Není bezpodmínečně nutné obšírně rozepisovat situaci v naší společnosti. Snad každý normální občan, tedy občan z oné 70 % většiny těch, jejichž příjem okolo 15 tisíc korun se ani zdaleka nerovná vládou sdělovaný průměrný plat na hranici 24 tisíc korun, ve spojení s každodenní realitou, měsíčními platbami a zůstatky na účtu či v hotovosti té které domácnosti na „běžný život“ ví a zná, o čem je řeč.
Občan, který se po zaplacení všech nutných a povinných plateb nestačí divit, kolik že mu, případně jeho rodině, zůstává na běžný život, tedy např. na stravné, na cestovné, dětem na svačiny, oblečení, ale i na to pivko či cigaretu, což ještě nedávno bylo běžným standardem jeho nikoliv přepychového životního stylu. Stylu, kterým žila většina občanů tohoto státu. Při pohledu na zbytek financí, které mu takto zůstanou, jej napadne, ne v jednom případě, proklínat vládu do horoucích pekel.
Každý si dovede, z vlastních zkušeností, představit reakci občana na sdělení či zjištění, že jej vláda připravila o další peníze, že mu připravila další zhoršení rodinné a životní situace a to nemluvím o případu, kdy je člověk bez práce. Žije i s rodinou ze státní almužny z téže kasy, ze které byly podvodně našimi politiky rozkradeny miliardy, což způsobilo zadlužení občanů až do výše 160 tisíc korun na hlavu. Dalo by se dlouze popisovat, co všechno může být příčinou nesmírné nasranosti občanů, která směřuje proti vládě, proti policii, justici, proti jejich (ne)činnosti, korupci, zlodějnám, nevyřešeným kauzám atd. To vše je pochopitelné. Je také pochopitelné, že jsou lidé s vládou nespokojeni a volají po změně, resp. po nových volbách, po nových lidech, kteří by nahradili dnes totálně zprofanované a zkorumpované politiky.
Chtít je jedna věc ovšem něčeho docílit, věc druhá. Jestliže se v tak hojném počtu nespokojených lidí nenajde snaha o společném postupu, je jejich volání po změně marné a zbytečné. Je sice pravda, že toto konstatování není úplně pravdivé, protože existuje řada, snad několik desítek, různých občanských iniciativ, aktivit, hnutí, sdružení a podobně, kde se sešli sympatizanti nějaké racionální myšlenky změnit tento neutěšený stav. Což ovšem neznamená, že převážná většina občanů je v těchto aktivitách zapojena. Opak je pravdou, většina lidí se i nadále vykecává u piva, v práci, v obchodě nebo na pavlačích (obrazně řečeno), ale kromě toho, že si nějak pomyslně uleví, nic tím nevyřeší a už vůbec nic nezmění. To je jeden problém.
Druhý problém lze spatřovat v již zmíněných existujících občanských iniciativách, alternativách, aktivitách, hnutích a podobných seskupení, které se sice vytvořili snad i s dobrým a šlechetným cílem změnit krajně neuspokojivou společenskou realitu, nicméně tak činí séparé, převážně bez potřebné spolupráce s ostatními stejně zaměřenými subjekty. Jak již řečeno, situace ve společnosti je z jistého úhlu pohledu téměř kritická. Snaha, resp. očekávání o veřejné vystoupení, obrazně řečeno „ze stínu“ těchto společenských či občanských iniciativ a aktivit se do jisté doby nekonalo. Do jisté doby se rozumí do konce roku 2011. Kromě již zmíněných poklidně žijících občanských iniciativ, hnutí, aktivit a jiných společenských spolků však existovala malá skupina lidí, kterým se tento už nejen zimní spánek přestal líbit a na základě shodných názorů na skutečný stav věci a potřebu hnout se z místa s cílem dát STOP této vládě a prezidentovi, rozhodli se jednat.
Slovo dalo slovo a skupina sedmi „statečných“ se v prosinci 2011 sešla v Holešově, kde proběhlo jednání o tom, jak postupovat v úsilí o změnu ve společnosti a přitom do toho zapojit stávající občanské iniciativy a podobné seskupení se stejným zaměřením a cílem. Vodítkem pro to bylo známé pořekadlo, že „když je nejhůře, je třeba táhnout za jeden provaz“ a to bylo základem pro vytvoření tzv. Holešovské výzvy. Výsledkem jednání této skupiny bylo, že je nutné oslovit existující subjekty se snahou dosáhnout shody na společném postupu pro změny ve společnosti. Za tím účelem byly osloveny desítky iniciativ, aktivit, hnutí atd., mj. také subjekty, které mají za sebou evidentní, veřejně známou činnost (např.ProAlt), kterým byla nabídnuta spoluúčast na plánované Celostátní konferenci občanských iniciativ, aktivit, hnutí a odborů v Praze koncem ledna 2012. Bylo velkým zklamáním, že právě tento subjekt, spolu se svými partnery, nabídku na spolupráci nepřijala a nadále jde svou cestou. Sen o tažení „za jeden provaz“ se rozplynul. Aby toho nebylo málo, tato skupina se v rámci plánovaných akcí Fórum občanských aktivit rozhodla, konat IV.Fórum týden před plánovaným konáním Celostátní konference. Nabízí se nelichotivé vysvětlení, že je to tzv. kapric, resp. schválnost, konat svou akci dříve a vzít tak vítr z plachet Holešovské výzvě.
Jakkoliv je tento krok ze strany ProAltu a jejich partnerů pro Holešovskou výzvu nepříjemný, přesto je potřeba konstatovat, že zájem o Konferenci je, alespoň dosud, mimořádný. Lidé z Holešovské výzvy věří, že se její Celostátní konference zúčastní i iniciativy, kteří se zúčastní IV. Fóra a že i s nimi bude možné jednat o spolupráci na jednotném postupu k opatřením, směřujících ke změně ve společnosti. Holešovská výzva si nečiní žádné nároky na jedinečnost či přednostní právo na aktivitu, kterou projevuje, ale právě naopak je její snahou o zapojení všech stejně smýšlejících a se stejnými cíli se zabývajícími iniciativami, aktivitami a podobnými uskupeními se spojit se snahou o koordinovaný společný postup k dosažení cílů, které (alespoň se tak předpokládá) sledují stejné cíle, jako Holešovská výzva.
Tato snaha má i ten význam, že při koordinovaném postupu lze snáze a věrohodněji získávat pro aktivní přístup ke společenské změně i ostatní občany, kteří o činnosti řady iniciativ, aktivit a hnutí nemají nejmenší potuchy a jsou odkázáni jen na plané, nic neřešící řeči a nereálné, mnohdy neuvážené kroky a výzvy, jako např. „Občané do zbraně“, nebo jiné násilné akce. Nic na tom nemění fakt, že obsahově je tato výzva relevantní, nelze se způsobem provedení souhlasit. Holešovská výzva odmítá jakékoliv počiny anonymních lidí a skupin, které mohou vyvolat neklid a anarchii ve státě, což není cílem Holešovské výzvy.
Je žádoucí, aby občané hledali informace přímo „u pramene“ čímž jsou webové stránky „holesovskavyzva.zacit.cz. Cestu, kterou volí Holešovská výzva je zatím cesta klidná a rozvážná, bez emocí a silných slov, případně výhrůžek. Požadavky či podmínky na vládu a prezidenta jsou voleny snad i příliš shovívavým způsobem, nicméně jejich nesplnění může mít zcela, snad i razantní způsob jejich v lepším slova smyslu, odvolání (vyhazovu). Přejme proto Holešovské výzvě zdar a úspěch, který může přinést občanům této země kýženou změny a tím i lepší, spokojenější život.
