V minulém příspěvku jsem žasla nad svou neznalostí nejznámějšího románu Mika Waltariho Egypťan Sinuhet a z vlastní nedokonalosti jsem vyrobila přednost. Nyní se polepším a na férovku přiznám, co jsem "nedala".
Za další můj čtenářský rest jsem vždy považovala americkou klasiku Obratník Raka.
Kniha Henry Millera Obratník Raka byla vždy prezentována jako výjimečné kultovní dílo nabité nespoutanou erotikou na hranici pornografie, jako bible Beat Genaration. Tedy jako to, co jsme toužili číst, a nebylo nám dopřáno.
S tímto předpokladem jsem knihu o světě bohémů Paříže 20 tých let konečně otevřela s úmyslem ponořit se do víru příběhu, který vzbudil svého času tolik vášní a odporu, že byl v USA zakázán, stejně jako další autorova díla. Bohužel se dostavilo obrovské zklamání. Příběh se nekonal a podrobně popisovaný sex, zoufalství chudoby a vulgarismy mně k čtenářskému zážitku nestačily.
Kniha byla pro mě nezáživná, neudržela mou pozornost a dočetla jsem ji s bídou do poloviny. Všechno špatné pro něco dobré, říkám si, alespoň se nedostavila deprese, kterou čtenáři Millerových děl často údajně pociťují. Ale teď vážně. Jsou knihy, které můžeme číst v jakékoliv životní etapě a vždy nás osloví. Také jsou ovšem knihy, které se mají číst v jistém věku a v jisté době a mezi ně, podle mého soudu, Obratník Raka patří. A protože se snažím být objektivní , musím přiznat, že jsem podcenila skutečnost, že Henry Miller byl surrealista a v surrealistických dílech budeme příběh hledat marně.
Ale červík pochybnosti hlodá a hlodá.... Mám to zkusit znovu? Poraďte, kdo jste četli a došli k čtenářskému naplnění. Děkuji.
