O tom co udělat se zamilovaností a co pak, když už není. Lidstvo dychtí samo po sobě a tak je to zařízeno.
K napsání tohoto článku mne inspirovala úvaha, která pojednávala o důvodu rozchodu partnerů. Pro zajištění života lidí na zemi je základním požadavkem rození dětí, aby tím byla zaručena přirozená reprodukce. Podle narůstajícího počtu obyvatel této planety je zřejmé, že tento požadavek je plněn na více než 100 procent. To znamená, že jsme na tom jako lidský rod dobře. Ne však všichni „živočichové“ naší planety to tak mají. No ale vraťme se k něčemu, čemu říkáme zamilovanost. Mnoho lidí, které zamilovanost potkala, ji vnímá jako lásku. Osoba, která je středem mého zájmu, je instinktivně tím pravým/tou pravou pro to, abych s ním měl(a) děti. To je ono tajemství přírody. Přidají-li se k tomu navíc příjemné pocity ze setkávání, ze společných zájmů, ze společně prožívaného sexu atd., tak nic nebrání tomu, abychom se zamilovali a to dítě měli. Případné chyby a nedostatky toho druhého v této fázi života nevidíme. Pokud je vidíme, tak se zdají být natolik nicotné, že nemá význam se jimi vůbec zabývat. Lidský rod dychtí sám po sobě a děti potřebuje. Po jednom a půl roce až dvou letech tato zamilovanost přirozeně končí. Je pak jen na samotných partnerech, co s tím udělají. Ve vzájemném vztahu je již příroda a její reprodukční zákony podporovat nebudou. Najdou-li v sobě lásku jeden k druhému, může vztah kontinuálně pokračovat dál. Očekávají-li však, že pro partnerství stačí pouze to, co zažívali v období zamilovanosti, začne být vztah pro oba partnery neúnosným. Dříve nebo později proto začnou hledat někoho, kdo je do té zamilovanosti opět vrátí a oni tak budou spokojeni. Už však s někým jiným. Přijetím těchto skutečností získáme nadhled, jenž je v životě velmi potřebný. Tento nadhled však nevylučuje touhu, vášeň, radost ani lásku.. to jsou nezbyté atributy pro šťastný život. Přirozený ústup zamilovanosti a nezvládnutí její transformace na upřímnou partnerskou lásku je důvodem k rozchodu partnerů. Jsou-li oddáni, tak k rozvodu. K formálnímu ukončení vztahu může dojít kdykoli. Selžou-li partneři v tomto přechodu od zamilovanosti k lásce, mohou spolu sice i nadále být, zejména z racionálních důvodů, ale pocit nespokojenosti převládne a oni rozejdou se. Někdy i po mnoha letech vzájemného života. Není třeba se však kvůli tomu odsuzovat, protože i tato zkušenost nám pomůže k poznávání jak sebe sama, tak i života. Kritických úseků v partnerství je více, ty však již nesouvisí s reprodukčním zákonem přírody.
