit Jupiter, nemůže si dovolit vůl“, na české podmínky: “ Co je dovoleno pánovi, není dovoleno volovi!” Ale jinak jsme si ve všem rovni, jen někteří jsou (díky imunitě) přece jen o trochu málo rovnější! Cui bono – k čemu je to dobré?