Co je to ten běžný život?

Myslíte si, že žijete normální život? A jste spokojeni? Nedávno jsem se musel nad podobnými otázkami chtě nechtě zamyslet.

Bude tomu rok, jsem ryl ústy po dně. Na pár dnů jsem dokonce přišel o střechu nad hlavou a uchýlil se do svého pronajatého kombíku. Myslel jsem, že už nemůže být hůř. Denně jsem jako taxikář bojoval o přežití v ekonomické džungli. Podotýkám, že jedinou závislostí mi byl (a stále je) nikotin.

Nakonec jsem se s pomocí příbuzenstva postavil na nohy a přestěhoval do zahraničí. Tedy abych byl přesný, nejdříve jsem se přestěhoval do zahraničí a posléze postavil na nohy. A pak to přišlo. Už jsem se nemusel noc co noc strachovat o výši tržby, abych stihl včas zaplatit poplatky a nepřišel o vůz, koncesi a další "maličkosti". Ale najednou do mého života vstoupilo něco jako pravidelnost a řád. Začal jsem žít "normálně". Snídaně, plavání, do práce, z práce, popsat alespoň jednu normostranu slovy, která by dávala smysl, o víkendu do hor, nebo na pláž a v pondělí zase snídaně, bazén...

A moje nevypočitatelná povaha to nenechala jen tak. Když pravidelnost, tak pravidelnost! Ve chvíli, kdy se v mém světě objevily mantinely v podobě začátku a konce pracovní doby, musel jsem si vytvořit pevný řád ve všech sférách života. Ne 79 délek bazénu, ale osmdesát! A každý den! Pero na mě musí čekat u pravého okraje stolu, ne uprostřed. Začal jsem nosit jen černou a bílou, ostatní barvy mi najednou přišly rušivé. Mám rád věci ve škatulkách a pěkně pojmenované.

Nikdy jsem příliš neholdoval masným výrobkům, ale existuje výraz "skorovegetarián"? Ne, takže jsem svou nekonzumaci masa dotáhl a patřím do skupiny, která se nazývá vegetariáni. Stejným způsobem se ze mě stal abstinent. Zkrátka chci mít jasno. Takže mě dokáže vyvést z míry i můj pes, který náhle (a vážně nechápu proč) změní osvědčenou trasu každodenní procházky.

A najedou se přede mnou objevil problém, se kterým můj harmonogram nepočítal. Dovolená! Nyní jsem nucen docházet do práce v jinou denní dobu a co hůř, čekají mě dva týdny volna. Proč? Já nechci! K čemu to? Naprosté vybočení z řádu a zajetých kolejí! Vzpomněl jsem si, jaký odpor ve mně vyvolávají víkendy a teď mě čekají dva týdny neočekávaného. Když jsem si uvědomil, jaké skličující pocity ve mně dovolená asociovala, chtěl jsem si nafackovat. Ještě před rokem jsem žil život bez plánů na další den či hodinu a teď mě rozhodí dvoutýdenní volno? Dotáhl jsem svůj život do opačného extrému a cítím, že potřebuji změnu.

Můj způsob života v Česku jsem si zvolil jako jakýsi osobní vzdor. Moje jednočlenná armáda bojovala proti té všednosti, kterou zažívalo mé okolí. Od devíti do pěti v práci, pak "na jedno", o víkendu na chalupu, v létě do ještě většího horka, v zimě do ještě větší zimy a mně se z toho div ne zvedal žaludek. A teď jsem se stal jedním z nich. A navíc ještě papežštější než papež.

Co teď? Zakusil jsem absolutní anarchii i tzv. běžný život. Člověk by skoro hledal nějaký vhodný kompromis mezi tím. Ale já? Já ne. Znám jen mantinely. Černou a bílou. Mám pocit, že jsem se dočista zbláznil. A jak jste na tom vy?

-inosh-

Více mých článků a aktuality zde.

Tento způsob života mě občas nutí dělat bláznivé věci.

Tady je můj článek o dění v Pamploně, kterého jsem se letos zúčastnil:

Jak jsem (ne)běžel s býky - San Fermín 2012