Chorvatsko - tak krásné a tak blízko…., tento slogan cestovních kanceláří je kupodivu pravdivý, ale pozor, ať vás nezláká k cestě k vysněnému cíli autobusem.
Jsou prázdninové destinace, kterých lze dosáhnout pouze letecky, pokud ovšem nepatříme mezi milovníky adrenalinového cestování jako je Trabantem do posledního dechu nebo Na motorce kolem světa.
Při cestě do Chorvatska , které je pro nás nejbližší, však máme na vybranou. Na dovolenou tam se dá sice cestovat také letecky, ale i autem, vlakem nebo autobusem s některou z cestovních kanceláří. Možnost volby. Obecně úžasná věc, to co dělí člověka od jiných tvorů. Mít na vybranou …Tato možnost se nám však letos stala osudnou. Vybrali jsme si totiž cestování autobusem. „Vždyť Istrie, konkrétně Rabac, je tak blízko, je zbytečné letět, je zbytečné jet tak dlouho vlakem, busem to zvládneme jako už několikrát.“
Kdysi renomovaná cestovní kancelář Čedok nezajišťuje dopravu svých klientů sama, ale prostřednictvím společnosti GUMDROP s.r.o. S tím jsme měli zkušenost již předloni při cestě z Makarské, kdy nám bylo divné, že jsme už v Bašce Vodě museli přesedat do jiného autobusu. Tehdy se ovšem řidič ještě omluvil a jako satisfakci jsme dostali v dalším autobusu občerstvení zdarma. K přesunům a dlouhému čekání pak docházelo i v Čechách. Takže kontrolka v hlavě zablikala, když jsme si zájezd do Rabacu kupovali a dozvěděli se, že Čedok stále využívá služeb tohoto dopravce. Bohužel brzy zhasla, vždyť „ Rabac není Makarská, budeme tam i zpět mnohem dříve.“
Naše cestovní martyrium začalo na místě srazu v Ústí nad Labem, kde jsme poctivě byli o 15 min. dříve. Spolu s dalšími cestujícími z okolních měst jsme marně čekali 45 min. na svoz do Prahy, odkud měl náš zájezd vyrazit. Odpověď na naše telefonáty na CK Čedok v Ústí nad Labem byla skutečně „vysoce profesionální : „ Autobus se zdržel u nehody, určitě přijede, je to normální, vždyť i letadla mívají zpoždění…“ Pohotovostní služba Čedoku nás pak uklidnila sdělením, že „ autobus určitě přijede a v Praze nám určitě neujede !!!“ Čekali jsme dál, až přijel řidič v mikrobusu, který nám jako jediný podal pravdivé vysvětlení : zapomněli na nás a jeho poslali až na základě našich telefonátů, když mu končila pracovní doba. To jsme měli kliku, že si ještě nedal pivo !
Po odjezdu z Prahy se nám řidič GUMDROPU představil jako Michal, který se nás „pokusí odvézt“ na místo pobytu a tím prakticky jeho veškerá komunikace s námi skončila. První zdravotní přestávka byla v Kaplicích, což bylo pro nás, co jsme čekali a vyjížděli z Ústí nad Labem, více než po 6 hodinách jízdy. Na palubě bylo sice WC , ale to rozhodně nemohlo suplovat pravidelné tříhodinové zastávky, které logicky neslouží jen k návštěvě toalet, ale také k protažení nohou!
„Hlavně aby nám zase nepouštěli Tři muže a nemluvně“, přála jsem si naivně, než jsem pochopila, že žádná projekce nebude, stejně jako můžeme zapomenout na prodej občerstvení v autobusu.
Bez jakékoliv komunikace jsme dojeli k hotelu Delfín (až nyní víme, že to bylo u Poreče), kde začali lidé tam ubytovaní vystupovat. My ostatní jsme seděli dál, pak zase někdo náhle vystoupil a my se divili, že do Rabacu pojedeme sami. V tom jsme uviděli venku naše zavazadla ! „Co se děje?“ volali jsme a pak pochopili, že zřejmě vystupujeme všichni. „ Proč jste nám nic neřekl ?“ ptali jsme se řidiče, který s udiveným pohledem prohlásil „ Já to říkal tamtomu pánovi“ a ukázal někam do davu zmatených cestujících, pobíhajících kolem autobusů jako hejno splašených slepic. Naše otázka, proč to neřekl do mikrofonu, že se tady všichni přestupujeme, zůstala bez odpovědi.
Na místě pobytu jsme při první schůzce delegátku žádali, aby nám zjistila, jak bude probíhat cesta zpět, zda a kde se bude přestupovat a požádala řidiče o komunikaci s cestujícími. Jak zpáteční cesta ukázala, nebylo to v jejích silách.
Při nástupu do autobusu v den odjezdu jsme tedy opět nevěděli, zda a kde budeme přestupovat. Takže jsme bez veškerých informací projížděli několik hodin Istrií (Rabac – Umag - 90 km – 4 hod. !) , čekali na další pasažéry, zase bez zdravotní přestávky („Běžte si do křoví …, ano, i to tam od řidiče zaznělo..!) až jsme dorazili k již zmíněnému hotelu Delfín, kde nám bylo oznámeno, že máme přestoupit do autobusu č. 33, kde se ovšem ten bus nachází, už nikoliv. Když tento autobus konečně přijel, situace se opakovala. Zdravotní přestávka byla stroze oznámena až po 7 ! hodinách, jinak řidič opět nekomunikoval, nic nevysvětloval. Nás se již další přestupování netýkalo, ale byli tam cestující, kteří opět netušili, že budou v Budějovicích znovu přestupovat. Lidé ztráceli nervy, křičeli a slova, která padala na adresu dopravce zde nelze reprodukovat. Ještě jsme zajeli cvičně do Písku, kde se zjistilo, že zde nikdo nevystupuje a pak už hurá na Prahu. Tam jsme už naposledy přestoupili, aby se nás ujala paní řidička, která na rozdíl od svých mužských kolegů sice komunikovala (ač poněkud trapně) , ale zase neznala cestu ani na jedno výstupní místo.
Pro cestování autobusem na dovolenou sice nikdy neplatil známý citát , že „Cesta je cíl“, ale bývalo to snesitelné. Ve světle výše uvedených faktů o stavu našeho cestování zní vzpomínky na dobu dávnou i nedávno minulou, kdy přátelští řidiči kromě perfektních informací o cestě ještě nabízeli během 3 hodinových zastávek občerstvení, jako pohádka. Nicméně pamatujeme si to téměř všichni.
Nyní je situace jiná. Řidiči společnosti GUMDROP držící pravděpodobně bobříka mlčení, přeskupují zmatené a často zoufalé cestující z autobusu do autobusu, za což se už rozhodně neomlouvají, neboť je to know how společnosti - vytížit bus za každou cenu, bez ohledu na cestující, kteří si nepřipadají jako platící klienti, ale přepravovaný dobytek. Cestující jsou permanentně v šoku z neustálého přesedání, strachu o svá zavazadla, nesmírného fyzického nepohodlí i psychického vypětí a nakonec ze skutečnosti, že cesta z Rabacu trvala 19 hodin (to by dříve byli zpátky z Dubrovníku…) A to ještě netuší, že ještě mnoho dní po této jízdě si budou léčit svaly na nohou, bolestivě ztuhlé z důvodu absence zdravotních přestávek.
Tento blog je určen hlavně těm, kteří si svou dovolenou teprve vybírají a kdyby pomohl třeba jen pár lidem nezažít „ Cestování za hranice všedních dnů se společností GUMDROP“, budu ráda. My už máme jasno. Autobusem na dovolenou kamkoliv – nikdy víc.
