Moc jsme si té svobody neužili

Nedávno jsem se během e-mailové konverzace s jednou z místních blogerek zmínil, že mám pocit, jako by se se svržením železné opony vyvalil z východního bloku jakýsi mrak socialismu, který se k nám přes západní Evropu vrací zpět v pozměněné podobě. A když nad tím zpětně přemýšlím, bohužel se jen utvrzuji v tom, že jsem se nemýlil...

Svá pubertální léta, tedy období, kdy se člověk začíná zajímat o politické dění, jsem z větší části prožil v devadesátých letech. Líbilo se mi, jak se věci kolem mě měnily. Přišla svoboda a lidi ji naplno využívali. Začínali podnikat, vtrhly sem západní značky, fasády domů už nebyly oprýskané jako dřív a vozový park se měnil před očima. Ten svět v záři "amerických neónů" se mi nesmírně zamlouval. Ale pak, myslím, že to bylo někdy v době mých vysokoškolských studií začátkem milénia, přišel jakýsi zlom. Tehdy jsem začal chápat, že se Evropa nevydává ve stopách Margaret Thatcherove a Ronalda Reagana. Uvědomil jsem si, že začíná něco jako éra kapitalismu s lidskou tváří, z níž se kapitalismus pomalu vytrácí. Ale jako malá zemička, navíc nový člen Unie, ač jsme se pokoušeli nesouhlasně zmítat, nakonec jsme (i) ze strachu z izolace polevili a tomuto směru podlehli. Je tomu pár týdnu, co se mě ptal můj zahraniční známý, proč se tak bráníme všemu, co EU navrhuje. Snažil jsem se mu vysvětlit, že jakožto země, která zažila reálný socialismus, jsme vůči všem snahám o omezení naší svobody mnohem citlivější, než obyvatelé států, které nic podobného nezažily. A za tímto názorem si stojím. Vím, že tím, co napíšu v následujících řádcích, si proti sobě poštvu část těch, kteří se mnou doteď souhlasili, ale nemůžu jinak. Ačkoli se diskutovaný zákaz kouření v restauracích netýká Bruselu a (zatím) plošných nařízení napříč Unií, je pro mě modelovým příkladem zásahu do svobody podnikání. Odhlédnu teď od faktu, že já osobně bych větší množství nekuřáckých stravoven uvítal. Tady jde totiž o vyšší princip. Najednou by někdo chtěl podnikateli nakazovat, jakou klientelu má svém podniku preferovat. Každý by měl mít právo volby. Ať už host, či provozovatel. Nekuřák přeci není povinen do zakouřeného prostředí vstupovat. Od toho je konkurence, ne legislativa a zákon by do vztahu mezi zákazníkem a poskytovatelem služeb neměl zasahovat. Nejde jen o kouření. Všichni ti schvalovači zákazů by se mohli jednou divit, až se karta obrátí a stát se začne zajímat o další sféry našeho života. Nástrojů má víc než dost. Což takhle výrazně zdanit tučná a sladká jídla. Nebo pivo? Skoro bych řekl, že jsem všemi deseti pro. Když vidím, jak se někteří jedinci chovají po opuštění restauračního zařízení, pivo bych zakázal. Ale to přeci není žádné řešení! Já osobně se putykám, kde se vytáčí jeden půllitr za druhým, vyhýbám velkým obloukem a stejnou možnost mají nekuřáci v případě zakouřeného prostředí. Říkáte, že nemají? Pak, pokud si myslíte, že je to tak výnosný byznys, si podobnou restauraci otevřete! Ale ono to asi nebude tak horké, že? To jsem ale odběhl od tématu. Faktem je, že místo toho, abychom si užívali kapitalismu a svobody, ke které jsme v osmdesátých letech vzhlíželi na západ od našich hranic, utápíme se v regulacích a nové formě socialismu. To vše je korunováno jakýmsi pseudohumanismem a multikulturalismem. K těmto směrům se přidal další fenomén, který pomáhá vysávat naše peněženky a brzdit ekonomiku - ekologismus v čele s různými oteplovači. Neřekl bych ani půl slova, kdyby zmíněné skupiny byly jakýmisi nestátními (a z veřejných peněz nedotovanými) sdruženími dobrovolníků a idealisty bojujícími za "lepší svět", ale všechny tyto "ismy" se staly součástí oficiální politiky Bruselu a kdo jde proti nim, je označen za politicky nekorektního rasistu, či sprostého popírače evropského náboženství - globálního oteplování. Kdysi mě napadlo, jestli bude jednou EU potírat popírače globálních změn klimatu stejně, jako dnes zavíráme popírače holokaustu do vězení. A víte, co je nejhorší? Tento balík (socialismu, ekologismu, multikulturalismu a "pusu-zavírací" politické korektnosti) nám neustále někdo předkládá jako kapitalismus. A co hůř, část stáda souhlasně přikyvuje, čímž dává současným socialistům prostor, aby na nás zkoušeli aplikovat své sociálně-inženýrské experimenty. A ovce děkují, že nás vyvedou z toho zlého kapitalismu. Ale jakého kapitalismu, prosím vás?!