Zoufalství poraženého premiéra i nářek vítězného Babiše

Ono je hezké ukájet se idealistickým heslem, že není důležité zvítězit, ale zúčastnit se, ale to přece už dávno ve sportu nestačí na slušné živobytí, natož v politice!

Tam chaboučký volební výsledek dokáží zúročit jen strany tradičně flexibilní a klidné, s hroší kůží.

Lídři, kteří to s politikou myslí upřímně, a navenek vystupují jako silné osobnosti, se však z výsledků  vnitřně užírají, neboť vědí, že jejich strany měly na víc, což voliči přehlédli.

Pokud partaj kvůli totálnímu nepochopení voličů skončí vyloženým debaklem, pak se lidsky nelze divit, že předáci svádějí boj s frustrací, jak jen jim to síly dovolí.

-Snažil jsem se ten výsledek vzít z pozitivní stránky, že vlastně každý čtrnáctý člověk, kterého potkám, nás volil, ale nefunguje to, já se mezi lidi nedostanu, já furt sedím ve Strakovce.

Aspoň kdybych měl možnost, jako má Luboš, rvát si vlasy, ale ani to ne..  

Těžký případ.

Ale kdo by si myslel, že vítěz voleb pražádný důvod k frustraci nemá, hrubě by se mýlil.

Tím spíš, že se nenaplnila očekávání, která vyjadřovala předvolební hymna hnutí, parafráze písničky V/W/J  Stoprocentní muži – Stoprocentní ANO

Co zbabělec se bohapustě chvástal,

 to našinec jen levou rukou zastal,

 nám každý volič dá hlas s chutí,

protože my jsme stoprocentní hnutí!