„Our world is about to break…tormented and attacked….lost from when we wake…with no way to go back…“
Touto znělkou na pozadí explodujícího města, ve kterém Avengers zrovna bojují s vyslanci Hydry, začíná jeden z nejlepších animáků za posledních pár let.
Mnohovesmír Avengers z dílny Marvelu toho má za sebou víc než dost. Alternativní verze, časové osy, postavy v několika provedeních a to je jen ochutnávka. Jejich komiksy jsem nikdy příliš nečetl. Nebylo to tím, že by mě nelákaly, ale nikdy jsem si na ně nenašel příliš času a nikdy nepronikl do jejich pořadí.
Když ale začaly přicházet první filmy o jednotlivých postavách tohoto univerza, jako každý ctitel superhrdinů jsem zaplesal. Větší zaujetí tedy začalo až s Iron Manem, Thorem, oběma díly Hulka a samozřejmě Avengery jako celovečerákem.
Pak kolem mě problesklo několik zpráv o seriálu. No a zabralo jen pár hodin, abych si připomněl dávné časy, kdy jsem vstával ráno kolem sedmé, abych na starou VHSku narval několik dílů Spidermana. Tentokrát jsem sice jen obsadil několik GB na disku notebooku, ale nadšení bylo stejné.
A v momentě, kdy jsem uslyšel první tóny té hrozně vlezlé znělky (kterou jsem si pustil asi padesátkrát za sebou a dodnes ji používám jako budíka pro ranní meditaci), byl jsem ztracen.
Avengers The Earth Mightiest Heroes nabídli ve správnou chvíli přesně to, co se nedalo uskutečnit ve filmech – důkladnější pozadí všech postav, jejich rozvoj a střety s hrozbami, na které filmové plátno asi ještě čeká.
Je tu všechno a v té nejlepší formě. Wasp, Ant – man, Black panther, alieni převlečení za Kapitána Amerika (možná i naopak) a samozřejmě S.H.I.E.L.D.
Mimochodem – na Nejmocnější hrdiny světa navázali Avengers: Sjednocení, kteří jsou ovšem někde zcela jinde. Přestal jsem je sledovat po několika dílech za prvé kvůli absenci solidnější znělky, ale hlavně pro jejich hrozně dětskou stylizaci. Postavy změnili svoji vizáž a celé je to takové…prázdné.
Avengers The Earth Mightiest heroes byli totiž přístupní i (a kdoví jestli ne hlavně) pro starší publikum, což se odrazilo i na nevyrovnanosti charakterů. Nejsou to žádní Dušínové s odznakem v klopě. Jsou to hrdinové, kteří se občas pořádně rafnou mezi sebou, často musí volit mezi morálně špatnými alternativami, ale stále jim jde o to, aby se svět v aspoň relativním klidu dočkal dalšího úsvitu a slunce vyšlo na stejné straně.
Tohle zvládly dvě série Avengers na výbornou a já jim za to děkuji.
Takže až se vás zase někdo někdy zeptá, jaký má opravdu význam heslo Avengers Assemble, odkažte ho s čistým svědomím právě na tuto sérii.
PS: Na youtube je mnoho hraných verzí úvodní znělky této animované série a rozhodně stojí za to. Když se jí asi nikdy v hrané verzi nedočkáme, tak aspoň něco…
