Světlo vs. "Světlo"

Moc často na to nemyslíme, ale moc dobře víme, že bez světla nemůžeme žít. Občas stačí malý výpadek elektřiny na pár hodin v noci a teprve pak si uvědomíme, jak je pro nás světlo důležité. 

Světlo nám ukáže vše, co je kolem nás, světlo nás může zahřát, světlo má vliv na serotonin v těle, důležité vitamíny a každý den se těšíme, že přijde hezký sluneční den a zrovna teď v zimě dokážeme víc než kdy jindy ocenit slunečný den. Podobným způsobem, ale mnohem hlubším, funguje Boží světlo. Ten, díky kterému existuje celý vesmír, náš svět a díky kterému naše příroda může žít a dostat své "přírodní zákony". Díky Němu naše srdce buší a náš mozek myslí. Je to světlo, které stejně jako oživí samotné slunce, oživí i hvězdy a i to nejmenší v přírodě, třeba i jednu mikroskopickou bakterii. Samozřejmě myslíme jiné světlo, než světlo, které známe například od slunce. Sluneční světlo je pro nás jen příklad, abychom pochopili, co je obrovské nekonečné světlo, které nelze pochopit. Je to světlo, které spojuje všechny atomy a i menší částečky do spojení, které se pak odhalí ve tvaru člověka, zvířete, stromů nebo planet. Bez této dokonalosti bychom tady ani nebyli. 

Oproti tomuto světlu existuje falešné světlo, které je ale doopravdy celá tma. Kdybychom chtěli nevidomému vysvětlit rozdíl mezi světlem a tmou, jen těžko by to pochopil. Můžeme mu například zkusit vysvětlit, že když je světlo a slunce, je větší teplo a když není světlo, je zima. Nebo může pochopit podle zvuku hodin, jestli je den nebo noc, ale nikdy nepochopí, co opravdu znamená světlo a tma, protože ve chvíli, co mu pustíme topení, může myslet, že přišlo světlo a nebo když se mu rozbijí hodiny, může si myslet, že je den. 

Tak to může být i s Božím světlem. Občas některé příjemné zážitky můžeme vykládat jako světlo, stejně jako si nevidomí vyloží topení v noci jako největší světlo a den. Bohužel i dnes není jasné, co je doopravdy světlo a co je tma, co je pravda a co je lež. Občas ani nevíme, jestli doma máme světlo z žárovky nebo je to světlo, co přijde od slunce. Sluneční světlo lze nahradit falešným a umělým světlem od žárovky stejně jako lze špatné věci vyložit jako dobré. Často to děláme jen abychom měli čisté svědomí a nebo, když to řekneme upřímně, abychom nemuseli přiznat chyby, abychom nemuseli nic měnit a dělat si vše, co se nám chce. A důležité je zdůraznit, že to zlo nechce Boží část v naší duši, ale tzv. Jecer Hara (=touha páchat zlo), která je v nás schválně, abychom mohli v životě odolat, ovládnout se a získat blízkost Boží, která není zadarmo. Víme totiž, že "bez práce nejsou koláče".  

V období druhého Chrámu v Jeruzalémě, 200 let před jeho zbořením, začali proti Božímu světlu bojovat Řekové. Řekové totiž sloužili svému tělu a tělo byl jejich bůh. Už od prvních Olympijských her, které mají kořen v městě Olympia (Řecko), vidíme, že jde jen o fyzické zbožňování a opěvování vlastního těla a svalů. Řecká kultura vždy s obdivem těla souvisela a i když se podíváme na jejich sochy, jsou to vždy svalnaté postavy. Řekům vždy vadilo a děsilo je, že je něco víc, než tělo. Báli se Božího světla a svátosti. A ti, kdo žili podle Božího světla a nejvíce ho pochopili, byli Židé v Izraeli, kteří sloužili Bohu v Chrámě ve stavém městě Jeruzalém. Tam jsme mohli vidět kombinaci materiálního a duchovního světa v ideálním balancu, jak použít materiální krásu tohoto světa, abychom sloužili našemu Stvořiteli. Sílou tam byla víra v jednoho Boha. Ta stejná víra, která chtěla po Židech, abychom dodrželi Šabat, abychom dělali obřízku 8. den po narození chlapce a abychom díky kalendáři mohli lépe sloužit HaShem. Když Řekové chtěli ničit Izrael, nechtěli nás zabít fyzicky, protože by to bylo proti jejich myšlence "posvětit tělo", ale chtěli zničit národ Izrael asimilací. Věděli, že Židé bez Šabatu a obřízky, kterou má každý muž, přijdou o smlouvu, kterou s námi uzavřel Bůh a že bez zavedeného židovského kalendáře nebudeme moci naše svátky dodržovat. Řekové tím pádem dali zákaz dodržet Šabat, obřezávat a posvětit nový měsíc. Fakticky, i když Řekové měli několika násobnou přesilu, jak fyzickou, tak počtem, světlo nakonec vyhrálo proti tmě a Řekové válku prohráli. Čistí vyhráli nad nečistými, spravedliví nad zlými a slabší nad silnějšími a menšina nad většinou. 

Hlavním zázrakem nebylo zrovna to, že jsme zvítězili a také to není hlavní důvod pro oslavu Chanuky. Zákon v Chrámu byl takový, že každý den, velekněz (Kohen Gadol) musel zapálit menoru (velký svatý svícen v Chrámu) a k tomu musel být použit jen čistý olivový olej, kterého se nedotkl nikdo jiný než kněží v Chrámě (již od výroby). Nádoby s čistým olejem byli proto vždy zapečetěny a podepsány veleknězem. Řekové to věděli a proto schválně všechny nádoby otevřeli a tím znečistili. Moc dobře věděli, jaký duchovní význam to má. Po tom, co jsme vyhráli, chtěli jsme zapálit menoru v Chrámě, ale bohužel nikde nebyl žádný čistý olej. Nakonec se přeci jen zázračně objevila jedna nádoba, která ale měla vystačit jen na jeden den (1 nádoba = 1 den). Vytvoření nového košer oleje by trvalo 7 dní, ale i přesto byla menora zápalena. Zázrak, který pak viděl celý národ Izrael byl ten, že olej, který měl hořet jen jeden jediný den, hořel 7 dní navíc, tedy celkem 8 dní! Od té doby bylo přikázáno každoročně zveřejnit zázrak, který se stal a děkovat za něj. Chanuka je svátek výhry světla nad temnotou. Výhra ducha nad tělem a výhra víry nad filosofií. Výhra v jednoho Boha, který nám dal návod pochopit, co je světlo a co je falešné světlo. Každý rok vychází svátek Chanuka (starý 2 tisíce let) "náhodou" na dost podobné datum jako mnohem mladší "svátek", který ze sebe také dělá "světlo". Je to "svátek", který se už od začátku prosince snaží násilně řvát všude, kam se podíváme: "Já jsem světlo". Člověk, který nic nespáchal a je si tím jistý, nemusí nikde křičet, že je spravedlivý a zrovna ten, který doopravdy něco spáchat, tak se snaží obhájit a všude hlásit svou "spravedlnost". Podle židovského zákona můžeme zápálit svíčky na chanukiji pouze opravdovým plamenem, tedy bez elektřiny a bez zbytečných vizuálních efektů. I jediná malá svíčka splní své poslání a je košer pro oslavu Chanuky, protože pravda nemusí "řvát". 

Naším cílem je povzbudit duši, kterou v sobě máme a rozdmýchat skryté plameny, které u některých lidí hasnou. Pojďme všichni pomocí naší duše a Božího světla vyhrát nad zbytečností a lží a tím se pozvednout nahoru. Zrovna letos, kdy se křižuje první den Chanuky a 24. prosinec se nebudeme plést a poznáme, co je opravdové světlo a co si na světlo jen hraje. Pojďme se vyléčit, ať nedopadneme jako ten nevidomý a rozdělme mezi svátkem, který podpoří naši duši a nebo "svátkem", který jen dokáže, jak jsme chamtiví, konzumní a tělesní jako ti Řekové. A tím uděláme Světlo Všude!