Dokud nás jazz nerozdělí

Dva křesťani, jeden žid a jeden muslim. Co je to? Český jazzový kvartet.

Nic na světě neboří hranice tak, jako hudba. A co je jazz? Spláchnutý tóny. Nic na světě nedokáže spláchnout limity tak, jako jazz.

Když jsem se onehdy prodíral vzpomínkami, našel jsem třeba tuhle: Močím do pisoáru na jednom hospodským záchodku, když v tom přijde nějaký muž, rozepne poklopec a přitom hlasitě „vypustí páru“. Chtěje zachovat dekorum s úsměvem povídám: „Moje babička vždycky říkala, lepší jeden prd, než deset doktorů.“, načež on bez váhání odpověděl: „To moje babička zase říkala, že chcaní bez prdu, je jako láska bez mrdu.“ Dokonalá jazzová improvizace, není-liž pravda?

Anebo co ten chlápek, který stál s obouma rukama zapřenýma o zadek auta a já dal mámě tašky, že ať chvíli počká a že mu to pomůžu roztlačit? Když jsem k němu přišel a začal bejčit, řka, že mu pomůžu, jen se narovnal, soucitně se na mě podíval a řekl, že si jenom protahuje záda, ale že děkuje a pokračoval v polorhythmech svých synkopů. Taky - jazzová variace na vtíráka.

Moje první čarodějka byla Eva. Sotva jsem se nadál, už jsem ho měl v její malý ručce a pak přímo v ní. A když jsem se jí po týdnu omlouval za to náhlý vzplanutí, řekla jen amorevolmente: „Kdybych nechtěla, tak s tebou nejdu.“  Ups, konec pýchou nadmutýho „dobyvatele“. Ale pochopil. Láska je hon na zajíce. Když se netrefíš, uteče a nic, o co si v životě neřekneš, nedostaneš. Dvoučtvrťový takt bude vždycky rychlejší než tříčtvrťový. Jazz, jazz, jazz.

Kámoš maluje obrázky a zpívá při tom štětcem. Nad linkou, pod linkou, v pravidelných nepravidelných intervalech, ale pokaždý s reflexem predátora. Spinozovsky, deus sive natura. Kdyby jazz měl cíl, musel by již být dosažen. O životě víme jen to, že byl a je a nechat se občas spláchnout, nikdy neuškodí. Jde jen o to, sem tam si umět parádně fouknout do trubky a nenafoukat víc, než je nutný. Žádná bouřka netrvá věčně a každá skladba má svůj konec. Tak proč se trápit pro jednu falešnou notu, když v osnově jich zbývá dvanáct do tuctu těch správně naladěných? Ať v Dur či v Moll, život je jazz.