Pan Alexandr Tomský a jeho (ne)znalost pojmu slova „solidarita“.

Existuje mnoho exponovaných osobností, které se staví do role "chytrolínů", tedy lidí, kteří dejme tomu na základě svého vzdělání, by chtěli ostatní lidi deklasovat svými osobitými názory a vědomostmi. Že tomu může být i jinak, dokazuje příklad pana A. Tomského.

Už jenom nadpis "Cizí slovo solidarita" blogu pana Alexandra Tomského přivádí člověka v úžas,(http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy)a je vzhledem k výši a úrovni jeho vzdělanosti a širokého záběru působnosti, mírně řečeno zarážející, ne-li šokující. K osobě pana Tomského jen připomenu jeho „vzdělanostní“ úroveň a kvalifikaci: Politolog a nakladatel. Po studiích mezinárodních vztahů na London School of Economics a tomistické filosofie na London Institute of Education pracoval jako politolog v ústavu Už jenom nadpis „Cizí slovo solidarita“ v blogu pana Alexandra Tomského Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě (1980 – 86), od roku 1983 profesor sovětologie a evropských politických dějin.

Pan Tomský ve svém článku bagatelizuje pojem a význam slova „solidarita“ tím nejhůře možným způsobem. To, že polemizuje na toto téma  s vyjádřením exministra vnitra Františka Bublana je v daný okamžik nepodstatné, byť je příčinou jeho, nebojím se říci, slaboduchého postoje a vyjádření k pojmu a významu solidarity. Jednak jako vzdělaný člověk, notabene politolog by měl zvážit, co chce říci, resp. co chce napsat. Jeho pohled na solidaritu je jakoby postoj k novému (tedy cizímu) slovu, k novotvaru, málo a bezvýznamně používanému. Že je to dnes globálně frekventované slovo mu jaksi uniká.

Nebylo by pro něj proto od věci malé ohlédnutí do nedávné minulosti např. do Polska. Pan politolog jistě zaznamenal, že v Polsku cca v osmdesátých letech existovala, významně a aktivně  se prezentovala odborová organizace „Solidarnošč“ (Solidarita) v čele s populárním Lechem Walesou, nositelem Nobelovy ceny za mír,  která se později přetvořila v politickou, vládní stranu. Pokud by tedy pan Tomský-politolog (!) nebyl schopen pochopit význam slova solidarita v podmínkách polského protikomunistického hnutí na význam český, snad by mu, jako vzdělanému a erudovanému politologovi(!) a nakladateli stačilo použít stránky Wikipedie aby seznal, jak lze toto slovo co do významu interpretovat do češtiny.

Abych však uhodil hřebíček na hlavičku nutno dodat, že slovo „solidarita“ pan Tomský nepovažuje za až tak cizí slovo nebýt toho, že se vztahuje především k požadavku opozice a mnohých levicově smýšlejících politiků a občanů k zavedení progresivní daně u vysoko příjmových osob jako prvek solidárnosti bohatých k chudým. K tomu se pan Tomský vyjadřuje slovy:

„Po vyšším zdanění bohatých dnes na pokraji recese volají všude. A samozřejmě, že jde o závist a čistý populismus, jen v nejlepším případě o ignoranci ekonomickou“. Aby toho nebylo málo z osvíceneckých řečí pana Tomského, přidává:

„Protože však u nás po době kožené a železné čeští novozbohatlíci postrádají prestiž dávných průmyslových podnikatelů, jako byli Škoda, Kolben nebo Baťa, kteří zbohatli na šikovnosti, o jejíž poctivosti ve slabém právním státě málokdo pochybuje, je těžké vysvětlit, jak na progresivní dani proděláme. Ta (vyšší daň) jenom přinutí boháče méně riskovat nebo odstěhují kapitál jinam“.

Pokud něco takového vypustí ze svých úst „vzdělaný“ člověk typu pana Tomského, začíná to být na pováženou, protože zcela ignoruje zásadní fakta a argumenty z politiky tolik za příklad dávaného „západu“, kde jen v poslední době a nikoliv pod tlakem subjektivních důvodů vlády, ale naopak objektivním viděním reality ekonomického stavu své země či státu, se sami vysoko příjmoví občané (USA,Francie, Německa), běžně nazývaní boháči či miliardáři, hlásí k potřebě zvýšení svých daní, pociťujíc za svou povinnost pomoci státu, když je toho zapotřebí. Neboť sami přiznávají, že to byl stát, který jim umožnil podnikat a tak se dopracovat ke svému bohatství, že jsou tedy povinováni se státu odvděčit a pomoci v době, kdy to stát víc než potřebuje.

Podobný příměr, jak zvráceně pan Tomský vidí zvýšení daně u bohatých, lze vidět na příkladu severských států. Nechápu, jak je možné, že pan Tomský (že není ekonom jej neomlouvá) neví či nezná, že daňové zatížení občanů Norska, Finska nebo Švédska jsou daně ve výši od 40 do 65 %. A světe div se, není známo, že by jejich boháči byli přinuceni méně riskovat, nebo že by stěhovali kapitál jinam. Naopak, jejich prosperita je nám vzorem (jen škoda, že to vláda, resp. politici jenom proklamují, ale již méně, či prakticky vůbec nepraktikují). Není však žádným tajemstvím, že ani jiné řadové evropské (vyspělé) státy nemají nijak zvlášť nízké daně, avšak rozhodně vyšší, než dosud u nás. Snad by pan Tomský mohl při své obezřetnosti také uvést, v čem naši boháči riskují, resp. kam by stěhovali svůj kapitál.Pokud ovšem nemá na mysli zřejmě i jím samotným, zbožňované bezcelní a bezdaňové ráje na Bahamách, Karibiku či Maledivách. Což už ovšem není otázka podnikání, tím méně zbohatnutí z podnikání, ale záležitost čistě mafiánská – praní špinavých peněz. Pan Tomský ale, kupodivu, také dává radu:

„Co takhle zavést ekonomicky přece jen neškodnou „palácovou daň“ z rezidenčních sídel a pozemků, aby uklidnila závistivce, i když do státní kasy mnoho nepřinese? (Pan Tomský to má zřejmě spočítané) A místo řečí o solidaritě trestů, likvidovat především přebujelý státní aparát, jen na ministerstvech máme nesmyslných 500 oborových ředitelů, a hlavně nezvyšovat daně (DPH) chudým! Pan politolog zapomněl dodat, ale že také nezvyšovat daně bohatým! Opravdu svérázný pohled na tuto problematiku. Jeho neškodná palácová daň a uklidnění závistivců snad ani  není hodna komentáře. To se pan Tomský propadá opravdu hluboko do ideologického bahna konzervativní pravicové ekonomické utopie, byť kupodivu, jeho několik posledních slov (zřejmě si neuvědomil, co říká) mají mnoho reálného a pravdivého. Má totiž výjimečně pravdu v tom, že máme přebujelý státní aparát, nesmyslných 500 oborových ředitelů a dokonce (což pan Tomský řekl asi omylem), zmínil rovněž nezvyšování daně (DPH) chudým!

V příměru s tím, co zmínil výše se mi to jeví jako by se náhle a nechtěně nadýchnul pravého českého vzduchu z pravé české reality, protože jeho výše uvedené „bonmoty“ mi připadají jako psané člověkem zcela od  této reality odtrženého. Že to ale napsal Alexandr Tomský, jinak politolog (!), nakladatel, kromě jiného i profesor sovětologie a evropských politických dějin (!) , což mu v daném případě jistě neslouží ke cti, mi hlava nebere.

10.10.2011                                                                                                             Jiří  B a ť a