Vicious – když se hvězdy hádají

Málokdy hodnotím jakýkoli seriál po prvním dílu (a kousku). Nicméně v tomto případě se prostě nedá odolat. Vicious je na jednu stranu laciná studiová sitcomová záležitost obsahující repliky a gagy už mnohokrát viděné a doplněné nahraným smíchem. Na druhou stranu je tento sitcom předveden stejně fantasticky, jako kdyby si Hercule Poirot otevřel školu společenského chování.

Že je Ian McKellen homosexuál, to se ví už dlouhé roky. U nás to vešlo ve větší známost v momentě premiéry Jacksonova Společenstva prstenu, kde se ujal role Gandalfa. Nebo asi už předtím, když se zjevil v X - Menech jako démonický a zároveň velmi charismatický mutant Magneto.

Derek Jacobi se na našich obrazovkách asi zase tak často nevyskytl. Osobně si ho pamatuju pouze v roli benediktinského mnicha Cadfaela v seriálové adaptací detektivek Ellis Petersové a v drobné roli Mastera z Doctora Who.

Trochu novinkou pro mě nedávno bylo, že tito dva jsou životní partneři. Ale vzal jsem to na vědomí stejně lehce, jako když Hugh Laurie napsal Obchodníka se smrtí.

Legrace tu ale začíná v momentě, kdy tito dva homosexuální herci hrají to samé i v sitcomu – Vicious je tak místo, kde Ian McKellen a Derek Jacobi hrají sami sebe. Ještě mezi ně přidejte oblíbený vztah lásky – nenávisti a vznikne vám úžasný herecký koncert. Kromě toho je na obou hereckých osobnostech – Sirech - vidět, jak si každý záběr neuvěřitelně užívají. Ano, přehrávají, ale přehrávají schválně a bravurně. Vicious je v podstatě takový meta sitcom. Jakoby si všichni herci řekli – uděláme sitcom, bude to vlastně hrozná pakárna a budeme si z toho vevnitř toho sitcomu dělat hroznou srandu a hlavně těm smráďatům ukážeme, jak se to hraje. A víte, co je nejlepší? Ono to funguje.

Stejně jako když se Bruci Willisovi ve Smrtonosné pasti stačí jen zle podívat do kamery a milovníci oldschool kriminálek se tetelí blahem, tady stačí, aby se na schodech objevil McKellen aka Freddie a vynadal telefonujícímu Stuartovi, že skučí tak, až ho to vzbudilo.

Osobně jsem se bavil od začátku do konce. Za prvé mám oba herce moc, moc rád, za druhé mě vždycky potěší kousky, kde si můžu mnoho scének přehrávat opakovaně. Vicious je vlastně hrozně zvláštní kousek a nejsem schopen odhadnout, jaký tvar a hodnocení si nakonec získá. Ale kdoví, třeba jednou přijdou zcela jiné druhy zábavy a možná tady na tom budeme jednou dětem ukazovat, jak v roce 2014 uměli dva vynikající Britové hrát i věci naprosto jednoduché a bez účasti hutné omáčky digitálních triků.

So let them shine...