Evropská unie je v ČR vnímána vesměs negativně. Dříve jsme byli spíše výjimkou v Evropě, avšak dnes se ke skeptickým Čechům přidávají další státy a zdá se, že když už ne rozpad EU, tak její zásadní změna je nezvratná. Jaká by mohla být a kde udělali soudruzi z Bruselu chybu?
Podle mnoha světových komentátorů byla největší slabinou integrace její rychlost. Nechci říkat, že vývoj EU byla hurá akce, protože především zezačátku byla EU (tehdy ještě ES) myšlena především jako pojistka na ochranu míru, obnovy válkou zničené Evropy a rozvoj vzájemné spolupráce mezi státy, ale v poslední době mám pocit, že EU jde stále více směrem, který ji dostal tam, kde je.
Dalším posunem byla snaha o zavedení čtyř svobod (svobodný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu) což byla určitě výborná myšlenka a tento vnitřní trh je téměř dobudován. Zatím se příliš nedaří realizovat volný pohyb služeb (což vidí mnoho lidí jako klíčovou svobodu, už vzhledem k tomu, kolik % hdp se dnes ve službách vyprodukuje). Volný pohyb osob nám začíná také pokulhávat, vzhledem k tomu, že některé státy si přejí mít možnost zavést kontroly na hranicích až na dva roky. Volný pohyb zboží je trnem v oku snad nejvíce lidem, protože v něm vidí hlavně "polské svinstvo" a "likvidaci domácí produkce". Částečně tito lidé pravdu mají, ovšem bonus v tom, že mají nižší ceny potravin a ty opravdu schopné firmy mohou vyvážet už nevidí.
To jsem trochu odbočil, důležité je říct pravděpodobnou příčinu dnešního stavu EU a tou je (jak si šuškají i vrabci na střeše) velmi rychle postavená a ne zcela promyšlená měnová unie. Ta vznikla v roce 1999 a tehdy nikdo nějak neřešil, že například Řecko, které téměř nic neprodukuje (a navíc zatajuje stavy svých financí) a Německo, které je tahounem celé evropské ekonomiky, naráz budou mít stejnou měnu. V době prudkého růstu to samozřejmě nikomu nevadilo, ale pevnost (nebo slabost) unie se logicky ukáže až ve chvíli krize.
Dnes stojíme v situaci, kdy si některé zodpovědné státy kladou otázku, zda jim společná měna stojí za to, aby platili cizí dluhy. Finsko už řeklo, že jim to za to nestojí. Problémem zůstává, že pokud by stejná měna zůstala ve stejné podobě i nadále, tak to bude znamenat prakticky nepřetržitý tok peněz z bohatého severu na chudý jih. Bankovní ani jiné unie na tom nic nezmění. Možná je na čase zkusit jinou cestu - cestu mírné dezintegrace. Ponechat věci, které se osvědčily a zrušit eurozónu v současné podobě (ať už návratem jihu k původním měnám nebo zavedení dvourychlostního eura). Čtyři svobody ano, společná měna všem (slabým i silným) ne.
Druhým problémem, který je dnes trochu v pozadí ekonomické krize je určitě deficit demokracie v Evropském parlamentu. Věta "rozhodují o nás nikým nevolení úředníci" totiž začíná být zaběhlou formou kritiky a možná by si vzdálenost europoslanců od svých voličů měla uvědomit i sama EU a pokusit se o jistou reformu svých institucích.
Na závěr mohu jen zopakovat to co jsem psal na začátku - EU stojí na křižovatce, buď pozitivní změna nebo zánik.
