Cena bydlení roste nejen kvůli EU, ale i kvůli zlenivělé, věčně do mobilu čučící mládeži

Už mě vytáčí to neustálé brblání o nedostupnosti bydlení. Tu kvůli spekulantům, tu kvůli Airbnb, tu kvůli obcím, že nestavějí startovací byty. Hlavní příčiny drahého bydlení jsou ale jen 4: EU, ČNB, socialisté a zlenivělá mládež.

Vzhledem k tomu, že jsem se rozhodl již nikam nekandidovat, mohu si na rozdíl od kandidujících politiků dovolit ten luxus a napsat článek popisující problematiku nedostupnosti bydlení pravými jmény.

1. Zlenivělá, na mobilech závislá mládež, svoboda v cestování

Dnešní doba nabízí daleko pestřejší možnosti jednak z hlediska trávení času, jednak z hlediska pestřejší možnosti vydělání většího obnosu peněz. Ale také i z hlediska možnosti jejich útraty. Já říkám zaplať pán bůh. Jenže ne každý je schopen rozumně a dlouhodobě uvažovat. Hodně lidí je finančně negramotných, není pro ně problém se zadlužit kvůli dovolené nebo koupi televize. Pro generaci "mileniálů" je často vyšší priorita v procestování světa a rychlý internet v mobilu, nežli vytvoření počáteční úspory pro pořízení vlastního bydlení. 

Nechci nikomu určovat, jak má trávit svůj volný čas nebo jaký telefon si má kupovat. To je každého svobodné rozhodnutí, za které by ovšem měl nést i zodpovědnost. Pokud si někdo pořizuje rok co rok smartphone za 10 tisíc s předraženým datovým tarifem třeba za 900 Kč měsíčně a do něhož pak 10 hodin denně čučí a sype fotky na instáč, tak ať se pak nediví, že na vlastní bydlení dosáhne jen stěží. Každý má holt svůj žebříček hodnot. 

To už i za bolševika uměli lidi více odkládat, navzdory dramaticky nižší kupní síle jednoho platu. A pokud zrovna neproběhla měnová reforma, dokázali si lidé našetřit i na svépomocí postavený rodinný domek. Jenomže kdo by se dneska pouštěl do stavby svépomocí? Možná pak časem, až se na Google Play objeví aplikace Míchačka a smartphony budou umět klást cihly.

2. Evropská unie a její hloupé směrnice

Hloupost EU nepředstavuje jen zákaz žárovek a výkonných vysavačů. Neustálou účastí na různých eko-bio-klima-konferencích zdegenerovaní eurokomisaři přistoupili k zásadnímu omezení dostupnosti bydlení. Především těch, kteří chtějí bydlet ve svépomocí postaveném domku. Trváním na nesmyslně přísných energetických standardech lidem stavbu prodražila o statisíce korun a některých aspektech znemožnila i svépomocné provedení práce. Například nucením instalace rekuperačních jednotek. Její instalace není úplně snadná, přínos je diskutabilní a lidem pak často pozdě dojde, že kvůli téhle rekuperační hovadině nebudou smět používat krbová kamna nebo digestoř s odtahem mimo budovu.

Nechci polemizovat o ekonomické výhodnosti zateplení domu např. 16 cm polystyrenem. Jenže mimo realitu odtržení úředníci požadují víc. Dokonce už lidem nepovolí vytápění přímotopy. Nutí jim za peníze zhotovené energetické průkazy, které se babrají v detailech, kolik wattů bude mít osvětlení. 

3. Socialismus, byrokracie, závist, blázniví památkáři

O některých byrokratických nesmyslech jsem psal nedávno v blogu 7 receptů, jak lidem ulehčit výstavbu rodinného domu. Obrovské kvantum všemožných institucí se dneska vyjadřuje i ke stavbě malého domečku, natož pak bytového domu. Zoufalá situace je v Praze, kde na schválení stavby čekáte i třeba 10 let. Hodit vidle do schvalovacího řízení může třeba kterýkoliv poskytovatel bezdrátového internetu, který se může novou stavbou cítit ohrožen, že mu bude stínit signál. Nedej bože, když pak nějaký ekofanatik na staveniště donese v baťohu křečka polního..

Památkářům by se měly přistřihnout křídla

Nerad bych házel všechny památkáře do jednoho pytle, ale v některých případech zůstává nad jejich rozhodnutími rozum stát. Například si jeden pán koupil v Jihlavě starý dům, ale pak zjistil, že do něj zatékalo. Nechal si udělat novou střechu, která ovšem nebyla podle představ památkářů. Tak dostal pokutu 20 000 Kč mj. za to, že na střechu umístil sněhové zábrany. Prý proto, že se dříve nedávaly. Další památkáři jinde požadovali, aby se krovy osekávaly sekerou. Opět z důvodu, že se to tak dělalo dřív.

Památkáři samozřejmě mají velkou zásluhu na předraženém bydlení v Praze. Kupříkladu když chtěl magistrát přestavět nevyužité radniční domy na luxusní bytovky, tak to památkáři zatrhli z důvodu, že by se musely bourat zdi. Vůbec jim nebylo líto, že za projektovou dokumentaci zaplatili Pražané 50 milionů korun.

Pseudopravicová ODS a TOP09 zvýšila daň z koupě nemovitosti na 4%

S jedním významným členem ODS jsem o tom mluvil osobně. Důvodem zvýšení prý byla tehdejší ekonomická krize, což mě tedy velmi šokovalo. Z této daně přitom vybere stát několik miliard korun, zhruba stejně, jako zaplatí na investičních pobídkách soukromým firmám.

Okamžitě zrušme příspěvek na bydlení. Všem bez výjimky!

Dávky na bydlení nespravedlivě zvýhodňují ty "sociálně slabé", kteří bydlí ve velkých bytech v centrech měst, zatímco obyvatelé menších bytů na okraji měst, či dokonce na vesnicích se na ně musí skládat. Zdravý a práceschopný člověk by neměl dostávat žádné dávky! Možná si někdo řekne, co si mají počít pražští důchodci, kteří stěží utáhnou nájem. Jenže co má dělat třeba takový skladník z Humpolce, 2 roky před důchodem, který bydlí v 2+1, tak ten má přispívat na nájem pražským důchodcům? Výplata selektivních dávek není spravedlivá. Senioři by měli mít takový starobní důchod, který umožní důstojné žití bez dodatečných příspěvků na dopravu, či na bydlení.

Zrušme veškeré dotace na podporu bydlení z veřejných peněz

Napadlo někoho spočítat, kolik vůbec stojí ti všichni úředníci, kteří mají na starost přerozdělování peněz na ten či onen dotační program? Takových programů je celá řada a další vznikají.

Na bydlení nemůže být automatický nárok

A i kdyby se odstranila veškerá škodlivá byrokracie a daně se snížily na rozumnou úroveň, pořád se může bydlení zdát některým drahé. Prostě to je zákon trhu, že v době prosperity jdou ceny nahoru a v době krize zase padají. Tak to prostě je a je to tak správně. Nemůže existovat univerzální nárok na bydlení v bytě 3+1 v centru města. Finanční situace mnohých rodin je způsobena totální nezodpovědností a finanční negramotností. Nedávno jsem viděl v televizi naříkat jednu matku samoživitelku, že stěží utáhne nájem a že nemá na zaplacení kroužků pro děti. Prostřednictvím rádia by možná vyvolala soucit, ale v televizi byly vidět na stole cigarety a luxusní mobil. Paní měla barvené vlasy, nechybělo tetování a na sobě rozhodně neměla oblečení z druhé ruky. Takových rodin nebo jednotlivců je celá řada. Jenomže jaký jim dávají naši vrcholní představitelé příklad? Třeba taková ČSSD - místo aby platila své závazky, tak vesele utrácela peníze za přiblblou a prázdnou kampaň.

4. ČNB jako zdánlivě nevinná instituce

Nechci zacházet do hlubokých detailů, ale snad každému musí být jasné, že pokud bude Česká republika svoji měnu uměle oslabovat, zlevní tím své nemovitosti a pro zahraniční subjekty bude výhodné je nakupovat. Těžko říct, jestli si to členové bankovní rady běhen svého  rozhodování uvědomovali, ale dost možná viděli jen podporu exportních firem a nic víc.

Dalším zločinem ČNB (ale i jiných centrálních bank, včetně ECB) je tzv. kvantitativní uvolňování peněz. Nebili tisknutí peněz nových. Tenhle trik sice pomáhá relativně snižovat státní zadlužení, vlastně celkově pomáhá všem dlužníkům, ale na úkor lidí, kteří si vytvářeli úspory na pořízení nemovitosti.

Nebezpečné hypotéky

ČNB dlouho udržovala slabou korunu a tím tudíž i nízké úrokové sazby. Hypotéky byly a stále jsou nepřirozeně levné, což mnohé mladé rodiny nalákalo k předčasnému zadlužení, aniž by měli naspořenou bezpečnou sumu. Pak už stačí, aby se v životě přihodila byť jen drobná komplikace, jako zlomená noha, zabavený řidičský průkaz, nebo vzestup úrokové sazby a rázem je na nemovitosti exekuce. Řešením by ovšem neměly být státem uvalené restrikce pro nárok na získání hypotéky, ale masivní kampaň varující před nebezpečím hypoték bez dostatečných úspor.