Nedávno jsem potkal svojí bývalou paní učitelku, které zemřela maminka a zůstala jí po ní, kromě jiného, také veliká knihovna plná krásných knih a nevěděla co s nimi, neb sama jich má doma dost a další se jí tam prostě už nevejdou.
Tak ty knihy po mamince alespoň rozdává, nebo půjčuje, jenomže bohužel nemá pořádně komu. Dnes dospělí knihy moc nečtou, děti téměř vůbec a když, tak z tabletu nebo na internetu.
Ono se není čemu divit, v tomto hektickém světě, kdy na nic není čas a času je tak málo, ve světě, kdy se předávání informací zúžilo na co nejkratší dobu a pokud možno v co největším množství. Od toho máme třeba právě ten internet. Najít, přečíst, zpracovat, použít a rychle na další. Je to praktické, snadno přístupné a hlavně to šetří čas, místo i peníze. Narozdíl od knih.
Jenomže každá kniha má svůj půvab, svoje kouzlo, svoji vůni. Čichali jste někdy k monitoru nebo k displeji ? A cítili jste něco ? A co ten pocit, když prstama obracíte list za listem, nebo když slyšíte ten šustivý zvuk při otáčení stránky ? Vzpomínáte ? Knihy nás provázejí už celá staletí a byly nám vždy dobrými rádci, společníky, poskytovaly nám útěchy i otázky, na které umí odpovídat jen básníci, filosofové a snílci. Já vím, teď si možná říkáte: „Ty sentimentální blázne, kde to žiješ.“, ale já už prostě patřím do té skupiny lidí, která nechce podlehnout svodům digitálních technologií (koneckonců i obyčejný dopis psaný na papíru je více osobní, než-li mail nebo SMS) a je mi líto, že knihy jsou čím dál více odstrkovány a opomíjeny. Neumím si představit, jak bych se asi tvářil, kdybych dostal k vánocům Hrabala na flashce.
Tato dnešní modlitba tedy patří knihám. Modlím se za ně, ať nás nikdy neopouštějí, v dobách radosti i smutku, ať jsou nám vždy při ruce, když je nejvíce potřebujeme, nebo jen tak, pro zábavu, protože svět bez knih by už byl, alespoň pro mne, zas o něco chudší a jak kdysi řekl Jan Amos Komenský:
„Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost.“
Amen.
