Kateřina Pešková: Svět bez konce

Kniha Kateřiny Peškové Svět bez konce mi přistála v mailu na základě mého vlastního výběru knihy k recenzi. Název mě zaujal a že jde o druhý román autorky, jsem se dověděl až při hledání dalších informací. Její prvotinu jsem nečetl.

Knihu budu hodnotit ve třech směrech, které se kvalitou liší. Za prvé po formální jazykové a textové stránce, za druhé ohledně námětu a za třetí ve věci přístupu k tomuto námětu.

Po formální stránce jazyka a úrovně psaní nemám knize celkem co vytknout. Kateřina Pešková používá adekvátní výrazivo, nezabíhá příliš do popisů a její Boston i další místa a lidé v něm jsou uvěřitelní. Vyjádření ruchu města nebo počasí je tak akorát pro to, aby si čtenář uměl představit scénu děje, ale nemusel louskat vyčerpávající popisné odstavce popisující kapky vody, které se rozprskávají na dláždění.

U některých průpovídek nebo rozhovorů na začátku jsem si sice říkal, proč čtu stále ty stejné fráze, jaké jsem už četl kolikrát na jiných stránkách nebo v titulcích amerických seriálů. Autorka je ovšem částečně vyvažuje jinými komentáři postav, které do situace přesně sednou. Když stresovaný reportér zvedne naštvaně telefon, chtěl jsem v jiném slovosledu říct přesně to samé, co on.

Hlavní zápletka knihy se zjeví až asi ve třetině svazku, ovšem její lehké signály jsou s příběhem již od začátku. Čtenář jim ale asi nebude přikládat přílišnou váhu. Vyskytují se ale občasné vypravěčské berličky, aby nezmizela chuť číst dále díky příslibu něčeho tajemného, co se schovává v koutech a stínech v pozadí.

Pokud jde právě o ústřední motiv, není špatný a nabízí spoustu možností jak zapletení, tak i řešení. Sice byl zpracován již mnohokrát, jak knižně, tak filmově, ale to nebrání jehoriginálnímu či stylovému podání. Odkrývá rysy a sklony společnosti ve vypjatých situacích, stejně jako onu zmíněnou roli jednotlivce při obecné kalamitě, kterou slibuje již anotace knihy. Dopředu nevíte, kdo jedná v jakém zájmu, jestli ve svém nebo cizím. Ani nevíte, kdo se vlastně komu zodpovídá a jestli jedná na vlastní pěst, nebo jestli má za sebou ozbrojené komando a dekret, který jej opravňuje převzít pod svou kontrolu policejní stanici.

Bohužel ale v tomto případě je motiv vláčen po počtu stran, kterých mohlo být klidně jen něco málo přes dvě stě a věci by to prospělo. Vzhledem k tomu, jak byl počátek knihy rozvleklý, je konec krátký a v mnoha směrech neukončený a vyznívající do ztracena. Zdůvodnění motivů a zodpovězení otázek je obsahem několika odstavců a vlastně jednoho krátkého monologu, s čímž si musí čtenář i postavy příběhu vystačit. Rozuzlení je z těch, u kterých si většina řekne: Kde už jsem tohle sakra četl nebo viděl? V mém případě šlo o krátké ,,Hmm..Aha.“ během nedělního třetího šálku kávy. Chybí uzavření osudu několika klíčových postav, přičemž na vyřešení této absence by bohatě stačilo pár vět v epilogu. Nemám rád překombinované závěry typu deus ex machina, ale tady by jeden dva slabší zásahy shůry celé věci neškodily. Působí to trochu, jako když před sebou již vidíte cílovou pásku, od které vás dělí nějakých sto metrů a dvacet metrů před ní odbočíte někam do lesa.

Nelituji, že jsem si knihu vybral, ani že jsem jí věnoval několik večerů a na disku si ji nechám. Otázkou je, jestli si na ni třeba za půl roku ještě vzpomenu.

Řemeslná stránka: 85 %

Výběr tématu: 60 %

Zpracování tématu: 40 %

Celkem: 62 %

Verdikt: Řemeslně dobře odvedený průměr.

http://knihy.idnes.cz/eknihy/sci-fi-a-fantasy/thrilery/svet-bez-konce.html