Mysl některých lidí je nevyzpytatelná.

Církevní restituce vyvolaly již mnoho diskuzí, stejně tak protestů a v neposlední řadě dokonce i podání trestních oznámení na premiéra a vládu. Ten poslední údaj, trestní oznámení, mají však poněkud zajímavý osud. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 dosud vyřídilo na čtyři desítky trestních oznámení, podaných kvůli vládnímu návrhu majetkového vyrovnání státu s církvemi, píše se v Deníku Kroměřížska. Povšimněte si sdělení, že „vyřídilo“. Jak jinak, než konstatováním státní zástupkyně Šárky Pokorné, že nešlo o podezření ze spáchání trestného činu. V této souvislosti mne zajímá, zda mezi těmito vyřízenými je i trestní oznámení, podané spisovatelkou, paní Lenkou Procházkovou. Notabene není jediná, která ze známých osobností podobné oznámení učinila.

Pokud se více zamyslíme nad sdělením verdiktu obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, že se „nezjistilo“, že šlo o podezření z trestného činu, mohli bychom se také domnívat, že podezření je jedna věc, skutečnost věc druhá, tedy že k trestnému činu došlo. Nicméně, toto Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 nekonstatovalo a tudíž platí, že není-li podezření, není ani skutek. Alespoň z logiky věci to tak vyplývá.

Je však tento verdikt relevantní? Byly prověřeny všechny možné skutečnosti, které se věci týkají, nebo byl takový závěr učiněn „podle potřeby“ resp. „na pokyn shora“ jistých kruhů? Je březen 2012 a to není zas až tak dlouho od doby, kdy vláda tento návrh schválila (nemýlím-li se, byl to leden 2012). V médiích se během těchto tří měsíců objevila řada dokumentů, dokládající jak oprávněnost ze strany církve, tak na druhé straně neoprávněnost těchto restitucí, doložené mnohými historiky a odborníky na tuto problematiku. Naskýtá se otázka, zda OSZ bylo schopno za poměrně krátkou dobu důsledně a zodpovědně prověřit, zhodnotit a vydat resumé z nesčetné oboustranné (a jistě ne jednoduché) dokumentace bez toho, že by byly zpracovány i finanční záležitosti, když dosud není znám přesný rozsah majetku, potažmo jeho ceny (byly prý uvedeny přiměřeným odhadem), přicházejí v úvahu jej restituovat.

Podle mého soudu a z předložených materiálů a dokumentů převládá tvrzení o neoprávněnosti těchto restitucí. To na straně jedné, na druhé straně, i kdyby mělo být právo (?) na straně církví, pak návrh vlády vykazuje řadu nesrovnalostí, postrádá řadu relevantních dokumentů, faktů a hlavně podkladů o velikosti, resp. ceně a relevantních seznamů restituovaného majetku samotných!

Podle  názoru jistých odborníků, spočívají nedostatky mj. především v rozsahu či rozlohách církevní půdy, neboť podle dokumentu z 26. února 1948 - Přehled církevního pozemkového majetku v Čechách a na Moravě včetně břemen váznoucích na majetku podrobeném revizi, vypracovaný Pražským arcibiskupstvím, je celková plocha církevní půdy úhrnem 210 000 ha, zatímco vláda ve své důvodové zprávě chce vracet celkem 281 000 ha? Proč tedy vláda navrhuje o 71 000 ha vracet víc, než je uvedeno v podkladech, na které se odvolávají? Tato výrazná, evidentně záměrná nepřesnost, která bohužel není vyjádřena cenou, už sama o sobě zakládá podstatu trestného činu podvodu. O dalších nejasných aspektech návrhu církevních restitucí ani nemluvě.

Jak výše uvedeno, je nepravděpodobné, aby se z časových důvodů OSZ mohlo zevrubně zabývat všemi aspekty návrhu vlády na církevní restituce, aby za necelé tři měsíce bylo schopno konstatovat, že se nezjistilo podezření ze spáchání trestného činu. Notabene, když jiné kauzy se táhnou léta! Chápal bych to tehdy, kdyby ono podezření bylo vyvráceno potvrzením, že trestný čin spáchán byl. Což se ovšem nestalo a čtyřicet trestních oznámení skončilo jako AA (resp. v koši). To vše zvyšuje pochybnosti, zda postup ve věci podání  40ti trestních oznámení byl ze strany OZS pro Prahu 1 korektní, relevantní, odpovědný, nestranný a nikým nebo ničím neovlivněný.

Je tu však druhá strana mince, spočívající v nesouhlasu s vládou navrhovanýmmajetkovým vyrovnáním s církvemi ze strany občanů, z nichž cca 70% s tímto krokem vlády nesouhlasí! To také koresponduje se skutečností, že církve se v současnosti těší dlouhodobě nejmenší důvěře a pozornosti občanů a společnosti vůbec, což  dokládá i nedávno zveřejněný průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění, z něhož plyne, že momentálně církvím důvěřuje pouze 29 % občanů. To ovšem nikterak nebrání vládě, která má z principu sloužit občanům této republiky, aby arogantně tento fakt přehlížela, bezohledně prosazovala své, nelze nekonstatovat spíše osobní zájmy a přes drtivě většinový nesouhlasný názor občanů ČR tento záměr realizovala.

Je proto více než na místě se domnívat, že jim (vládě) nejde jen o jakýsi morální a spravedlivý postoj k „ neoprávněně zabavenému (komunisty ukradenému !) majetku církví“, ale o jisté  jiné nespecifikované (osobní nevyjímaje) zájmy, neboť církev jako by  byla větší motivací pro tento nadmíru pochybný či podezřelý akt, než vyhovět nesouhlasu vlastním občanům a konat v jejich a objektivně státním zájmu.

Chci věřit, že paní L. Procházková, jedna z prvních, která na premiéra a vládu podala trestní oznámení, se s podobným rozhodnutím státního zastupitelství nespokojí a jak sama prohlásila ,je odhodlána ve věci postupovat až k nejvyššímu mezinárodnímu soudu  v Haagu. Jak jí tak i ostatním oznamovatelům proto držme palce, aby ve svém odhodlání  pokračovala, resp. pokračovali. Jde o mnoho a mj. i o nás, občany! Ona si to pro své odhodlání v tak závažné věci jistě zaslouží!