Jmenuji se Jindra a jsem islamofob

Osobně vnímám islám jako největší hrozbu naší civilizace. Tato ideologie ohrožuje vše, co naši předkové po staletí budovali a krví a železem chránili. Naše hodnoty, naši kulturu. O to víc mě překvapují hlasy tzv. “sluníček”, které v rámci jakéhosi etnomasochismu islám hájí a jakékoliv výpady proti němu označují za xenofobii a projevy nesnášenlivosti.

Zvláštní je, že jsou to většinou ti samí lidé, kteří mají plná ústa svobody, liberalismu, feminismu, lidských práv a nezřídka i práv zvířat. Přitom právě islám stojí v přímém rozporu se všemi výše zmíněnými hodnotami. Žena je v klasickém pojetí islámu majetkem muže*, homosexuálové jsou v zemích, kde toto náboženství dominuje, odsuzováni a někdy i popravováni. O rituální porážce halal slyšel již jistě každý.

*„

Přesto je kritika islámu v našich končinách nekorektní a každý politik, který proti islámu a islamizaci vystoupí, je označen (bohužel i médii) za radikála a populistu. Nemělo by to být naopak? Bude za xenofoba označen i kritik německého nacismu? Nedávno jsem četl komentář, kde se autor napůl žertem ptá, zda by měl Hitler stejnou podporu humanistů, kdyby své vidění světa označoval jako náboženství a ti samí lidé, kteří dnes islám obhajují, by bránili jeho následovníky s tím, že umírnění nacisté holocaust odsuzují a že ne každý nacista je vrah. Jistě, ne každý muslim je vrah, stejně jako ne každý nacista zabíjel Židy. Mezi nárůstem kriminality, nebezpečím teroristického útoku a počtem přistěhovalců je však přímá souvislost.

Málo je rozšířen fakt, o němž jsem se během studií dozvěděl od Mudyho,  jednoho studenta lékařské fakulty, který k nám přijel z Iráku, tedy že muslim může v rámci džihádu lhát a Alláh mu odpustí. Tato lež (přetvářka) se nazývá Al-Takija. Onen Iráčan, když jsme se společně podroušeném stavu vraceli na kolej, vyložil karty pěkně na stůl. Označil nás (Čechy) za národ, který si nezaslouží svou existenci, jelikož respektujeme ženy. Tehdy jsem mu položil otázku, proč své české dívce (kterou jsem osobně znal) říká něco jiného. Právě tehdy jsem pochopil pojmem Al-Takija (ač toto slovo během naší konverzace nepadlo) a tehdy jsem si začal dělat obrázek o islámu. A čím více jsem s muslimy mluvil a čím více jsem o islámu přečetl, tím větší islamofob se ze mě stává. Ano, jsem islamofob, z islámu mám strach. Velký strach.

Onen Mudy, jak si nechával říkat (ačkoli se jmenoval, jako většina muslimů na koleji, Mohamed) byl typickým příkladem tzv. umírněného muslima. Normální kluk, který se kromě tmavší pleti, od ostatních mediků nijak neodlišoval. Studoval, sváděl děvčata, bavil se a (protože dle jeho slov ho tady Alláh nevidí) pil. Jaký skutečně je, se ukázalo až ve chvíli, kdy to s pitím přehnal. Osobně, než umírněný muslim, bych raději používal termín “spící muslim”. Je mi totiž jasné, kdyby došlo na lámání chleba, na čí stranu by se Mudy postavil. A rozhodně by to nebyla stejná strana, kterou chce Evropa se svými hodnotami jít. To je důvod, proč mám z islámu, ačkoli opravdu radikálních muslimů je jen hrstka, skutečný strach strach.

Tou největší hrozbou jsou totiž spící muslimové. A až přijde jejich čas, probudí se...

Kéž by se do té doby probudili i Evropané.

A kdo si chce pokazit neděli, přečte si, že islám už nepotřebuje meče, děla a tanky a o tom, jak padesát miliónů muslimů v Evropě ji promění v muslimských kontinent.