Škatulata hejbejte se

  Taková je už doba, řekl by as někdo. Já říkám, takoví jsme my. Doba je jen rychlejší a komplikovanější a my možná složitější, ale v jádru stejní.

  Když křesťan vešel poprvé mezi „nekřesťany“ , první co udělal, zpochybnil jejich božstvo a zničil jeho podobenství. Aby si zajistil vlastní postavení, pochopitelně. To neplatí samozřejmě jenom pro křesťana, ale i pro druhé, s jiným vyznáním, zvyky a kulturou. Takový je už běh dějin, ať chceme či nechceme.
  Sochy se stavějí a bourají, aby se vzápětí mohli zase vztyčovat a znovu mizet. Pro další zpochybnění, nebo třeba jen pro malichernost někoho, komu se zrovna nelíbí, nebo se mu to hodí, ať z jakéhokoliv důvodu. Není nic špatného na tom, připomínat si komu jsme vděčni nebo zavázáni, to jistě ne, je třeba ale bráti to s rozmyslem a uváženě.
  V případě busty Karla Kryla jsem na pochybách. Já nejsem politik, nikdy jsem jím nebyl a ani být nechci, taková rozhodnutí nechávám na jiných, ale to mi však nebere právo vyslovit alespoň svůj názor. Nehodlám kritizovat, jenom mám na jazyku pár otázek. Když už k tomu došlo, v této době a na takovém místě, proč u člověka, který se namnoze snažil upozorňovat právě na takové podobné zacházení s poselstvím, která nám tu jiní nechávají, proč právě on, který ukazoval na zneužívání ušlechtilých myšlenek pro zvýhodnění vlastních pozic ať už v politice, nebo jinde, by měl být takto popotahován jako nějaká pouťová atrakce ? Protože se někdo s někým nedokáže dohodnout ? Karel Kryl je pro někoho možná modlou, nic proti tomu, on si to jistě zaslouží, ale podle toho, co jsem vyčetl nejen z jeho knížek, ale také z knížek o něm, si myslím, že se rozhodně necítil být spasitelem. To dobře věděl i on sám. On především vyjadřoval svými písněmi, verši a postoji nesouhlas s povrchním zacházením s pravdou, se zneužíváním idejí ve prospěch toho, komu se to zrovna hodí a s překrucováním dobra a zla.
  Karel Kryl byl křesťan, ale ne bořič a už vůbec ne někdo, kdo by takto znesvěcoval jakákoliv poselství. To se mu máme zavděčit tím, že jeho památku budeme vláčet a orat s ní vlastní nezoraná pole, namísto toho, abychom skutečně a s rozumem naslouchali jeho hlasu a řídili se jím ? Ale k tomu jsme asi ještě nedospěli. K tomu je zapotřebí víc než jen gest.
  Bustu Karla Kryla si moc přeji, ale ne teď, ne na tomto místě a ne takovým způsobem. Zkusme nejdříve dozrát a potom teprve tvořit. Toto víno je na mne zatím ještě příliš  trpké.