Mám strach. V první řadě o zdraví, méně pak o ekonomiku, ale o to více o naše svobody. Žijeme v době bezprecedentních zákazů a omezení. Teď dávají smysl a přijímám je bez výhrad. Co když se ale tento stav politikům zalíbí?
Obávám se, že svobody, které nám vzala epidemie, nedostaneme po jejím skončení v původním rozsahu. Kéž bych byl špatným prorokem, ale sledování lidí za pomoci jejich mobilu či platební karty je pro politické špičky libůstka, kterou si už nenechají vzít. Jakkoli jsou tyto metody v dnešní době legitimní.
Mocní vždy prahli po ještě větší moci a představa, že mohou sledovat pohyb osob, je pro ně jistě lákavá. Ať už kontrolami na hranicích (až bude úplně po všem), nebo například formou povinné registrace při vycestování. Kéž bych se mýlil.
Situace jistě zneužijí enviromentalisté a další nátlakové skupiny. Už dnes mnozí z vás v dobré víře sdílí podvrhnuté delfíny v Benátkách či mapy znečištění s podtextem, že je to snad i dobře, protože si příroda oddychne.
Všem takovým doporučuji, aby po skončení tohoto výjimečného stavu přestali chodit do hospod a barů, nekupovali elektroniku, přestali cestovat a to ani hromadnou dopravou. Já se budu snažit o opak. Aby ekonomika fungovala. Protože když nefunguje ekonomika, není práce. A když není práce, je hlad. Delfín si neobjedná espresso, číšník neuživí rodinu. Ta rovnice je jednoduchá.
A na jejím konci je bída, hlad, žádné peníze pro potřebné, žádné peníze ve zdravotnictví. To, že teď máme z čeho žít, že máme co jíst a že fungují nemocnice a (se všemi mými výtkami) i stát, je zásluha konzumu.
Poslední dobou se nám snaží mnozí vnuknout myšlenku, že konzum je fuj a za pohodlí bychom se snad měli stydět. Ano, konzumní společnost není dokonalá, ale i se všemi chybami je to v zásadě to nejlepší, co nás mohlo potkat.
Je mi líto těch, kteří k zastavení potřebují viry a karantény. Od velebení nebe bez letadel, moře bez lodí a silnic bez aut je jen krůček k tomu, aby mocní celého světa získali pocit společenské objednávky po zákazech, omezení a nových daních, které se dotknou každého z nás.
Buďme obezřetní na to, kdo co říká a dejme pozor na to, aby se z bohulibých přání nestala diktatutra. Nenechme si vzít svobody, pohodlí a bohatství, které jsme léta budovali.
