České Vánoce

„ Nechte si vašeho amerického Santu Clause a neberte nám našeho českého Ježíška! “ Co na tom, že Santa není americký,  Ježíšek není  český,  a že  ho  většina z nás vůbec nezná.  Anebo už to v době koronakrize neplatí ?

Tak to by byla dobrá zpráva.

Každoročně touto dobou docházelo  v  naší, převážně ateistické společnosti,  k zajímavému úkazu, kterým  byla  mobilizace  bojovníků za „České Vánoce“ . V  duchu  hesla „ Kdo za pravdu hoří…“  povstali  tito noví bojovníci  proti nebohému  Santa Clausovi,  nepříteli a przniteli všeho, co považovali  za českosvaté.

Protože historie   se  neopakuje,  ale rýmuje, jak praví klasik (Mark Twain), nabízí se  srovnání s dobou nedávno či  dávno  minulou, záleží na   tom, zda patříme  k pamětníkům,  nebo k pouhým  „současníkům.“  Tehdy to ovšem byl nebohý Ježíšek, o kterém se nesmělo,  a co  bylo ještě horší, ani neslušelo mluvit!  Nicméně je zde, to musím přiznat, jeden velký rozdíl. Ježíška zakazovala tehdejší státní moc   a   proti Santovi  brojil  svobodně sám lid.

Musíme si tedy položit otázku, co to vůbec  jsou, ty  České Vánoce? 

Má odpověď nebude populární.  České Vánoce jsou v obecné rovině  láskyplný paskvil. Čest výjimkám. Paskvil, který se skládá z postavy  fyzicky nedefinovatelného  Ježíška  jako  dárce, lépe řečeno  s  Cimrmannem   pouhého donašeče  dárků, z návštěv  blízkých a příbuzných  a sledování pohádek.  Záměrně neuvádím  úklid a  konzumaci příslušného dobrého jídla a pití, to by bylo klišé a stejně si myslím, že už se ve většině rodin od toho přehnaného  uklízení, přejídání   a přepíjení  dávno upustilo. Pokud ne, je to ještě horší , než jsem si myslela.

Samozřejmě jsou rodiny a není jich málo, co pohádky tolik nesledují a  vánoční svátky využijí k pobytu na horách a sportu.    Ti  to ovšem asi budou mít letos ztížené.  Přesto se  tím  dostáváme k  jádru pudla.   Veškeré svátky, představují pro většinu  Čechů  hlavně  dny volna, ať už je prožijí jakkoliv. Vánoce, Velikonoce  a další církevní svátky,  nejsou samozřejmě výjimkou.  

Bohužel, nejvášnivějšími bojovníky za Ježíška jsou právě  ti,  co vykřikují, jak nenávidí náboženství. Vánoce jsou  přitom jedině a pouze   o narození  Ježíše  Krista   a   křesťané je tak  slaví  jako svátky naděje  a vůbec neřeší, kdo přináší  dárky. Je paradoxem,  že Ježíšek nosí dárky snad vlastně jen v ateistickém Česku a na jihu Německa. V dalších křesťanských zemích jsou dárci  různí:  Již zmiňovaný chudák Santa Claus v USA, kam přišel z   Finska,   děda Mráz v Rusku,  Pére Noel ve Francii, Father Chrismas v Anglii, vousatý skřítek Julenissen v Norsku, Mikuláš v Polsku   a dokonce čarodějnice Befana v přísně  katolické Itálii, a tak bychom mohli pokračovat…...

Je  kruté říci celou nahou pravdu, že ty naše slavné české Vánoce, pokud neobsahují   ten  hlavní  křesťanský motiv  zrození a naděje,  jsou  bohužel naprosto vyprázdněné.  Takže je logické, když   nám bylo „ vzato nebe“, že  nastává nutkavá potřeba tu prázdnotu  něčím vyplnit.

 Svědčí o tom až ta  zvrácená obliba pohádek, a to nejen o Vánocích, ale i o Velikonocích   a  státních svátcích.   Vezměte  rozum do hrsti a zeptejte  se  se mnou:  Co to proboha s námi je?  Proč  Česká televize již léta reaguje na všechny svátky vysíláním pohádek a lidé na to slyší, lépe řečeno vidí?  Proč slavíme narození  a  zmrtvýchvstání  Ježíše Krista,  příchod Cyrila a Metoděje na Moravu, upálení Jana Husa, vznik naší republiky, stejně jako vítězství nad  fašismem   nebo komunismem  sledováním pohádek ?   To přece nedává žádný smysl.

Pro úplnost uvádím, že v daném případně ještě můžeme  pochopit vysílání pohádek klasických, z nichž  některé mají morální nebo vlastenecký náboj, ale ta   plejáda slátanin, pohádek za každou cenu, takových  těch pseudopohádek  s Jiřinkou v hlavní roli,  to je  ovšem peklo.  

Pokud jsme celý život  prožili  jako  ateisté,  těžko   křesťanskému dogma o narození a zmrtvýchvstání uvěříme.  Ale zkusme  vzít Vánoce  jako symbol víry v  lepší příští a  v adventním čase se zamyslet, co pro nás tyto svátky  znamenají. Zapálit si svíčku na adventním věnci každou příslušnou neděli při sledování adventních koncertů a poslat alespoň minimální příspěvek potřebným,  je povznášející pocit, to potvrdí každý, kdo tak činí pravidelně. A na Štědrý den se těšme  z naděje, kterou  vždy přináší narozené dítě a zamysleme se nad tím, že pokud jsou tyto svátky slaveny už téměř 2000 let, tak to asi pro naší společnost něco znamená.  A buďme tedy  shovívaví  k Santovi, který je jen jedním z mnoha donašečů  dárků a vůbec nás neohrožuje.

A pokud už budeme odpočívat u televize, zkusme si pustit namísto sice krásné,  ale stokrát omleté pohádky o  pyšné nebo   zlatohvězdné  princezně  třeba  některý z mnoha filmů s biblickou tématikou. Bible je kniha knih, nejslavnější a nejvíce překládaná kniha na světě, nemusíte věřit v boží existenci, abyste neocenili ty nádherné biblické příběhy…. Většina z nich jsou filmy skvěle natočené, od renomovaných režisérů  a  s dobrými  herci.

Prostě zkusme  zaplnit tu  televizní  potřebu duše   o  Vánocích něčím  klasickým, ušlechtilým  a  s prominutím „ k věci“ , než pohádkou „ O princezně , která ráda louskala oříšky…..“

Takže krásný adventní a vánoční čas vám všem a v roce 2021 jen samé dobré zprávy.