Po nadšení z Egypťana Sinuheta a zklamání z Obratníku Raka se zamyslím nad tím, jak je kruté zabít ptáčka...
Harper Lee - Jako zabít ptáčka (To killl a Mockingbird)
Toto dílo moderní americké klasiky oceněné Pulitzerovou cenou k mým čtenářským restům nepatřilo. Nestydím se přiznat, že jsem o jeho existenci dlouho neměla ani ponětí. Důvody jsou jako vždy neznámé a dnes už těžko zjistitelné. Jedno vím jistě, tento příběh ve školních osnovách v 70 tých letech nefiguroval. Možná to bylo nepružností systému - kniha byla vydaná v roce 1960, spíše tam ale něco navzdory boji pri rasové nerovnosti režimu vadilo, ale tehdy se americké klasice ze zřejmých důvodů prostor stejně moc nedával - Hemingway, Steinbeck, Draiser a pro jistotu ještě Whitman, aby se neřeklo, a tím to končilo.
Ale to teď není důležité. Důležité je, jak jsem se ke knize dostala Nikdo z mých sečtělých přátel ji nečetl, nikdo mi ji nedoporučil. Bylo to přes americké filmy a seriály, kde nebylo možné si odkazů a zmínek na toto dílo nevšimnout. Zde je na místě uvést, že současné seriály a samozřejmě nejen americké, ale britské, nebo severské jsou často velmi inspirativní a kromě detektivních a akčních zápletek, lze zde nalézt mnoho zajímavého z oblasti kultury, historie a politiky. Mám na mysli, samozřejmě, produkci renomovaných stanic jako HBO, Netflix, apod.
Ale zpět ke knize , která nám vypráví příběh úžasné, ač neúplné rodiny tvořené neuvěřitelně mravným a chápavým otcem Atticem a nádherně neposednou dcerou přezdívanou Scaut a synem Jemem, kteří se octnou a čelí soukolí odporného bezpráví. Přesto je kniha humorná a neuvěřitelně moderní a inspirativní. Myslím, že po jejím přečtení chce mít každá dcera otce jako byl Atticus a každý otec dceru jako byla Scaut.
Krásný čtenářský zážitek jsem si umocnila filmem z roku 1962 , kde Gregory Peck hrál Attica tak, že předčil literární předlohu.
P.S. ten ptáček - symbol nevinnosti má být drozdec mnohohlasý (píše WIKI).
