Deník bruselského úředníka: Díl třetí - Co s Islandem?

Nedávno jsem potkal komisaře pro rozšíření, svého dobrého známého. Jmenuje se Štěpán Füle a je to váš krajan. Nerad hovořím o národnosti svých kolegů, jelikož národní státy jsou přežitek, který je třeba jednou pro vždy vymýtit, ale někdy je dobré zahrát na národnostní notu prostých občanů. 

Štěpán byl toho dne poněkud neklidný, proto jsem ho pozval na skleničku. Postsocialisti, kteří prošli moskevským vzdělávácím systémem, mají k alkoholu většinou kladný vztah a proto ani Štěpán neodmítnul. Dlouho do pozdních nočních jsme diskutovali o Islandu.

Tato bezvýznamná zemička na severu se koncem letošního jara naprosto iracionálně rozhodla zahrát si na nedostupnou milenku a zmrazit žádost o členství v EU. Taková drzost! Víte, my v Bruselu jsme si vědomi svého silného postavení a jsme si také vědomi (a s tímto vědomím přichází i těžko únosná míra zodpovědnosti), že Evropa je v našich rukou. A ani trucovité gesto Islandu na tomto faktu nemůže nic zmenit.

Přirovnal bych to k výchově dítěte, kdy jako rodič víte, co je pro vašeho potomka nejlepší, ale on stále vzdoruje a až v dospělém věku přichází procitnutí. I já věřím, že za naše rozhodnutí, která v úřadech dnes a denně činíme, přijde ze strany občanů jednotné Evropy jednohlasné "díky".

Ale zpět k Islandu. Tato pitoreskní zemička, která má sotva polovinu obyvatel, co Franfukrt nad Mohanem, je pro evropskou ekonomiku stejně důležitá, jako jsou pro politika během jeho posledního volebního období důležité zájmy voličů. Tedy vůbec. Ale jedná se o bezprecedentní projev neúcty vůči Bruselu a věřte mi, že to nenecháme jen tak být.

Island plánuje referendum. Neříká kdy a nedává záruky, jak dopadne. Referendum považuji za stejný nesmysl, jako pokládat pětiletému děcku otázku, zda chce jít do školy. Co myslíte, že odpoví? Reykjavik a jeho fašistická vláda se rozhodla hlásat do světa, že se k jednotné Evropě otáčí zády. Prý nechtějí "cizí" rybářské lodě ve svých výsostných vodách, mají prý strach o živobytí svých rybářů. Cožpak si neuvědomují, že společně s regulacemi a vpuštěním lovců z jiných zemí vytvoří EU pro tamní rybáře také dotační systém?

Pili jsme se Štěpánem dlouho a vytvořili strategii, jak Island přimět k rozumu. Jejich esem v rukávu je pětasedmdesátiprocentní vývoz jejich úlovků a naším esem je pro změnu celní politika. A až se Bjork nedostane včas na koncert v jedné z evropských zemí, myslím, že i pan Ragnar, zpupný předseda tamní vlády, pochopí, že Brusel je Evropa a Evropa je Brusel.

<

Deník bruselského úředníka

 

Jmenuji se Regere Dividitur. Pracuji v Bruselu již dvě desetiletí. Do svého úřadu jsem nastoupil rovnou ze stáže pro jednu z institucí Evropského společenství. Již na gymnáziu jsem pochopil, že základem fungování lidské společnosti je solidarita, spolupráce a spravedlivé rozdělení veřejného bohatství. Teprve na vysoké škole mi došlo, že zmíněné je možno praktikovat jen v sounáležitosti s pravidly udržitelného rozvoje a že je nutné pomoci přírodě v boji s bezohlednými lidmi.
Ve svém úřadě bojuji za vaše blaho. Nejsem sice nikým volen, ale má to svůj účel. My v Bruselu zastáváme názor, že volený politik svá rozhodnutí vždy podřídí krátkodobým zájmům svých voličů. My ne. My se zodpovídáme jen svému svědomí, integraci a silné Evropě a tu můžeme vybudovat jen, když budou naše pozice v úřadě silné, pevné a neotřesitelné. Máme společný zájem. Blaho evropské společnosti. Nevadí nám, že některým našim krokům občané EU nerozumí. I oni totiž jednou pochopí, že nám šlo vždy jen a jen o štěstí jednotné Evropy.