Feministky vyhrály

Je deštivé srpnové ráno. Píše se rok 2028. Jsem v sedmém měsíci a není to vůbec příjemné. Svoje první těhotenství jsem si představoval trochu jinak. Někdy mám pocit, že se to malé prodere každou chvíli ven. Nebylo to tak úplně moje rozhodnutí, ale moje partnerka usoudila, že bude lepší, když odnosím našeho potomka já.

Vlastně bych měl použít genderově korektnější označení - můj partner. Článek by mi nemusel vyjít, jelikož cenzor je v otázkách sexistického rozlišování nekompromisní. Trochu to připomíná situaci před dvaceti lety, kdy někteří jedinci rozlišovali lidi podle barvy pleti! Ne, nedělám si legraci, skutečně tehdy bylo možné někoho označit jako černocha, nebo cikána. Pak to zakázali úplně a většina si na to zvykla. A kdo ne, stejně nemá možnost se vyjadřovat, jelikož buď sedí, nebo ho úřady odpojily od sítě. Moje žena je teď v práci... Omlouvám se, nemůžu si na to zvyknout. Můj genderově neurčitý partner je právě v práci. Má dobře placené místo ve slévárně. Jednou jsem se napůl žertem pozastavil nad tím, jak může brát takové peníze, když můj otec v osmdesátých letech minulého století odvedl stejný výkon za půl směny, ale za pár minut mi přišla nabídka evropskými fondy dotovaných kurzů korektní mluvy. Asi stejný marketing, jako když člověk dříve koukal na porno a následně mu začaly bezděky chodit e-maily s nabídkou erotických pomůcek. Jen nechápu, jak se o naší soukromé konverzaci v našem bytě dozvěděli. Nemůžu dávat svému partnerovi (já vím, zní to strašně, je to krásná ženská, ale copak se to dnes smí říkat?) za vinu, že hodila těhotenství na mě. Jsou v tom i finanční důvody. Brusel zavedl kvóty na těhotenství mužů. Prý takzvaná pozitivní diskriminace. Začalo to v roce 2020 na 20% a každým rokem se má poměr zvyšovat. Díky progresivní politice subvencí a daňových úlev jsme si tímto rozhodnutím dost polepšili. Nehledě na případnou zvýšenou daňovou zátěž, kdybych zůstal v práci já. Svět se za poslední dobu hodně změnil. Kvóty se netýkají jen těhotenství a mateřské dovolené, ale především všech zaměstnání. Člověk by se někdy s chutí zasmál (ale riskněte to), když vidí drobnou postavičku se sbíječkou v ruce, nebo osobu v oranžové kombinéze, jak neobratně smýká kontejnerem a snaží se ho nasměrovat k popelářskému autu. Hitem knižního trhu je poslední vydání Nové etikety v kostce. Sám jsem si tuto publikaci stáhl, abych se dozvěděl, jak se chovat ke svému okolí. Pro tradicionalistu je to někdy až děsivé čtení, ale musíme jít s dobou. Alespoň to hlásají všudypřítomné reklamní displeje. Slogan století "Jděte s dobou", který střídají siluety zamilovaných párů, z nichž nejde jednoznačně vyčíst, kdo je žena a kdo muž. To vše je zakončené geniální hláškou "Ani my nevidíme rozdíl" doplněnou o žluté hvězdičky v modrém poli. Zdá se, že na celém tom cirkusu nejvíc vydělali květináři a homosexuálové. Těm prvním se dvojnásobně zvedly tržby, jelikož nikdo neví, kdo má komu na schůzce dávat květiny, tak je raději nosí všichni a gayove proto, že si vyhádali takřka dvojnásobné subvence. Nějakým způsobem se jim podařilo přesvědčit Komisi, že jsou jakýmisi průkopníky genderové korektnosti a tudíž by měli získat něco jako příspěvek za zásluhy. Půjdu si teď dát sprchu, v tuto dobu by měla být voda nejlevnější. Jindy bych se díky nové vodní daní nedoplatil. V oblasti je sice vody dost, ale v rámci solidarity s lidmi v oblasti Sahelu je prý správné, abychom za tento zdroj platili řádově víc. Prý si pak budeme vody víc vážit a navíc výnos putuje do Afriky. Asi si v následujících letech pořídím dítě s gayem a vykopu vlastní studnu.